Prohlášení

Prohlášení Jeho Svatosti dalajlamy k 45. výročí povstání tibetského lidu

Dnes si připomínáme 45. výročí tibetského lidového povstání z roku 1959. Vzdávám při této příležitosti poctu mnoha statečným tibetským mužům a ženám, kteří obětovali život za svobodu svého lidu. Nikdy na ně nezapomeneme.

Letos uplyne 50 let od mé návštěvy Číny v roce 1954, kdy jsem se setkal s čínskými představiteli, především s Mao Ce-tungem. Velmi dobře si pamatuji, že když jsem se vydával na tuto cestu, měl jsem hluboké obavy o budoucnost Tibetu. Všichni čínští představitelé, s nimiž jsem se setkal, mě ubezpečili, že Číňané budou usilovat o blaho Tibeťanů a že budou napomáhat k jeho rozvoji. Za svého pobytu v Číně jsem se také seznámil s myšlenkami internacionalismu a socialismu, které mě velmi zaujaly. Vracel jsem se proto optimistický a přesvědčený o tom, že se podaří dosáhnout pokojného a vzájemně přínosného soužití obou národů. Bohužel brzy po mém návratu Čínu zachvátily politické bouře rozpoutané radikálními politickými kampaněmi. Tyto události ovlivnily čínskou politiku vůči Tibetu. Vedly k intenzivnějším represím a ve svém důsledku k tibetskému lidovému povstání v březnu 1959.

Doufám, že v našich vztazích s čínskou vládou letos dojde k významnému průlomu. Stejně jako v roce 1954 jsem i dnes odhodlán udělat vše pro nalezení vzájemně výhodného řešení, které zahladí čínské obavy a současně Tibeťanům zajistí život ve svobodě, míru a důstojnosti. I po mnoha desetiletích života mimo vlast ve mě Tibeťané nadále vkládají obrovskou důvěru a naději. Jako člověk, který za ně má svobodně hovořit, cítím velkou zodpovědnost. V této souvislosti může k vyřešení tibetské otázky napomoci skutečnost, že prezident Chu Ťin-tchao je osobně obeznámen se situací a problémy Tibetu. Proto se ochotně setkám se současnými představiteli Čínské lidové republiky ve snaze nalézt vzájemně přijatelné řešení tibetského problému. Mí vyslanci při dvou cestách do Číny v září 2002 a v květnu a červnu 2003 navázali s čínskou vládou přímý kontakt. Jde o pozitivní a vítaný posun, který byl iniciován ve funkčním období prezidenta Ťiang Ce-mina. Problém Tibetu je komplikovaný a je významný jak pro tibetský, tak pro čínský národ. Z tohoto důvodu je třeba před přijetím jakýchkoliv rozhodnutí na obou stranách důkladně zvážit jednotlivé aspekty a vést o nich seriózní diskusi. Má-li se celý proces úspěšně dokončit, bude to vyžadovat čas, trpělivost a odhodlání. Domnívám se však, že je nanejvýš důležité udržet proces v pohybu a dále jej zesílit a prohloubit prostřednictvím osobních setkání a věcných jednání. Jenom tak lze rozptýlit dosavadní nedůvěru a nepochopení a naopak vytvořit vztah založený na důvěře.

Proto jsem dal svým vyslancům pokyn, aby co nejdříve Čínu navštívili znovu a v procesu pokračovali. Doufám, že se jim podaří tuto návštěvu uskutečnit bez větších odkladů. Napomůže to k vytváření důvěry v tento proces ze strany Tibeťanů i našich přátel a příznivců po celém světě, z nichž mnozí k ochotě Pekingu zahájit skutečný proces sbližování a dialogu zůstávají velmi skeptičtí.

Současná situace v Tibetu není ku prospěchu ani Tibeťanů, ani vlády Čínské lidové republiky. Rozvojové projekty, které čínská vláda v Tibetu zahájila – údajně pro blaho tibetského lidu – negativně působí na kulturní, náboženskou a jazykovou identitu Tibeťanů. Do Tibetu přicházejí stále další čínští přistěhovalci, což vede k hospodářské marginalizaci Tibeťanů, počínšťování původního tibetského prostředí a omezování možnosti zvolit si vhodný model rozvoje.

Vítám propuštění mnišky Phüncchog Ňidol. Přesto však poukazujeme na to, že byla odsouzena nespravedlivě, a žádáme o propuštění všech tibetských politických vězňů. Situace v oblasti lidských práv se v Tibetu nijak výrazně nezlepšila. Porušování lidských práv zřetelně vykazuje snahu zabránit Tibeťanům jakožto národu prosazovat vlastní identitu a kulturu. Porušování lidských práv je výsledkem politiky rasové a kulturní diskriminace a náboženské nesnášenlivosti.

V této souvislosti je velmi povzbudivé, že mnoho jednotlivců, vlád a parlamentů po celém světě vyzývá ČLR k vyřešení otázky Tibetu pokojným vyjednáváním. Jsme jim za to vděčni. Mezinárodní společenství, vedené Evropskou unií a Spojenými státy, si stále více uvědomuje, že tibetský problém není pouze otázkou porušování lidských práv, nýbrž otázkou hlubšího politického charakteru, kterou je třeba vyřešit jednáním.

Stejně tak mě povzbudilo nedávné zlepšení vztahů mezi Indií a Čínou. Vždy jsem věřil v to, že lepší vzájemné pochopení a vztahy mezi Indií a Čínou, dvěma nejlidnatějšími zeměmi světa, je zcela zásadní pro mír a stabilitu v Asii a obecně na celém světě. Domnívám se, že lepší indicko-čínské vztahy vytvoří příznivější politickou atmosféru pro mírové vyřešení tibetské otázky. Stejně hluboce jsem přesvědčen o tom, že Indie může a měla by sehrát roli konstruktivního a vlivného prostředníka pro mírové vyřešení tibetského problému. Moje politika střední cesty by měla být pro Indii přijatelná, protože tibetskou otázku řeší v rámci Čínské lidové republiky. Vyjednání tibetské otázky touto cestou by Indii pomohlo vyřešit i řadu jejích vlastních sporů s Čínou.

Od založení Čínské lidové republiky uplynulo 54 let. Za vlády Mao Ce-tunga byl značný důraz kladen na ideologii, zatímco Teng Siao-pching se zaměřil především na hospodářský rozvoj. Jeho nástupce Ťiang Ce-min rozšířil základnu komunistické strany tím, že v duchu své teorie „tří reprezentantů“ umožnil bohatým stát se součástí strany. V nedávné době se Chu Ťin-tchaovi a jeho kolegům podařila hladká výměna vedení. V posledních desetiletích Čína dosáhla značného pokroku. Avšak v různých oblastech včetně hospodářství se vyskytly i nedostatky a nezdary. Jednou z hlavních příčin těchto nedostatků a nezdarů je pravděpodobně neschopnost vypořádat se s realitou a jednat podle ní. K poznání skutečné situace je přitom nezbytný volný přístup k informacím.

V Číně probíhá proces hlubokých změn. Aby tyto změny proběhly hladce a bez vzniku chaosu a násilí, je podle mého názoru nezbytná větší otevřenost, svoboda projevu a řádná informovanost široké veřejnosti. Měli bychom pravdu hledat ve faktech – ve faktech, která nejsou zfalšovaná. Bez toho Čína nemůže doufat v dosažení skutečné stability. Jak může existovat stabilita, musejí-li být fakta utajována a lidé nemohou otevřeně vyjadřovat své skutečné pocity?

Doufám, že se Čína stane otevřenější a posléze i demokratičtější. Již mnoho let zastávám názor, že změna a transformace Číny by měla proběhnout plynule a bez větších otřesů. Je to nejen v zájmu čínského lidu, ale i celosvětového společenství. To, jak se Čína etabluje jako regionální i světová velmoc, doprovázejí obavy, podezření a strach z její síly. Pořadatelství olympijských her a světové výstavy Expo tyto obavy nerozptýlí. Nevyřeší-li Peking nedostatek základních občanských a politických práv a svobod svých občanů, zejména ve vztahu k menšinám, Čína bude mít nadále potíže a bude muset nadále ubezpečovat svět o tom, že je mírumilovnou, zodpovědnou a pokrokovou zemí.

Tibetská otázka představuje výzvu, ale i příležitost pro rozvíjející se Čínu zachovat se jako nově se etablující globální aktér, který má vizi a ctí hodnoty, jimiž je otevřenost, svoboda, spravedlnost a pravda. Konstruktivní a pružný přístup k problému Tibetu velmi přispěje k vytvoření politického ovzduší důvěry a otevřenosti jak na domácí scéně, tak celosvětově. Mírové vyřešení tibetské otázky významným způsobem pozitivně ovlivní transformaci Číny v moderní, otevřenou a svobodnou společnost. Čínskému vedení se zde otevírá možnost projevit odvahu a dalekozrakost a vyřešit tibetskou otázku jednou provždy. Rád bych při této příležitosti vyjádřil vděčnost a poděkování za stálou podporu, které se nám dostává po celém světě. Znovu bych rád jménem Tibeťanů vyjádřil vděčnost a obrovské poděkování indickému lidu a vládě za jejich neochvějnou a neskonalou velkorysost a podporu.

Modlím se za blaho všech cítících bytostí.

dalajlama, 10. března 2004

český překlad Občanské sdružení Lungta

Zde si mužete stáhnout Prohlášení J.S. dalajlamy (soubor dalajlama.rtf, 20 kB).