Články

Václav Klaus: Před návštěvou v Číně

V druhé polovině dubna letošního roku se uskuteční vůbec první oficiální návštěva prezidenta České republiky v Čínské lidové republice. Jiní vrcholní politici naší země v Číně po listopadu 1989 už byli, prezident nikoli. Důvodů, pro něž jsem se rozhodl pozvání čínského prezidenta přijmout, je celá řada a považuji za užitečné, aby o nich česká veřejnost byla informována.

Čína je mimo jakoukoli pochybnost jednou z nejvýznamnějších zemí současného světa. Je zemí, v níž žije pětina obyvatel zeměkoule, což je zhruba třikrát více než v Evropě. Mnoho jejích měst má více obyvatel než celá Česká republika. Je jednou z kolébek lidské civilizace, vědy a kultury. Je to de facto kontinent, obdařený nesmírným přírodním bohatstvím i velmi pracovitým a schopným obyvatelstvem. Již po několik desetiletí je to jedna z nejrychleji se rozvíjejících ekonomik na světě. Je prvořadým hráčem na globální scéně, je stálým členem Rady bezpečnosti OSN, je jadernou i kosmickou velmocí. Je státem, o němž se všeobecně soudí, že jeho váha ve světě dále poroste a že bude spoluutvářet hlavní kontury světa v 21. století. Je to ale současně země jiných tradic, jiných hodnot a jiného převládajícího světového názoru než je obvyklé v Evropě a v naší zemi.

Číně je oprávněně věnována odpovídající pozornost. Téměř všechny státy světa, včetně našich hlavních spojenců, reagují na rostoucí význam této země a rozvíjejí s ní nejen ekonomické, ale i politické vztahy. Vzájemné návštěvy na vládní i státní úrovni jsou běžnou věcí, už dávno ne výjimečnými, historii tvořícími kroky (jako tomu bylo na počátku sedmdesátých let při návštěvě amerického prezidenta Nixona). U nás tomu bylo doposud jinak. Domnívám se, že je potřebné a pro naši zemi přínosné tento stav změnit.

Na Čínu se – stejně jako na jakékoli jiné místo na světě – nedíváme růžovými brýlemi. Bez ohledu na nesporný a nezpochybnitelný ohromný rozvoj posledních let zůstává zemí velkých kontrastů a mnoha problémů. Je to země, v níž má monopol na politickou moc i nadále jedna jediná strana. Je to země, která se ve své vnitřní politice neřídí námi zastávanými principy parlamentní pluralistické demokracie a námi chápaného konceptu občanských práv. Přesto jsem přesvědčen, že rozvíjet česko-čínské je v zájmu naší země.

V posledních letech se u nás ve vztahu k ČLR vyprofilovaly dva nesmírně zjednodušené postoje. Jeden říká, že prioritou jsou ekonomické vztahy a šance na využití nesmírného potenciálu čínského trhu, proto se na nic jiného nedívejme, zapomeňme na lidská práva, o politiku se nestarejme a rozvíjejme především byznys. Druhý se naopak domnívá, že ve vztahu k Číně můžeme setrvávat v přezíravém opovržení majitelů jedné jediné pravdy a mesiášů lidských práv, a za jediný politicky přípustný postoj z naší strany považuje ignorování, povýšené mentorování nebo drobné politické provokace. Jsem přesvědčen, že oba přístupy jsou špatné.

Ve vztazích k ČLR nelze rezignovat na naše přesvědčení o přednostech standardních demokratických principů a výsostného postavení jednotlivce ve společenském mechanismu. Úspěch však může mít náš postoj pouze tehdy, stojíme-li o dialog, a to o dialog založený na respektu k druhé straně. Jak komplikované je pokoušet se zavádět západní hodnoty, způsoby chování a instituce v zemích s jinou tradicí a kulturou nás dnes a denně přesvědčuje Irák (a Blízký východ jako celek). Proto bychom neměli podléhat zjednodušujícím představám. Čína dosáhla ohromného společenského pokroku. Tak výrazné zlepšení kvality života tak velkého počtu lidí v tak krátké době je historicky unikátní. Je v zájmu nás všech, je v zájmu celého světa, aby se tato obrovská země vyvíjela v pozitivním směru. Svět potřebuje přátelskou a spolupracující Čínu a normální vztahy s ní potřebuje i Česká republika. Nemáme důvod, abychom usilovali o něco jiného. Mohou-li mít s Čínou standardní vztahy Německo, Francie, Rakousko a další naši partneři v EU, proč ne my?

A nezapomeňme na ekonomickou stránku věci. Ať se nám to líbí nebo ne, žijeme obklopeni výrobky Made in China. Výrobu do této země nepřesouvají pouze velké nadnárodní firmy, ale mnohdy i naši výrobci, chtějí-li obstát v konkurenci na trhu. Rychlý rozvoj Číny je velkou výzvou pro celý Západ a spolu s ním i pro naši zemi. Proto chci tuto zemi lépe poznat, proto chci přispět k nalezení a využití ekonomických příležitostí, které nám nabízí, proto chci s jejími představiteli navázat dialog. To je důvod i smysl mé cesty do Číny.

Tento článek je prevzatý z deníku MF Dnes z 8. dubna 2004.