Aktuálně

Klaus a mýty

Komunistická Čína: partner pro obchod?

I když je prezidentu Klausovi již přes rok vyčítáno, že v zahraniční politice selhává, jeho článek ve včerejší MF DNES o nadcházející návštěvě Číny je přesný. Žádný český politik zatím (alespoň veřejně) nepředložil tak jasný pohled na to, co se děje v zemi, která aspiruje pro třetí tisíciletí na post nové světové supervelmoci.

O vývoji v Číně přitom u nás panují nejasnosti a mýty. Několik organizací například prezidenta žádá, aby předal v Pekingu seznam vězněných disidentů. Jistěže by to bylo dobré gesto. Ovšem pouze gesto. Čína, vědoma si své síly, odmítá o problému diskutovat. Tvrdí, že na to má jiný pohled, a světoví politici a byznysmeni to postupně akceptovali. Pravda je jednodušší: autoritářská čínská vláda nemá pohled jiný, ale špatný a lidská práva dál porušuje.

Václav Klaus v článku naznačil, že nechce lidská práva spojovat s naší obchodní politikou, a obráceně. A má pravdu. Tato cesta nikam nevede. Počátkem 90. let při cestě premiéra Čalfy vezl Pavel Rychetský do Pekingu seznam disidentů. Pak jej nepředal, neboť se delegace obávala, že Čína nebude slyšet na naše obchodní nabídky. Stejně postupoval při své návštěvě i Miloš Zeman. To je jeden z mýtů, který převládá.

Čína „nevyměňuje“ mlčení o lidských právech za elektrárny či cementárny, i když to tak neznalým cizincům někdy naznačuje. To jen naše málo konkurenceschopná podnikatelská lobby šíří, že třeba návštěva tibetského dalajlamy omezí náš obchod. Nic takového. Číňané naopak dobře rozumějí hlasu peněz, novým investicím či přílivu moderních technologií.

Například Tchaj-wan, čínský nepřítel číslo jedna, investoval v Číně už přes sto miliard dolarů a za posledních několik let se tam odstěhovalo skoro milion Tchajwanců.

Otázky Tchaj-wanu a Tibetu jsou přitom další problémy, které Peking mistrně hraje podle vlastních not (a opět využívá jako záminku obchod). Tzv. politika jedné Číny je proto předkládána jako nejvážnější otázka. Jenže Tchaj-wan je velkým investorem v Česku a jeho firmy zde vytvářejí nová pracovní místa a další mají přijít. S Čínou máme naopak v obchodu záporná čísla a "továrna světa" nás zaplavuje výrobky. Obchod jde vlastní cestou, mimo řeči politiků.

Přitom ani lidská práva , ani Tchaj-wan, ani Tibet (i když jsou to otázky důležité) nejsou pro další vývoj Číny prvořadé, a neovlivní proto tolik svět. Asijský gigant se spíše trápí se špatnými úvěry podniků, nepružným bankovním systémem, vzrůstajícím sociálním napětím či nerovnovážným ekonomickým rozvojem provincií. To jsou věci, které by svět měly trápit a zajímat, protože jej mohou v důsledku více ovlivnit.

Tyto otázky však v případě návštěvy prezidenta Klause v Číně nejsou na stole, u nás se neřeší, málokoho zajímají. Zatím se zájem zcela soustředil na lidská práva. A to je málo.

Tento článek je převzat z deníku MF Dnes - 14. dubna 2004