Aktuálně

Uplatíte tygra, aby se stal vegetariánem?

„Především bych chtěl ujistit, že nejsem žádný zvláštní člověk, jsem stejný jako vy. Jen jsem ztratil 19 let v pracovních táborech,“ zahájil tiskovou konferenci host festivalu Jeden svět, čínský disident Harry Wu (1937). Tisková konference se konala 16. dubna, shodou okolností právě v den, kdy prezident Václav Klaus odcestoval na oficiální návštěvu Číny. V reakci na jeho cestu pronesl Harry Wu prohlášení, jehož zkrácenou verzi zde přinášíme:

V roce 1985 jsem z Číny odešel do Spojených států. Bylo mi osmačtyřicet let, chtěl jsem konečně normálně žít, vydělat si nějaké peníze, koupit si auto, vzít si dobrou ženu a mít rodinu. Nechtěl jsem mluvit o porušování lidských práv v Číně, komunistickém režimu, mém pobytu v táboře. Jenže ať jsem dělal, co jsem dělal, noční můra pracovních táborů mě pronásledovala. Cítil jsem, že mám povinnost říct lidem, co se v Číně děje.

Dnes jede do Číny váš prezident Klaus, pravděpodobně si teď již třese rukou s čínskými komunistickými vůdci. Možná se cítí poctěn a šťastný. Nabídnou mu obchodní příležitosti, nabídnou, že od vás odkoupí zbraně, továrny, vaše škodovky. Jenže obchod nic neznamená, když vidíte, jaké věci se v té zemi dějí.

Čína má mnohá světová prvenství - je to číslo jedna v počtu obyvatel, číslo jedna v různých ekonomických měřítcích, ale také číslo jedna v počtu poprav. Dodneška nevíme, kolik přesně pracovních táborů se v Číně nachází a kolik vězňů je zavřeno za jejich zdmi. Dokonce nevíme, kolik přesně lidí bylo od roku 1949, kdy komunisté přišli k moci, popraveno. Vláda tyto informace nevydává. A mezinárodní společenství se o ně nezajímá. Jen jediná organizace na světě, Amnesty International, se snaží získávat informace o popravách v Číně, a to teprve od 90. let. Odhadují, že v 90. letech bylo každý rok popraveno zhruba 2000 lidí, to znamená skoro čtyřicet lidí každý týden. Čína je také jediná země, která podle svých komunistických zákonů nechává odsoudit lidi k smrti a může tzv. „využít“ orgány popravených vězňů k transplantaci.

Domnívám se, že jako bývalá komunistická země Česká republika ví mnohem víc než Amerika o utrpení a zkušenostech s komunistickým režimem. Proto doufám, že prezident Klaus se v Číně za prvé nebude cítit poctěn, že je vítán komunistickými vůdci, a za druhé že bude hovořit o porušování lidských práv mnohem více než o obchodních kontraktech.

Je pravda, že v Číně se dnes rozmáhá kapitalismus. Ale kapitalismus neznamená demokracii. Je mnoho zemí na světě, například Saúdská Arábie či Pákistán, které jsou kapitalistickými zeměmi, ne komunistickými, ale rozhodně nejsou demokraciemi. Pokud mě budete chtít přesvědčit, že kapitalismus a systém soukromého vlastnictví v Číně znamená, že se Čína dříve či později stane demokratickou zemí, neuspějete. Já o tom pochybuji. Myslíte si snad, že za peníze přesvědčíte tygra, aby se stal vegetariánem?

Tento článek je převzat z Infoservisu Společnosti Člověk v Tísni