Články

Různorodá společenství na podporu Tibetu

Celkem 260 účastníků ze 47 světa. Zástupce Peru po boku reprezentanta Bangladéše. Člen obrovské americké organizace s desítkami zaměstnanců a třemi pobočkami vedle příznivkyně Tibetu z Tuvy, malé oblasti v Rusku, která má svých problémů dost. Pestrá směsice jazyků, oblečení, barev pleti i věku. A jeden společný zájem. Tak vypadala čtvrtá mezinárodní konference skupin na podporu Tibetu, která se konala od 18. do 21. října 2003 v Praze. Výsledky a podrobný průběh konference nejsou určeny široké veřejnosti, Tibetské listy vám však přinášejí alespoň některé zkušenosti.

Jako všechny konference se ani ta tibetská nevyhnula tomu být někdy trochu nudná, trochu únavná a někdy možná i malinko snobská, především prostředím hotelu, obědových švédských stolů a přestávek na kávu a zákusky. Rozhodně to ale nebyla konference zbytečná. Jak pozastavit zahraniční investice do čínských projektů v Tibetu, které Tibeťanům neprospívají, ale jen plní kapsy místních nebo ústředních čínských úřadů? Jakou zvolit taktiku před konáním olympijských her v Pekingu a jakou v jejich průběhu? Proč a jak podporovat tibetskou exilovou vládu? To jsou jen některé otázky, které na konferenci zazněly a na které se účastníci snažili odpovědět. Ne všechny odpovědi se našly, ne všechny plány, které byly vymyšleny, se v následujících třech letech podaří splnit. Inspirace i potřebných kontaktů a informací si však každý účastník mohl odnést hodně. Důkazem budiž to, že díky konferenci byly na sklonku roku 2003 v České republice zahájeny hned dvě kampaně na podporu Tibetu - kampaň za zrušení trestu smrti pro tibetského politického vězně Tändzin Deleg Rinpočheho a kampaň za zapsání posvátné tibetské hory Kailás na seznam památek UNESCO.

Co dělat proti...
Čtvrtou mezinárodní konferenci skupin na podporu Tibetu organizovaly v Praze tibetská exilová vláda, Friedrich Naumann Stiftung a Nadace Forum 2000. Záštitu nad konferencí převzal předseda senátu Petr Pithart a místopředseda senátu Jan Ruml, v budově českého senátu se konala i úvodní recepce. První den na konferenci přednesl krátký projev bývalý prezident Václav Havel, blízký přítel tibetského dalajlamy, který se začátku konference také účastnil. Václav Havel zdůraznil, že zcela podporuje nenásilný způsob boje Tibeťanů a že právě ten byl důvodem, proč byl dalajlama první významnou mezinárodní osobností, kterou Havel pozval do nově demokratického Československa v roce 1990.

Účast těchto českých politiků a jejich podpora Tibetu vyvolala u všech zahraničních návštěvníků obdiv, který nezastínil ani fakt, že současný prezident Václav Klaus jen pár dní před konferencí slavil výročí vzniku Čínské lidové republiky na čínské ambasádě v Praze. „To je skvělé, jakou tu má Tibet velkou politickou podporu, výborně,“ slyšeli tak čeští účastníci konference na každém kroku.

Kromě úvodu a závěrečné ceremonie byla náplň konference skutečně hodně pracovní. „Jmenujte otázky týkající se ekonomických problémů Tibetu a čínských projektů, které byste chtěli řešit,“ vyzval vedoucí workshopu. „Stavba železnice do Tibetu, čínské příjmy z turistiky, stavba silnice kolem hory Kailás, přesun Číňanů do Tibetu...“ ozývalo se ze všech stran. „Utvořte malé skupinky, které budou řešit jeden problém, a snažte se odpovědět na dvě otázky - jaké jsou vaše cíle a jakými prostředky můžete vést kampaň. Pak bude o své kampani jeden z vás informovat všechny ostatní.“ Zhruba tak vypadaly workshopy, které se věnovaly nejen ekonomickým projektům, ale i kampaním proti porušování lidských práv, strategiím politického nátlaku na vlády a mezinárodní instituce a případným akcím a kampaním u příležitosti konání olympijských her v roce 2008 v Pekingu.

Konkrétních nápadů co dělat se na konferenci objevilo skutečně dost. Mezi ty, na kterých se skupiny na podporu Tibetu domluvily a které jsou veřejně známé, patří například strategie vysvětlovat vládám, že Tibeťané skutečně usilují o autonomii, a to nenásilnými metodami, a přesvědčit je, aby tyto snahy podpořily. Jiným konkrétním cílem, o který budou usilovat evropské skupiny, je jmenování zvláštního koordinátora pro Tibet při Evropské unii.

Různé názory, stejný cíl
„Jedním z pozitivních kroků, ke kterému skupiny na podporu Tibetu významně napomohly, jsou dvě návštěvy vyslanců Jeho Svatosti dalajlamy v Pekingu a ve Lhase v minulých letech. Považujeme tyto návštěvy za velmi pozitivní vývoj a doufáme, že jsou prvními v řadě návštěv, které umožní vznik atmosféry vzájemné důvěry a vůle pro rozsáhlá jednání o budoucnosti šesti milionů Tibeťanů,“ prohlásil na konferenci předseda tibetské exilové vlády Samdhong Rinpočhe.

Návštěvám vyslanců dalajlamy v Číně, které proběhly v červenci a v září 2002 a vztahům mezi tibetskou exilovou administrativou a čínskou vládou vůbec se na konferenci věnovalo hodně času. Samozřejmě zde nepadly žádné nové převratné informace o obnovovaní vztahů mezi čínským a tibetským vedením. Tibeťané včetně předsedy tibetské vlády však vyjadřovali přece jen jakýsi optimismus do budoucnosti a především nutnost hledat rychlé kompromisní řešení, jako by cítili, že času k nalezení jakéhokoli řešení situace v Tibetu ubývá. I proto také tibetská exilová vláda vyzývala skupiny na podporu Tibetu ke spíše k umírněným akcím, které se nezaměřují přímo proti čínským reprezentantům. To ostatně činí již od první návštěvy tibetských vyslanců v Číně.

„Jsme si plně vědomi, že naše výzva tibetským exulantům a našim příznivcům ve světě, aby se zdrželi organizování protestních demonstrací během návštěv čínských vůdců v zahraničí a aby volili spíše nekonfrontační přístup, mohla být velmi kontroverzní. Nicméně, přes zřejmá rizika a nejistoty obsažené v současném procesu, se jedná o adekvátní rozhodnutí tibetského vedení, které bylo načasováno tak, aby přispělo k budování vzájemné důvěry,“ obhajoval na konferenci stanovisko tibetské vlády profesor Samdhong Rinpočhe. Přestože různé protibetské organizace mají různé názory, některé jsou radikálnější a političtější, jiné se zaměřují spíše na podporu tibetské kultury, nevyvolal projev Samdhong Rinpočheho téměř žádný nesouhlas. Všechny skupiny totiž podporují cestu nenásilí, i když někdy mají radikálnější cíle.

„Neexistuje už téměř země, kde skupiny na podporu Tibetu aktivně nepůsobí - v severní i jižní Americe, Africe, Evropě... Pracují dobrovolně, používají své vlastní peníze. To je možné jen proto, že Tibeťané nepoužívají násilí. Jinak by zde mohli být jistí lidé, kteří by nám možná pomáhali zbraněmi a municí, kteří by možná cvičili naši mládež ke guerrilovému boji, ale nepřineslo by nám to tak širokou světovou podporu a sympatie, které nyní máme,“ vyjádřil to snad nejpřesněji zhruba před rokem v rozhovoru pro magazín The Rediff Samdhong Rinpočhe.

Čína: Berme je vážně
V závěru konference pronesl své svědectví i třiasedmdesátiletý Tagna Džigme Zangpo. Hovořil o svých zkušenostech z více než třiceti let strávených v pracovních táborech a věznicích v Tibetu a uvedl i desítky jmen svých bývalých spoluvězňů, kteří pobyt ve vězení nepřežili. Jeho tibetská řeč, tradiční tibetský kabát a čepice na hlavě přinesly na konferenci závan skutečného Tibetu a situace v něm.

Tagna Džigme Zangpo byl propuštěn z vězení ze zdravotních důvodů na počátku roku 2003, podobně jako další známá politická vězeňkyně Ngawang Sangdol. Za jejich propuštění vedly skupiny na podporu Tibetu po celém světě několikaleté obrovské kampaně zahrnující demonstrace, petice, články v médiích a další aktivity.

Úspěch společných mezinárodních kampaní skupin na podporu Tibetu připomněl ve svém projevu i Samdhong Rinpočhe. Uvedl také, že Čína se o činnost těchto skupin velmi zajímá:

„Brzy po skončení třetí mezinárodní konference skupin na podporu Tibetu, která se konala v květnu 2000 v Berlíně, sezval 12. června 2000 v Pekingu ministr Úřadu informací Státní rady Čínské lidové republiky schůzi tibetských expertů a členů strany. Na schůzi řekl účastníkům: ‚Nedávná konference skupin na podporu Tibetu otevřeně navrhla zvýšení výkonnosti protibetských skupin v Latinské Americe a Africe. Je možné, že také budou usilovat o ustavení těchto skupin v mnoha asijských zemích... Akční plán třetí konference skupin na podporu Tibetu se zaměřil na strategii. Otevřeně navrhuje mezinárodní kampaně, které mají narušit nebo zcela zastavit čínské vládní projekty a projekty se zahraničními investicemi, které neprospívají obyvatelům Tibetské autonomní oblasti.'

Vážnost, s jakou se čínské úřady dívají na aktivity skupin na podporu Tibetu je vskutku poctou neúnavnému úsilí mnoha lidí z celého světa. Je to jisté znamení, že toto úsilí celosvětového tibetského hnutí má dopad na politiku Číny, politiku, která, jak doufáme, se rychle stane více realistickou, flexibilní a konstruktivní.“

Tento článek je převzat z časopisu Tibetské listy č. 22 - zima 2003