Články

Snaha čínských úřadů zvýšit turistiku v Tibetu ohrožuje posvátnou horu Kailás

Starobylý a legendární chrám Džókhang, posvátná hora Kailás a zimní sídlo dalajlamů Potála jsou pro každého Tibeťana a Tibeťanku tím nejposvátnějším, co jim jejich kultura a náboženství daly. Stejně tak pro cizince a turisty se staly nejznámějšími symboly Tibetu, tibetské kultury a tibetského buddhismu. Relativně snadná dostupnost Lhasy, zejména po zahájení pravidelné letecké dopravy pro zahraniční turisty, učinily Potálu s Džókhangem snadným cílem statisíců turistů, kteří každý rok navštíví Lhasu. Větší či menší skupiny cizinců doprovázené místními čínskými nebo tibetskými průvodci chtějí v průběhu dvou tří dnů stihnout co nejvíce. Není čas a ani chuť vystát si s Tibeťany dlouhou frontu v nejposvátnějším tibetském chrámě Džókhang. Zakoupené vstupenky a státní podpora organizované turistiky jim umožňují pohodlně předběhnout či spíše oběhnout stovky místních poutníků. Vejít, obejít, proběhnout, vyfotit, poklonit se. A pokračovat dál, rychle do Potály. Do denníku turistického sběratele přibude další atraktivní místo... V dnešní uspěchané době již není čas na poklidné a pokorné setrvání na posvátném místě v souladu s místní tradicí.

Rozvoj, nebo destrukce?
Odlehlost, velká vzdálenost od větších osídlení, špatné nebo žádné silnice a nepřítomnost letiště zatím chrání od masového náporu turistů jeden z posledních symbolů Tibetu - posvátnou horu Kailás. Horu, o které mluví cestovatelé jako o nejopuštěnější a nejodlehlejší na zeměkouli, Tibeťané nazývají Gang Rinpočhe (tj. „ledový klenot“ nebo „drahocenný sníh“). Hora Kailás (6714 m) je nejvyšším vrcholem hřebenu Gangkar Tise patřící do velehorského masívu Transhimálaj (na starých mapách Hedinovo pohoří). Tím, že není součástí Himálaje, tvoří i přes svou nevelkou výšku dominantu viditelnou desítky kilometrů daleko. Hora leží v západním Tibetu 1350 km západně od Lhasy a 100 km severně od města Purang na hranici Tibetu, Indie a Nepálu.

K posvátné hoře míří dnes každoročně tisíce zahraničních turistů. Ekonomický potenciál je však ještě podstatně vyšší, stačí dobudovat infrastrukturu - silnice, hotely, restaurace. Tzv. jižní silnice ze Lhasy k posvátné hoře vedoucí souběžně s hlavním hřbetem Himálaje přes Žikace, Lhace, Sagu, Dongbu se od roku 1998 modernizuje a hlavní snahou je, aby se stala celoročně průjezdnou. Dalším krokem k pohodlnému a rychlému dosažení posvátné hory je vybudování silnice na místě pětapadesátikilometrového poutního okruhu, kory kolem „ledového klenotu“, který poutníci po staletí obcházejí pěšky. Projekt výstavby je dokončen, místní úřady chtějí se stavbou silnice začít v létě nebo na podzim tohoto roku.

Stavba silnice je součástí tzv. „Programu rozvoje západní Číny“ (Western development programme), který byl v roce 1999 přijat nejvyššími čínskými státními a stranickými orgány. Podle oficiálních vyhlášení je hlavním cílem programu „zmenšení ekonomických rozdílů mezi rozvinutou a bohatou východní částí a nerozvinutou chudou západní částí země“. Pro čínské úřady jsou však velmi důležité jiné cíle, které program sleduje: upevnění politické kontroly v citlivých oblastech Tibetu a Sin-ťiangu (Ujgurska), využívaní nerostných surovin a přesuny čínského obyvatelstva do Tibetu a Sin-ťiangu. I proto mezinárodní organizace zabývající se Čínou a Tibetem program přejmenovaly na „Program destrukce západní Číny“. Mezi hlavní aktivity „Programu rozvoje západní Číny“ v Tibetu patří stavba 1100 km dlouhé železnice z Golmudu do Lhasy, která se začala stavět v roce 2001 a má být dokončena v roce 2007. Podle čínské tiskové agentury Sin-chua bylo začátkem prosince 2003 postaveno již 347 km. Železnice bude sloužit hlavně jako strategická dopravní tepna pro armádu v naléhavých případech, dopravu čínských osadníků do Tibetu a pro transport nerostných surovin (ropa, plyn, olovo, zinek, azbest, měď, zlato, chróm, sůl apod.) z těžko dostupných oblastí centrálního a severního Tibetu do vnitřní Číny.

Další z priorit programu je rozvoj organizované turistiky v Tibetu pro domácí i zahraniční turisty. Do této kategorie patří i stavba silnice kolem posvátné hory Kailás. Cílem projektu je nalákat do oblasti západního Tibetu turisty a podstatně tak zvýšit příjmy z turistického ruchu. Po nově postavené šedesát kilometrů dlouhé silnici mají jezdit džípy z Darčhenu u úpatí hory západním údolím až ke klášteru Diraphug pod sedlem Dolma-la. Silnice pak má pokračovat za sedlem a východním údolím se má vrátit zpět do Darčhenu. Méně zdatné turisty přes 5636 m vysoké sedlo Dolma-la již teď převážejí na hřbetech jaků. U klášterů ležících na posvátném okruhu se budují ubytovny pro turisty. Úřady prefektury Ngari (západní Tibet) v Ali plánují také výstavbu civilního letiště v západním Tibetu u města Purang. I když nejsou k dispozici výzkumy veřejného mínění místních Tibeťanů nebo Tibeťanů z ostatních částí Tibetu (alespoň autoru tohoto článku nejsou známé), lze říct, že zpřístupnění hory masové turistice hluboce zasáhne do náboženského cítění Tibeťanů, pro které je Kailás symbolem Tibetu a tibetského buddhismu. Stačí se zeptat některého z poutníků na posvátné koře nebo Tibeťana či Tibeťanku, kteří pouť již absolvovali. Zkušenosti z podobných čínských projektů v centrálním Tibetu vedou k předpokladu, že největší ekonomický prospěch ze zvýšeného turistického ruchu v západním Tibetu bude mít stát, čínští úředníci a cestovní kanceláře, které budou cesty k hoře organizovat.

I přesto, že v loňském roce postihla Čínu nemoc SARS a příliv zahraničních turistů klesl na 42 % ve srovnání s rokem 2002, došlo díky zvýšenému zájmu Číňanů o cesty do Tibetu (meziroční nárůst o 21 %) ke zvýšení počtu všech turistů o 8 % (meziroční růst všech návštěvníků Tibetu z roku 2001 na 2002 činil 30 %). Podle sdělení agentury Sin-chua, navštívilo Tibet za prvních 11 měsících loňského roku 916 tis. turistů, z toho 50 tis. představovali zahraniční turisté (130 tis. v roce 2002) a 866 tis. tvořili domácí turisté z Číny (720 tis. v roce 2002). Příjmy z cestovního ruchu za prvních 11 měsíců loňského roku přesáhly podle agentury Sin-chua 122 mil. USD, což vzhledem k předchozímu roku představuje nárůst o 6,5 %. Nevládní organizace zabývající se Tibetem odhadují, že nárůst počtu turistů s podobnou dynamikou bude pokračovat i v dalších letech bez ohledu na to, zda se v Číně objeví nemoc SARS nebo ne. Odhaduje se, že v roce 2004 přijede do Tibetu více než jeden milion turistů, a 2 miliony by mohly být překročeny do tří až pěti let. K hoře Kailás dnes směřují tisíce individuálních turistů a stovky organizovaných zájezdů. Jsou to v naprosté většině turisté ze zahraniční, čínských turistů přijíždí zatím minimum. Budou-li odstraněny překážky, které zatím brání rozvoji masové turistiky v oblasti západního Tibetu (usnadněná doprava, ubytovací a stravovací kapacity) lze očekávat, že jedno z nejposvátnějších a nejatraktivnějších míst celé Asie, posvátnou horu Kailás, se stane cílem většiny čínských i zahraničních turistů, kteří do Tibetu přijedou.

Tak velký nárůst turistů ohrožuje ekologickou rovnováhu západního Tibetu, kde v klidu bez přítomnosti lidí ještě pořád volně žijí vzácná zvířata jako např. divoké osly kjangy, antilopy orongo, gazel apod. Zemědělský nevýnosná místa, kde po staletí trvale žili jen tisíce Tibeťanů a několik desetitisíců pastevců kočovalo po rozlehlých planinách západního Tibetu, nejsou schopny zajistit dostatečné zásobování potravinami pro přijíždějící turisty. Potraviny, topivo i pohonné hmoty bude nutné dovážet z tisíce kilometrů vzdálených míst buď z centrálního Tibetu nebo ze západu z ujgurského Kašgaru v Sin-ťianu.

Nejposvátnější pro miliardu lidí
Téměř pravidelná kamenná pyramida posvátné hory Kailás s vrcholem pokrytým věčným sněhem a ledem ční nad okolními rozlehlými pláněmi. Bývá srovnávána s velkým přírodním chrámem, katedrálou, stúpou, je také považována za velkou přírodní mandalu. Hora je posvátná pro vyznavače čtyř asijských náboženství - pro hinduisty, buddhisty, džinisty i bönisty.

Vyznavači prastarého tibetského náboženství bön patří pravděpodobně k nejstarším uctívačům hory. Bönisté chápou a zobrazují Kailás jako devítistupňovou svastikovou horu, mystickou duši vnitřního světa. Hinduisté ztotožňují Kailás s mytickou horou Méru, která tvoří střed světa a je osou vesmíru. Na jejím vrcholu je nebeský trůn Šivy, který zde přebývá se svojí manželkou Párvátí. Po pouti kolem hory provádějí hinduističtí poutníci rituální očistu v jezeře Manasaróvar. Pro indické džinisty je Kailás posvátnou horou Aštapada, místem, kde první tírthankar Ádináth dosáhnul duchovního osvobození. Hora je také často zobrazována na džinistických kosmogramech. Pro buddhisty, stejně jako pro hinduisty, je Kailás mytickým středem světa.

Ve vzdálenosti necelých 50 km jsou dvě velká jezera Manasaróvar (tib. Mapham Jumccho) a Rakas-tal (tib. Langkam-ccho), propojená řekou Ganga-čhu. V bezprostřední blízkosti hory Kailás pramení čtyři asijské veletoky zásobující vodou velkou část Asie. Podle buddhistické tradice vytékají tyto řeky z hrdel mýtických zvířat, na západě řeka Satladž z hrdla slona, na severu Indus z lvího hrdla, na východě Cangpo (Brahmaputra) z hrdla koně a konečně na jihu řeka Karnálí z pavího hrdla.

K hoře se váže mnoho legend. Ze životopisu tibetského buddhistického učitele a básníka Milaräpy, který žil na přelomu 11. a 12. století, se dozvídáme, že porazil bönistického kněze v mystickém zápase a získal horu pro buddhisty. Bönistickému mágovi, a tím i všem bönistům, Milaräpa věnoval jinou horu, horu Bönri u jezera Manasaróvar.

Zachraňme Kailás
Závažnost situace si uvědomily organizace zabývající se Tibetem a v létě loňského roku přišla s kampaní na záchranu posvátné hory Kailás německá Tibet-Initiative Deutschland (www.tibet-initiative.de). Cílem kampaně je zabránit plánované komerční výstavbě silnice na místě poutního okruhu kolem hory Kailás tím, že bude zapsána do seznamu světového přírodního dědictví UNESCO. Ke kampani se připojily organizace v mnoha dalších zemích např. v Indii, Francii, Španělsku, Velké Británii, Slovinsku, Austrálii, Rakousku, Švýcarsku nebo Jihoafrické republice. V České republice organizuje kampaň Občanské sdružení Lungta (www.lungta.cz), které shromažďuje podpisy na pohlednicích s žádostí o zapsání posvátné hory Kailás do seznamu přírodního dědictví UNESCO. Sesbírané pohlednice předá české komisi pro UNESCO koncem ledna.

Dosavadní praxe Organizace OSN pro výchovu, vědu a kulturu (UNESCO) je taková, že o zapsání do seznamu UNESCO žádá země, na jejímž území příslušná památka leží. Zda se v tomto výjimečném případě, kdy se stavba silnice dotýká náboženského cítění více než osmi set milionů lidí v sousední Indii, podaří změnit zavedenou praxi je otázka, na jejíž odpověď si musíme počkat několik nejbližších měsíců.

Tento článek je převzat z časopisu Tibetské listy č. 22 - zima 2003