|
Pod velkým banyánovým stromem na svazích Himálaje žili čtyři dobří přátelé - papoušek, zajíc, opice a slon.
Jak plynul čas, laskavost a harmonie se pomalu začala z jejich vztahu vytrácet. Začali se hádat a naříkat
si jeden na druhého. Všichni z toho byli smutní, a tak se jednoho dne rozhodli, že budou hledat, kdo je
nejstarší, nejzkušenější a nejmoudřejší a radil by jim, vedl je životem. Dohodli se, že najdou mezi sebou
nejstaršího a toho pak uznají za svého vůdce.
„Kamarádi,“ začal slon, „když já jsem byl ještě mladé slůně, mohl jsem se procházet nad tímto stromem
a jeho větve a listy mě šimraly na břiše. Pamatuji si tento banyán, když byl ještě hodně malý stromeček.“
Opice na to: „Přátelé, když já jsem byla malá, mohla jsem sedět na zemi a zároveň jíst ty nejhořejší
lístečky. Pamatuji si tento strom, když byl ještě malým keřem.“
„To já, kamarádi,“ promluvil zajíc, „když jsem byl mladý, mohl jsem okusovat ty nejmenší lístečky na vrcholu
banyánu. Pamatuji si na tento strom, když byl teprve malou větvičkou.“
„Přátelé“, promluvil nakonec papoušek, „před mnoha a mnoha lety vyrostl daleko odtud velký banyánový strom.
Snědl jsem jeho plody a přinesl jeho semínka až sem. Z jednoho semínka pak vyrostl tento krásný velký banyán.“
Slon, opice a zajíc uznali, kdo je nejstarší, a společně říkali:„Ano, ano, ty jsi z nás nejstarší.
Od dnešního dne nás ty budeš vést a my tě budeme poslouchat.“
Tak čtyři bratři, jak se papouškovi, zajíci, opici a slonu říká, obnovili harmonii a radost ve společném
životě.
podle A treasury of Wise Action,
Jataka Tales of Campassion and Wisdom,
Dharma Publishing 1993, Berkeley, USA
Tento článek je převzat z časopisu Tibetské listy č. 22 - zima 2003
[
07.06.2004
zdroj: Tibetské listy (www.lungta.cz) ]
|
|
)