Tibinfo - informační systém o Tibetu
Články, dokumenty
   

Články

V exilovém sídle dalajlamy

Oslava dalajlamových narozenin
Čtrnáctý dalajlama Tändzin Gjamccho se narodil 6. července 1935 ve vesnici Tagccher v Amdu. Pro Tibeťany je výročí dalajlamových narozenin tradičně velkou událostí a svátkem. Po odchodu dalajlamy do exilu se centrum oslav některých tibetských svátků přesunulo do indické Dharamsaly. Mezi ně patří i oslava dalajlamových narozenin. Měla jsem to štěstí, že jsem letos v té době byla v Dharamsale a mohla se jí zúčastnit.

Oslava probíhala na prostranství mezi dalajlamovým sídlem a hlavním klášterem. Již od časného rána se Tibeťané scházeli a přinášeli s sebou deky a polštářky na sezení. Počasí bylo na monzunové období pěkné, svítilo sluníčko. Až na závěr tibetské oslavy nám všem monzun připomněl, že se nacházíme na druhé straně Himálaje, než je suchý Tibet. Oslava oficiálně začala krátce před devátou hodinou, kdy nastoupili členové tibetské exilové vlády a usedli na prostranství před klášterem. Ta však byla v obležení z ostatních třech stran již více než hodinu. Nad místy pro vládu byla roztažena tibetská vlajka. Další vlajky, tibetská a indická, byly vztyčeny po oficiálním přivítání za zvuků tibetské hymny. Poté promluvil předseda tibetské exilové vlády Samdhong Rinpočhe a předal několik ocenění Tibeťanům. Dalajlama se tentokrát oslavy svých narozenin nezúčastnil. Den před ní se vrátil z cesty po Ladaku, a tak byl zřejmě unaven. Mí tibetští přátelé mi vysvětlili, že ačkoli se dalajlama někdy oslav účastní, nepřichází pokaždé. Jak říká, je mnich a oslava narozenin je záležitostí světskou.

Hlavní částí oslavy byla přehlídka tibetských tanců z různých oblastí Tibetu. Před tím byl účastníkům rozdán obětní pokrm - sladká rýže. Lidí bylo hodně, a tak se na každého dostalo pouze symbolicky. Tančilo asi deset tibetských souborů - ženy, muži, soubor TIPA, který před dvěma lety navštívil Českou republiku, mládež z dětské vesničky (TCV), ale i nejmenší děti. Při tanci zpívali a k několika tancům je doprovázela i hudba tradičních tibetských nástrojů. Oslava byla i přehlídkou slavnostních tibetských krojů z celého Tibetu - z Khamu, Amda, Lhoky, Kongpa a dalších.

Tibeťané tančí odlišným způsobem než Evropané. Rozdílů je hned několik. Zaprvé muži netančí s ženami v párech, ale buď muži a ženy zvlášť, nebo proti sobě. Dalším rozdílem je rytmus a kroky. Ve srovnání s některými evropskými tanci je rytmus tibetského tance pomalý a zdánlivě monotónní. Většina tanců také spočívá v obcházení taneční plochy dokola.

Asi v polovině představení byly nad prostranstvím nataženy křížem krážem modlitební praporky a před tibetskou vládu nastoupilo několik Tibeťanů s malým tibetským oltáříkem, kteří obětovali za dalajlamovo zdraví. Požehnání zakončili vyhozením trochy tibetské mouky campy do vzduchu.

Před koncem představení se obloha zatáhla a na poslední dva tance začalo pršet tak, že se všichni, kteří seděli pod širým nebem museli schovat pod střechu. To se již všem zúčastněným rozdával čaj. Oficiální program skončil před půl dvanáctou. Kvůli dešti však většina lidí zůstala v klášteře. Oslava byla zakončena indickým obědem, který se podával odpoledne po páté hodině v prostorách kláštera. Jídlo dostal zdarma každý, kdo chtěl. Údajně šlo o dar indické vlády, částečně financovaný dalšími mecenáši. Kromě Tibeťanů přišlo i pár cizinců a velké množství indických turistů. Lidé seděli v řadách na kobercích. Každý dostal sešité listy stromu, které sloužily jako talíř. Na ně servírovali indičtí „číšníci“ naběračkami rýži a zeleninu s omáčkou z velkých kbelíků a táců. Jedlo se různě. Kdo se na oslavu řádně vybavil, ten jedl lžící. Většina však jedla rukama nebo pomocí indických placek čapátí. I já jsem se připojila k hodujícím. Byla jsem v kategorii těch, kteří žádnou lžíci neměli. A tak nezbývalo než pojíst jako ostatní rukama, což jídlu na chuti neubralo.

Dalajlamovo učení
Během roku dává dalajlama buddhistům na svých cestách učení, při němž vykládá a komentuje buddhistické spisy. Několikrát do roka probíhá učení také v dalajlamově sídle Dharamsale. Jedno takové učení se uskutečnilo v Dharamsale letos v létě od 4. do 13. srpna. Bylo pořádáno pro čínské buddhisty z Tchajwanu. Tentokrát dalajlama vykládal a komentoval texty od Congkhapy, Nágardžuny a čtvrtého pančhenlamy.

Hlavní klášter, ve kterém dalajlama přednášel, byl do posledního místa obsazen. Kdo se chtěl učení v klášteře účastnit, musel se několik dnů před začátkem zaregistrovat. Každý dostal kartičku se jménem a fotografií. Bez ní se do prvního patra, kde se nachází hlavní síň s dalajlamovým trůnem, nedostal. Jediní, kdo měli přístup do kláštera bez povolení byli Indové. Ti směli vystoupat do prvního patra a klášter dokola obejít. Tibeťané ani cizinci bez povolení dovnitř nemohli. Na koho se místo nedostalo, seděl v přízemí kolem schodů a na prostranství před klášterem. Učení provázely přísné bezpečnostní kontroly u vchodu do kláštera. Nikdo se s fotoaparátem ani s mobilem dovnitř nedostal.

Dalajlama zpravidla přednášel dopoledne od devíti do půl dvanácté a po obědě od půl druhé do půl čtvrté nebo do půl páté. Do kláštera přicházel a odcházel pěšky. Přitom se zdravil s lidmi. Pouze pokud pršelo nebo trvalo-li učení příliš dlouho, odvážel dalajlamu vůz. Dalajlamova slova byla tlumočena nahlas do čínštiny. Překlad do angličtiny, španělštiny a dalších jazyků se přenášel přes rádio. Kdo tibetštině nebo čínštině nerozuměl, musel se vybavit malým rádiem. Během učení se podával čaj, a tak k nezbytnému vybavení, polštářku na sezení, patřil i hrnek. Dopoledne se zpravidla podával čaj slaný a odpoledne sladký.

Kromě dalajlamova výkladu, který zabral největší část učení, proběhly též iniciace ochránkyně Tibeťanů a Tibetu Dolmy (u nás známější pod sanskrtským názvem Tára), rituál wangkur hněvivého božstva Dordže Džigčhe a obřad dlouhého života cchewang. Před iniciací ochránkyně Dolmy dostali všichni dlouhou rozkvetlou trávu dúrwa a odnesli si ji domů. Doma pak dali část pod polštář a část pod postel. Druhý den ráno si vyprávěli, co se komu zdálo. Při vlastní iniciaci si dal každý na čelo proužek červené látky a okvětní lístky. Na závěr iniciace rozdávali mniši obřadní jídlo cchog, hlavně sušenky a ovoce. Obřad dlouhého života proběhl poslední den dopoledne. Jeho důležitost se projevila i na účasti: všechno, i prostranství před klášterem, bylo do posledního místa zaplněné. Během rituálu rozdávali mniši ochranné kuličky mani rilbu. Na jeho konci recitovali všichni s dalajlamou asi půl hodiny mantru Dolmy Óm, tare, tutare ture, swahá. Zároveň všem mniši opět rozdávali cchog.

Tento článek je převzat z časopisu Tibetské listy č. 21 - podzim 2003



[  07.06.2004    zdroj: Tibetské listy (www.lungta.cz)   autor: Zuzana Vokurková  ]