|
Kameny, které na mne byly vrženy,
byly poté, co jsem je sebral,
prohlédnuty,
a jeden z nich byl drahokam
Krátká japonská báseň jako by stvrzovala příběh z tibetské mytologie, podle něhož sloužily kameny zi (tibetské slovo zi znamená zářivost, lesk) božstvům. Božstva používala kameny jako ozdoby, pokud se však některý z korálků poškodil, opotřeboval nebo praskl, jednoduše ho odhodila na zem, kde je nacházeli lidé. Tímto příběhem Tibeťané vysvětlují, proč se jim pouze výjimečně podařilo najít nepoškozený kámen. V jiném příběhu se praví, že jsou kameny zi částí pokladu, který uloupil legendární král Gesar z pokladnice perského krále Tadžika. V jiném zase, že zi jsou plody z nebeského stromu přání nebo trus bájného ptáka Garudy, které klesly k zemi při jeho letu nad zasněženými horami. Rozšířené je také vyprávění o červech, které zkamení po lidském dotyku nebo jen pouhém pohledu.
Ať už je to jakkoliv, Tibeťané nosí kameny zi jako ochranné amulety proti nemocem, různým nešťastným událostem nebo přírodním jevům. Ženy je nosí nejčastěji vpletené do vlasů, muži jeden, ale klidně i celý náhrdelník, kolem krku. Podélně rozříznuté zi často zdobí koruny obrazů nebo soch, například nejposvátnější tibetskou sochu - Džowo Rinpočheho v Džókhangu ve Lhase.
Tibeťané rozdělují zi podle tvaru na ženské (válcovité - štíhlé a úzké) a mužské (kulaté - silnější, tvarem spíše připomínající malý soudek). Mužské zi je chalcedon nebo karneol se spirálovitou strukturou bílé, zlaté až červeně okrové barvy. Ženské zi je achát hnědé nebo černé barvy anebo bíle pruhovaný. Tyto ženské zi jsou typické zejména tvary připomínající oči, vlny, pruhy a čtverce, které dohromady tvoří určité symetrické obrazce. Nejvzácnější zi má devět „očí“ a v některých oblastech Tibetu lidé věří, že kameny pochází z předbuddhistické doby, kdy Tibeťané vyznávali bön, protože číslo devět mělo v bönu zvlášť velký význam.
Tibeťané nechápou kameny zi pouze jako šperk, mají pro ně především náboženský význam, a proto je vlastní i lidé z nejchudších rodin. Všichni je opatrují jako nejvzácnější poklad nejen proto, že jejich hodnota je často srovnatelná s malou usedlostí nebo cenou několika kilogramů stříbra. Věří se, že kameny jim kromě ochrany mohou přinést i neštěstí, když si je pořídí, aby je ochraňovaly, a později je prodají.
Přesný původ zi není úplně známý, kameny podobných tvarů se nachází v oblasti Střední Asie v Indii, Pákistánu, Afghánistánu a Íránu, přes širokou oblast mezi údolím Indu a řekou Tigris. Zcela jasný není ani přesný postup při jejich opracování. Nálezy kamenů starých přibližně 2000 let dokládají, že lidé se kameny zi pokoušeli napodobit už v dávných dobách. Pro oblast v údolí řeky Indu je například typická technika leptání, při níž je na karneol, chalcedon, achát nebo křišťál rákosovým perem nebo kartáčkem vzorek nanášen roztokem uhličitanu sodného. Poté, co roztok uschne, kámen se na chvíli zahrabe do žhavého popela a bílá barva se přetaví do tmavšího kamene. Pokud se postupuje obráceně, natře se celý kámen roztokem uhličitanu sodného, vypálí se a na bílý kámen se dusičnanem měďnatým vytváří zvolený vzorek.
V posledních letech se zejména v Indii, Číně, Nepálu a Tibetu vyrábějí napodobeniny zi z porcelánu, plastu, pryskyřice, jačího rohu nebo skla. Tibetští umělci používají úlomky zi nasazené do dřevěné rukojetě se stříbrným kováním jako kartáč při leštění zlata, které se pak používá při malování thangky. Věří, že i malý kousek zi zvýší kvalitu thangky a dodá jí zvláštní světlo. Prášek rozdrceného zi se také přidává do směsi korálu, zlata, stříbra a perel. Tato směs má podle tradice silné léčivé účinky a používá se například při léčbě epilepsie.
Pokud se kámen zi rozbije nebo poškodí, znamená to, že již posloužil svému ochrannému účelu a jeho síly už nebude zapotřebí.
Zpracováno podle Robet Beer: The Encyclopedia of Tibetan Symbols and Motifs, Serindia Publications, 1999, London
Tento článek je převzat z časopisu Tibetské listy č. 25 - podzim 2004
[
11.12.2006
zdroj: Tibetské listy (www.lungta.cz) autor: Marcela Procházková ]
|
|
)
)