Na slovíčko s...

Na slovíčko s... Petrem Kutílkem

Vystudoval politologii se zaměřením na postkomunistickou transformaci a v současné době pracuje jako poradce v politických a společenských vědách. Od loňského roku je výkonným tajemníkem Olympic Watch - Výboru pro olympijské hry 2008 ve svobodné a demokratické zemi. Tuto funkci zastává ve volném čase jako dobrovolník. Je mu 28 let a jmenuje se Petr Kutílek.

Kdy a koho napadlo zřídit výbor monitorující stav lidských práv v Číně před konáním letních OH v Pekingu v roce 2008?
Tento výbor byl založen z iniciativy pánů Schwarzenberga, Žantovského a Rumla, kteří měli pocit, že olympiáda byla Pekingu přidělena přinejmenším neuváženě a že je potřeba sledovat vývoj v Číně a využít olympiádu k tomu, abychom v Číně prosadili nějaké pozitivní změny.

Olympic Watch monitoruje stav lidských práv v ČLR od roku 2001. Můžete říct, jestli během posledních tří let došlo k nějakým výraznějším změnám?
Na poli lidských práv a demokracie ne. Čínské orgány se pokusily vypadat lépe vůči Západu: všichni víme, že do ústavy byla přidána věta o ochraně lidských práv, především to ale znamená ochranu majetkových práv, aby si tak vláda upevnila pozici mezi vznikající podnikatelskou střední třídou. V podstatných věcech ke změnám bohužel nedošlo. Peking nadále brutálně potlačuje svobodu slova, nadále je to země, která ročně popraví víc lidí než celý zbytek světa, nadále nerespektuje lidská ani kulturní práva Tibeťanů, nadále odmítá bezpodmínečně komunikovat s tibetskou exilovou vládou, nadále vyhrožuje demokratickému Tchaj-wanu, nadále - a v poslední době dokonce silněji - se pokouší omezovat demokratické svobody Hongkongu. V posledních třech letech došlo navíc pod záminkou reakce na 11. září k represím v Tibetu a ve východním Turkestánu, takže i pokojné vystoupení je tam interpretováno jako terorismus a ochránci lidských práv jsou brutálně pronásledováni.

Současný prezident Chu Ťin-chao je zastáncem umírněnější politiky. Je pravděpodobné, že nová vláda konečně zahájí dialog s tibetskou exilovou vládou a dojde ke zlepšení práv Tibeťanů v TAO?
Já myslím, že nová čínská vláda bude úspěšnější v malování dobrého obrazu Číny ve světě. Zatím si netroufám odhadovat, jestli dojde k pozitivním posunům v praktické politice. My si to samozřejmě přejeme. Když na konci srpna končila olympiáda v Athénách, vydali jsme seznam minimálních standardů, které by měl Peking splnit, pokud se tam má konat olympiáda v roce 2008. Jedním z těchto požadavků je, aby čínská vláda bez předběžných podmínek vstoupila do jednání s tibetskou exilovou vládou a my doufáme, že se Čína k této otázce postaví pozitivně.

Dalším bodem minimálních standardů byl požadavek, aby Čína ratifikovala Mezinárodní pakt o občanských a politických právech. Co by se podle vás změnilo, pokud by na to Čína přistoupila?
Znamenalo by to především otevření prostoru pro domácí hnutí, ať už čínská nebo tibetská. Pekingská vláda by byla mezinárodním právem vázána třeba k tomu, aby proti disidentům nezasahovala tak tvrdě, jak to i nadále dělá. My jsme tak trochu vycházeli ze zkušeností lidí v disentu ve východní Evropě - když Západ dotlačil komunistické země k ratifikaci tohoto paktu, byl to nový impuls demokratickým hnutím ve východní Evropě. Mezinárodní pakt o občanských a politických právech garantuje široké spektrum svobod od svobody slova přes svobodu sdružování, náboženského vyznání atd.

Kdo v mezinárodním měřítku tlačí na Čínu, aby tento pakt ratifikovala?
Ratifikace je vlastně podmínkou pro případné zrušení zbrojního embarga Evropské unie, které EU na Čínu uvalila v roce 1989 v reakci na události na náměstí Tchien-an-men. Toto embargo nadále platí, přičemž oficiální přistoupení k paktu je v současné době hlavním, i když ne jediným požadavkem Evropské unie. Čína přitom signovala tento pakt už před šesti lety, ale v čínském parlamentu nebyl dosud ratifikován.

Jak se na OH v Pekingu tváří čínští disidenti?
Jsou v těžké situaci - pro Čínu je to prestižní věc, i exulant a disident se cítí být Číňanem, hrají tu tedy roli osobní pohnutky. Někteří si navíc opravdu myslí, že to přinese klady, otevře prostor pro lidi v Číně, aby se situace změnila. Přišli by například do kontaktu s lidmi ze zahraničí v míře, která dosud nebyla možná. Do určité míry to snad pomůže obyčejným lidem v Pekingu i ekonomicky - zlepší se infrastruktura, doprava, stadiony, byty.

Je vůbec možné spolupracovat s organizacemi nebo jednotlivci přímo v Číně?
Pokud jde o pevninskou Čínu, tak tam přímá spolupráce samozřejmě nepřipadá v úvahu. Komunikujeme ale velmi intenzivně s organizacemi čínského exilu a s některými organizacemi v Hongkongu, například s Human Rights in China, což je organizace, která sídlí v New Yorku a v Hongkongu, založili ji čínští exulanti a mají velmi živé kontakty na tisíce lidí přímo v Číně. Dále spolupracujeme s Wei Jingsheng Foundation nebo s Laogai Research Foundation, kterou založil Harry Wu. K akci, kterou jsme pořádali u příležitosti výročí masakru na Tchien-an-men, se připojilo šest organizací čínského exilu. Dále jsme s nimi spolupracovali při formulování minimálních standardů, i když ne všechny organizace se nakonec pod ně podepsaly, protože mají samozřejmě různá omezení, chtějí třeba pracovat i v rámci Číny a jejich pozice je proto složitější.

Olympijský oheň se v Pekingu rozhoří za čtyři roky. Jaké cíle si Olympic Watch pro následující čtyři roky vytyčil?
Naším cílem je pomoci lidem v Číně a Tibetu. Konkrétně jsme zveřejnili seznam minimálních standardů, které by měly být naplněny do roku 2006. Žádáme jednak ratifikaci mezinárodního paktu o lidských právech, dále nepoužítí vojenské síly proti politickým aktivistům (tedy žádný nový Tchien-an-men, žádnou invazi na Tchaj-wan). Dále žádáme moratorium na trest smrti, což zní jako velmi ambiciózní požadavek, ale my nevoláme po zrušení, jen po moratoriu, abychom otevřeli diskusi v rámci Číny. Proti trestu smrti se totiž pomalu ozývají hlasy z čínského akademického prostředí. Dalším požadavkem je zahájení rozhovorů s tibetskou exilovou vládou, garantovaná demokracie v Hongkongu, a konečně zrušení táborů nucených prací.

Jaké kroky budou následovat v případě, že k žádným podstatným změnám v Číně nedojde?
Minimální standardy by měly být naplněny do roku 2006 s tím, že pokud se tak nestane, iniciovali bychom hledání efektivních řešení. Necháváme otevřenou i možnost bojkotu a přesunutí her do jiné země, ale není to jediná možnost. Momentálně se pokoušíme vytvořit co nejsilnější koalici nevládních organizací a občanských sdružení. Naší nadějí je, že se standardy splní. Pokud by se tak nestalo, budeme postupovat podle toho, jak se bude vyvíjet situace.

Je to reálné, říct dva roky před olympiádou: „Nic pozitivního se nestalo, pojďme to udělat jinde!“
Ano. Některé organizace chtěly, aby se dal Číně čas do roku 2007, my jsme nakonec prosadili rok 2006 právě proto, aby to bylo reálné. Máme nápad, jak případnou situaci vyřešit, ale nechtěl bych ho zatím nějak blíž komentovat.

Jste optimisté?
Jsme, dnes se Číně vedle nás věnuje spousta dalších organizací, naším cílem je, aby olympiáda pomohla lidem v Číně a otevřela jim prostor pro jejich práva a svobody, místo toho, aby vláda jen využila hry pro své zájmy a politickou propagandu.

Nebude se ale Čína chovat jako obvykle - před OH udělá pár „vstřícných kroků“, polické vězně a potencionální odpůrce komunistického režimu „uklidí do bezpečí“ a po skončení her budou represe ve stejné míře pokračovat?
To je věc, na kterou musíme být připraveni. Teď se nám podařilo dostat do kontaktu s novináři z velkých západních médií: BBC, Los Angeles Times, kteří nám volají sami, protože tuší jakým způsobem funguje propaganda. Pokud propustí pár vězňů, je to v pořádku, ale je třeba sledovat, aby je po skončení OH znovu nezavřeli, jako se to obvykle stává, když zájem Západu opadne.

Jak se na olympijské hry tváří Tibeťané?
Jak Tibeťané v Tibetu, to přesně nevíme, Tibeťané v exilu ale vytvořili jednu z nejaktivnějších skupin, která proti pořádání OH v Pekingu vystupuje. My s nimi spolupracujeme a koordinujeme některé programy. Nevyřešenou otázkou samozřejmě zůstává, jestli Číňané například Tibet v době olympiády zcela neuzavřou a záměrně neizolují.

Jaký je zájem sportovců? Zajímá je situace v Číně?
Pár sportovců se zajímá. My je ovšem budeme aktivně oslovovat, protože si uvědomujeme, že často nevědí, co se v Číně vlastně děje, a naším úkolem je poskytovat jim informace. Mimochodem, čínští představitelé slibovali světové veřejnosti, že když bude olympiáda v Pekingu, média budou moci svobodně informovat. Poté, co olympiádu získali, řekli, ano, o sportovních věcech bude možno svobodně referovat, ale že bychom vás pustili procházet se po Tibetu, tak to ne. Myslím si ale, že právě někteří sportovci by mohli být takovými iniciátory svobodného vyjadřování.

Například Olympijskou chartu si v Číně kvůli cenzuře nejspíš nikdo nepřečte. Proč čínští cenzoři zablokovali knihu o historii olympijských her od Davida Wallechinskyho?
To je zajímavý příklad cenzury v Číně. Ta publikace byla v podstatě zakázána proto, že v ní pan Wallechinsky zmiňuje mezi spoustou jiných faktů o olympiádě i několik případů dopingu čínských sportovců a píše, jak tvrdě jsou mladí čínští sportovci trénováni. Publikace vychází v několika jazykových mutacích již několik let a tentokrát měla vyjít v čínštině v době athénské olympiády. Čínský vydavatel volal autorovi s tím, že musí před tiskem provést nějaké změny ohledně citlivých témat. On to odmítl a publikace byla zakázána. Obecným problémem v Číně je, že sport se teď stává velmi podstatnou součástí čínské propagandy. V Číně dnes vládne totalita, která poskytuje určitý prostor svobody podnikání, ale politicky je to stále totalita. Dnes se už vzdala i dřívějšího komunistického ospravedlňování a zaměřila se na velmi silné vlastenecké cítění, nacionalismus. A sport je velmi silnou vzpruhou, proto Peking tolik stál o to, aby mohl připravit olympiádu. Je to nejen velmi prestižní záležitost, ale do značné míry i důležitý faktor přežití režimu.

V průběhu olympiády v Athénách vystupovala v televizní kampani „Celebrate humanity“ řada známých osobností. Co můžeme pro zlepšení životních podmínek v Číně udělat my?
Především sledovat naše stránky OlympicWatch.org a zaregistrovat se, abychom vám mohli posílat náš zpravodaj s podrobnými informacemi o našich aktivitách a o tom, co se děje v Číně. Při kampaních často lidi žádáme, aby psali svým vládám. Vycházíme přitom ze zkušeností aktivistů, kteří sledují stav lidských práv v Číně. Čína často ignoruje, co si myslí lidé, ale bývá ochotná zabývat se výhradami vlád jiných států, pokud jsou formulovány jasně a důrazně. Podobně chceme využít tlak na Mezinárodní olympijský výbor. Jiskrou naděje budiž, že na konci athénské olympiády se jeho předseda Jacques Rogge vyjádřil, že podporuje lidská práva a jejich uplatňování v nejvyšší možné míře a že ačkoliv Mezinárodní olympijský výbor není a nebude monitorovací organizací, tak bude naslouchat lidem z nevládních organizací, které se zabývají monitorováním lidských práv v Číně.

Může nás Čína něčím překvapit?
Ano, může. Může se tam z petičního hnutí vyvinout celočínské hnutí, které Čína zažila už v roce 1989, a které tehdy také čekal jen málokdo. Může se stát, že dojde k nějaké události, například úmrtí významného reformátora, a lidé prostě vyjdou do ulic.

Tento rozhovor poskytl Petr Kutílek časopisu Tibetské listy v Praze v září 2004 (č. 25 - podzim 2004).