Články

Přežije tibetský jazyk v Baltistánu?

Stejně jako národy žijící v Ladaku nebo Arunáčalpradéši, mají obyvatelé Baltistánu v severním Pákistánu silnou historickou a kulturní vazbu na Tibet. Zejména starší generace tamních obyvatel používá původní tibetské písmo a mluví jedním z tibetských dialektů. A právě přes tuto oblast se původní buddhistické texty, psané v sanskrtu, dostávaly v šestém a sedmém století do Tibetu.

Baltistán leží v severovýchodní části dnešního Pákistánu. Na více než 25 000 km2 se nachází největší ledovce a nejvyšší vrcholy pohoří Karákóram, za jehož severním hřebenem leží Tibet. Zemí protéká Indus, na západní hranici leží město Gilgit. Dále na východ, za indicko-pákistánskou hranicí pak leží indický svazový stát Džammú a Kašmír.

Ve Skardu, hlavním městě Baltistánu žijí Baltistánci (též Baltové, Baltipové), tibetský národ, jehož jazyk je blízký staré psané tibetštině. Sociální postavení a tradiční kultura obyvatel Baltistánu je velmi podobná kultuře tibetské, naprostá většina z nich jsou ale muslimové. Jazyk, etnické složení, tradice, historie a hospodářství tohoto etnika jsou zcela jedinečné a odlišné od pákistánských zvyklostí. Čas a vzdálenost ale pomalu mění jazyk i vazbu na Tibet a Ladak. Původní jazyk začali postupně ovlivňovat perští muslimští kazatelé, kteří do Baltistánu přišli v 15. století. Podobný účinek mělo pak začátkem 60. let 20. století zabrání Baltistánu Pákistánem a s ním spojené pronikání urdských a perských slov do místního slovníku. Baltistánština i tibetské písmo, které se do té doby běžně používaly, v průběhu času téměř vymizely. Používání perské abecedy nebylo kvůli zásadním transkripčním rozdílům možné, což poezii a prózu psanou baltistánštinou takřka zničilo. Výuka na státních školách v současnosti probíhá v urdštině nebo angličtině, takže si děti osvojují svůj rodný jazyk pouze doma.

Z důvodu uchování kultury a historického odkazu pro další generace obyvatel Baltistánu byla v roce 1998 ve Skardu, který je domovem 300 tisíc Baltů, zřízena Nadace pro obnovu baltistánské kultury. Abbas Kazmi, učitel, který v nadaci pomáhá od roku 1999 říká: „Ztratili jsme spojení s minulostí. Nosit náš tradiční vlněný oděv nebo mluvit na veřejnosti baltistánsky je považováno za znamení určité zaostalosti. Takže se oblékáme, jíme a mluvíme jako Paňdžábci, ačkoliv mnoho jejich zvyků je nám stejně cizích jako ty ze Západu.“

Hlavním cílem nadace je kromě uchování jazyka v ústní i písemné podobě uchovat jedinečnou baltistánskou kulturu. Nadace také vydává učebnice a slabikáře. „Samozřejmě že je tu i velká skupina muslimů, která naše aktivity považuje za „neislámské“. Přesto však cítíme silnou podporu a dobrou odezvu,“ říká učitel Abbas Kazmi. „My jsme pro Baltistán, ale to neznamená, že jsme proti Pákistánu.“