Architektura a výtvarné umění

Čhörten, tibetská schránka na obětiny

Štíhlé stavby stojící osamoceně nebo ve skupinách jsou rozeseté po údolích, horách, jsou ve vesnicích i u klášterů. Již zdálky je zřejmé, že jejich unikátní tvar kopíruje základní geometrické objekty od kostky úplně dole, přes kouli na ní, kužel v horní části až k slunečníku se špičkou nahoře. Nejčastěji jsou bílé nebo vlivem drsného tibetského podnebí barvu ztratily úplně. Někdy dominují, jindy jsou úplně ztracené v krajině. V každém případě jsou jedním ze symbolů Tibetu a tibetského buddhismu. Tibeťané jim říkají čhörten a my je spíše známe pod sanskrtským názvem stúpa...

Stúpa ve starověké Indii
Původ stúpy je nutné hledat v předbuddhistické Indii v době, kdy se nad schránkami, do kterých se ukládal popel mrtvých, vršily hromady kamení nebo cihel. Podle některých badatelů mohly být předchůdci stúpy také oltáře na pohřební hranici. Obě možnosti lze najít i v dalších sanskrtských názvech pro stúpu - čaitja (pohřební hranice) nebo dhátugarbha (od dhátu - tělesné ostatky).

S vznikem a rozvojem buddhismu v Indii stúpě přibývaly další náboženské významy a začal se měnit i její tvar z neurčité hromady kamení na určité "typizované" tvary. Po rozšíření buddhismu mimo Indii se architektonická podoba stúpy měnila vlivem místních kultur, avšak pořád vycházela z původních indických tvarů.

Podle některých pramenů byly po smrti Buddhy Šákjamuniho (tibetsky Šákja Thubpa) jeho ostatky spáleny a rozděleny na osm dílů, nad kterými bylo postaveno osm původních buddhistických stúp (podle jiných pramenů se stúpy stavěly již za Buddhova života, např. nad jeho vlasy nebo nehty). Dvacet let po Buddhově smrti byly tyto ostatky z osmi stúp shromážděny do jediné, která byla postavena v Rádžagrze (dnešní Rádžgir v Biháru). Tam spočívaly asi 250 let a v polovině 3. stol. př. n. l. za vlády krále Ašóky byla podle buddhistických textů otevřena i tato stúpa a Buddhovy ostatky byly rozděleny na 84 tisíc částí, rozneseny po celé Indii a nad nimi postaveno 84 tisíc stúp.

Stúpy se stavěly nejen nad Buddhovými ostatky, ale i nad ostatky jeho nejbližších žáků, a jak plynul čas, i nad ostatky dalších významných učitelů a učenců.

Čhörten, tibetská verze stúpy
Původní pohřební funkce stúpy tak, jak se používala v Indii, se v Tibetu dochovala dodnes, i když pouze ve velmi malé míře. Pro Tibeťany se její význam zejména posunul do symbolické oblasti. Tibetské slovo čhörten doslova znamená schránka na obětiny (čhö - obětina, ten - podpora, nádoba, předmět). Pro Tibeťany je čhörten hlavně symbolem buddhovy mysli, a tím i vhodným místem k meditaci, rozjímaní o jednotlivých aspektech mysli a na lidové úrovni vnímaní buddhismu je objektem, do kterého se ukládají obětiny, nebo objektem, který je vhodné obcházet (ve směru hodinových ručiček).

Tibeťané rozlišují několik základních a mnoho vedlejších typů čhörtenů podle různých typů učení a buddhistických škol. Nejčastěji se však lze setkat s tzv. osmi čhörteny velkého vozidla (tj. mahájány), které jsou v Tibetu nejpopulárnější a nejrozšířenější, proto jsou většinou také chápány jako zástupci všech ostatních typů. Nejčastěji se staví všechny pohromadě, ale lze je najít i osamocené nebo ve trojicích. Všechny historicko-náboženské důvody jejich vzniku a velké obliby nejsou dodnes úplně vysvětlené, ale velmi pravděpodobně navazují na osm původních indických stúp z období těsně po Buddhově smrti.

Osm čhörtenů velkého vozidla představuje osm významných událostí v životě Buddhy Šákjamuniho (narození, probuzení, roztočení kola učení, poražení nevěřících, sestup z nebes, urovnání rozkolu v mnišské komunitě, prodloužení života a smrt) a jsou svázány s osmi nejvýznamnějšími poutními místy buddhistů (Lumbiní, Bódhgaia, Sárnáth, Šrávastí, Samkásja, Rádžagrha, Vaišálí a Kušinagára).

Všech osm čhörtenů má podobný tvar, liší se jen drobnostmi ve střední části. Základna, na které čhörten stojí, se nazývá lví trůn a je pro všechny typy stejná. Na lvím trůně stojí čtyři stupně, které jsou pro rozlišení jednotlivých čhörtenů nejdůležitější - každý z osmi čhörtenů je má jiné. Nad stupni se nachází váza, třináct disků, slunečník, slunce, měsíc a vrcholová špička - ty všechny jsou, až na poslední čhörten nirvány, opět stejné.

Osm čhörtenů velkého vozidla
Prvním z osmi čhörtenů je lotosový čhörten, také označovaný za čhörten narostlý z lotosů nebo čhörten z navršených lotosů (tibetsky padma čhörten nebo padmä pungpä čhorten), který připomíná narození prince Siddhárty, pozdějšího Buddhy Šákjamuniho, v háji v Lumbiní. Podle tradice poté, co se Buddha narodil, udělal prvních sedm kroků a v jeho šlépějích vyrostly lotosy. Čtyři stupně lotosového čhörtenu tvoří čtyři stupně čtvercového tvaru, které jsou ozdobené malými lotosy tak, že čtyři stupně nad trůnem se podobají hromadě okvětných lotosových lístků.

Druhým v pořadí je čhörten probuzení, také prohlédnutí nebo osvícení (tibetsky čhangčhub čhörten nebo düdul čhörten), který připomíná Buddhovo probuzení pod stromem bódhi v Bódhgaji. Díky tomu je nejdůležitějším, nevýznamnějším a nejoblíbenějším čhörtenem, a také se nejčastěji staví. Vyskytne-li se někde čhörten osamoceně, pak je to s největší pravděpodobností právě čhörten probuzení. Je to čhörten základní a ostatní typy jsou od něho odvozeny, a skládá se pouze z "čistých" čtyř stupňů čtvercového tvaru bez jakýchkoliv dalších změn nebo doplňků.

Následuje čhörten roztočení kola zákona, také nazývaný šťastným čhörtenem nebo příznivým čhörtenem s mnoha dveřmi (tibetsky taši gomang čhörten nebo gomang čhörten), který připomíná první Buddhovo učení v Sarnáthu, ve kterém "roztočil kolo zákona" (učení, dharmy). Čtyři stupně gomang čhörtenu tvoří čtyři stupně čtvercového tvaru, které mají na sobě malé zářezy představující dveře symbolizují různá učení vedoucí k probuzení. Na čhörtenu jich může být 16, 32, 64 nebo 128 a jsou rozděleny rovnoměrně na každou stranu.

Čtvrtým v pořadí je čhörten poražení nevěřících, také podrobení heretiků (tibetsky čhothul čhörten nebo muteg phamče čhörten), který připomíná setkání Buddhy a jeho žáků s šesti nebuddhistickými učiteli ve Šrávastí, jejich vítězství nad nimi a obrácení jejich žáků na cestu buddhismu. U tohoto čhörtenu mají všechny čtyři čtvercové stupně střední třetinu každé strany mírně prodlouženou tak, že mírně vytváří římsy kolmo vybíhající ven ze stupňů.

Dalším je čhörten sestoupení z nebes, také čhörten sestoupení z Tušity nebo čhörten bohů 33. nebes (lhabab čhörten nebo lhaläbab čhörten), který připomíná Buddhův odchod do Tušity a návrat zpět na zemi. Protože Buddhova matka královna Mája zemřela pouhý týden po narození svého syna, prince Siddhárty, ten ji po probuzení nemohl učit, a tak jednou vystoupil do sféry bohů (nebes), kde zůstal tři měsíce. Učil tam nejen svoji matku, ale i všechny bohy a po třech měsících se po zázračném nebeském schodišti vrátil zpět na zemi. Čtyři stupně lhabab čhörtenu tvoří čtyři stupně čtvercového tvaru, které mají uprostřed každé strany tři souběžná schodiště představující schody, po kterých se Buddha vrátil zpět na zemi. Čhörten je spojován s indickou Samkásjou.

Šestým je čhörten usmíření, také někdy čhörten urovnání rozkolu v mnišské komunitě (tibetsky čhen čhörten nebo čhendumdum čhörten), který připomíná problém, který Buddha se svými nejbližšími žáky řešil v Rádžagrze. Čhörten usmíření má čtyři osmiúhelníkové stupně, které vznikly odseknutím všech rohů základních čtverců.

Předposledním čhörtenem je čhörten vítězství nebo také čhörten udělení požehnání (tibetsky namgjal čhörten nebo čhinggji labpä čhörten), který se staví, aby připomínal událost, která se odehrála ve Vaišálí, kde Buddha předpověděl svůj odchod do parinirvány (smrt) a zároveň si ještě o tři měsíce prodloužil život. Čtyři stupně lhabab čhörtenu tvoří čtyři stupně kruhového tvaru.

Posledním je pak čhörten nirvány (tibetsky ňangdä čhörten), který připomíná Buddhovu smrt, tj. odchod do nirvány (také parinirvány nebo maháparinirvány). Tento čhörten je spojován s Kušinagárou, kde Buddha zemřel. Jako jediný ze všech osmi čhörtenů se od odstatních sedmi liší více, protože nemá čtyři stupně ani vázu nad nimi a místo nich má jediný objekt tvarem připomínající náš zvon.

Symbolika čhörtenu
Přesné a podrobné vysvětlení všech významů čhörtenu je složité a pro jeho pochopení je nutná dobrá znalost mnoha různých učení.

Pro Tibeťany je čhörten hlavně symbolem "probuzené mysli", tj. mysli, která je charakterizovaná dvěma základními duchovními "kvalitami" - moudrostí a soucítěním. Čhörten obecně symbolizuje veškeré vlastnosti probuzené mysli, v užším smyslu je symbolem moudrosti a ztělesněním tzv. dharmakáji (těla dharmy). Podrobné vysvětlení přesahuje možnosti tohoto článku a můžete je najít v doporučené literatuře.

Tibeťané také často spojují čhörten s fyzickou podobou Buddhy Šákjamuniho. Jednotlivé části čhörtenu jsou ztotožněny s určitou částí Buddhova těla: čtyři stupně nad trůnem představují nohy, kupole trup, krk představuje lotos podepírající slunečníky, třináct disků obličej a uzel Buddhových vlasů je slunce, měsíc a špička. Tato symbolika má počátek v době krátce po Buddhově smrti, kdy se indická stúpa na několik staletí stala jediným objektem symbolizujícím Buddhu. Zobrazování fyzické podoby Buddhy na freskách nebo sochách, jak je známe dnes, se začalo objevovat až okolo 2. stol. př. n. l.

Jedním z nejznámějších a nejpopulárnějších významů čhörtenu je i symbolika pěti prvků, ze kterých se podle Tibeťanů skládá svět. Každý z prvků je reprezentovaný jiným geometrickým tvarem, ze kterých se čhörten skládá. Spodní čtverec (kostka) představuje zemi, nad ní je kruh (koule) představující vodu, následuje lichoběžník (kužel) symbolizující oheň, dále následuje vítr (slunečník, měsíc a slunce) a úplně nahoře je špička představující éter (prostor). Pokud se čhörten spojuje s "vrstvami světa", pak první tři vrstvy jsou totožné s prvky (země, voda, oheň), vítr je nahrazen mraky a éter oblohou.

• Pema Dorjee, Stupa and its technology, IGNCA, New Delhi, 2001

• Tucci Giuseppe, Stupa - Art, Architectonics and Symbolism, Aditya Prakash, New Delhi, 1988

• Cayton J. Lori, The Buddhist stupa: its history, dimensions and symbolism according to tibetan sources, disertační práce, University of Wisconsin, Madison 1996

• Cook Elisabeth, The Stupa: Sacred Symbol of Enlightenment, Dharma Publishing, Berkeley, 1997

• Beer Robet, The Encyclopedia of Tibetan Symbols and Motifs, Serindia Publications, 1999, London

• Bartošová Michaela, Čhörten univerzálního vozidla, oborová bakalářská práce Katedry religionistiky, Filosofická fakulta Masarykovy univerzity, Brno, 2002.