Články

Jak jsme v pátek třináctého adoptovali Tašiho

Není dobré chodit ve třech a půl tisících nad mořem v sandálech naboso. Mám pořádně spálené nárty. Plánovaný start několikadenní túry se ruší, v pohorkách bych to asi nerozchodil. Uvidíme zítra. Co ale s načatým dnem? Tibetská uprchlická vesnička nedaleko Lehu - hlavního města severoindického Ladaku - se zdá být dobrou alternativou. Cestou do areálu je třeba zastavit se v kanceláři, aby nás pustili dovnitř. Přinášejí kořeněný mléčný čaj, sušenky - to asi bude na delší dobu. Navíc na mě přichází střevní nevolnost - co se divím, když je pátek třináctého?

Tibeťan středního věku i postavy Tändzin Rabten nám obšírně popisuje poslání organizace a zdůrazňuje, že se už čtyřicet let stará o děti tibetských uprchlíků žijících v exilu na různých místech v Indii. Tušíme, kam směřuje. Za chvíli bude chtít peníze - ostatně jako každý tady v Indii. Nejde se tomu divit, ale taky nejde na všechno kývnout. Po chvíli před nás pokládá listy s fotografiemi malých Tibeťánků ve věku od 4 do 12 let, pro které shání "sponzory", kteří by jim platili vzdělání, a pomohli tak jim i tibetské kultuře přežívat v těžkých časech. To je něco jiného! Už delší dobu jsme uvažovali o "adopci na dálku".

Že by osud, který nás sem dnes přivedl? Koho si ale vybrat? Podle Tändzina pomoc potřebují všichni. Tak kterého? Toho nejmenšího? Nebo radši holčičku? Z poslední stránky se na nás vyplašeně dívá Tändzin Taši, narozený 13. srpna 2000. Dneska jsou mu čtyři! Je jasné, jaký dárek dostane k narozeninám. Krásný pátek třináctého.