Lidová kultura

Tibetské koberce

Ve starém Tibetu se koberce používaly k nejrůznějším účelům: v domácnostech, v klášterech a chrámech, ale například i jako součást výstroje koní. Je to dáno především chladným podnebím na Tibetské náhorní plošině a dostatkem kvalitní vlny. Zatímco v Číně a Indii se výroba koberců vždy soustřeďovala do určitých oblastí, v Tibetu byla rozšířena na většině území. A odtud se šířila i do sousedních oblastí, zejména do Nepálu a Sikkimu. Dnes výroba koberců v tradičních oblastech pokračuje a paralelně se vyvíjí i v tibetských uprchlických komunitách. Je relativně nenáročná jak z hlediska finančního, tak z hlediska potřebných dovednosti, a tak poskytuje skromnou obživu mnoha tibetským exulantům.

Koberce, jak je známe u nás, tzn. velké koberce na pokrytí plochy podlahy, se v Tibetu v minulosti vyráběly jen výjimečně a i v dnes jsou určené především na export. Nejběžnějším typem tibetského koberce je tzv. khadän. Tradičně jde o koberec o rozměrech zhruba 170 90 cm, i když dnes je standardní velikostí spíše 180 90 cm. Používá se k sezení a ležení. Často se pokládá na matraci. Najdete ho v běžných domácnostech, nomádských stanech i klášterech. Dalším běžným typem jsou čtvercové koberečky o rozměrech 40 40 cm. Často se prodávají pod názvem "meditační kobereček", přestože žádné tradiční koberce určené speciálně pro meditaci neexistovaly.

V klášterech a chrámech se tradičně používají dlouhé koberce o šířce zhruba 90 cm a o délce až 10 m. Mniši na nich při obřadech sedí vedle sebe. Další druh koberců se používal k zakrytí podpěrných pilířů v chrámech a speciální koberce se vyráběly pro vysoce postavené lamy. Jiný typ představují koberce určené pro koně: koberce plnící funkci deky, různé ozdoby a především dvoudílná sada koberců sloužící k osedlání koně - jeden větší pod sedlo (tzv. magdän) a druhý menší pod jezdce (magšol).

Poměrně vzácné jsou koberce používané jako dveřní závěs. Dveřní závěsy jsou v Tibetu velmi běžné, avšak koberce s obdobnými vzory se pro tento účel používají jen výjimečně. Zvláštním druhem jsou "tygří koberce", které vlastně patří mezi koberce určené pro vysoké lamy. Tygr zde symbolizuje schopnost ovládnout mysl. Tygří koberce se vyskytují ve dvou variantách: s tygry v bambusovém porostu, nebo se zobrazením rozložené tygří kůže.

Základním materiálem byla původně ovčí vlna a historická literatura hovoří i o kobercích z kozí a velbloudí vlny. Zhruba do 30. let 20. století se vlna používala pro útek i osnovu (příčnou, resp. podélnou soustavu nití) a později se pro osnovu a posléze i pro útek začala používat bavlna. Vlna se však dodnes ve většině případů používá pro vlas.

K barvení vlny se tradičně používaly přírodní materiály, např. indigo, mořena barvířská, laka, santalové dřevo, kurkuma, šafrán, čajovník nebo ořech. Dnes už se téměř výlučně používá vlna barvená syntetickými barvivy. Barvy jsou stálejší, avšak mnohem výraznější než původní tlumené barvy starých koberců. Ke tkaní koberců se tradičně používaly tři druhy stavu, dnes je však nejběžnější vertikální stav, přičemž se při tkaní postupuje zdola nahoru. Při výrobě se používá zvláštní metoda vázání uzlů, která se liší od obou technik vázání uzlů používaných po celé Asii: od tureckého i perského uzlu.

Vzorů se používá celá řada a na rozdíl od buddhistických obrazů, kde je použití symboliky striktně dané, jednotlivé prvky u koberců slouží pouze pro ozdobu. Tvůrci koberců tak mají při tvorbě ornamentiky volné ruce. Z dekorativních prvků jmenujme alespoň osm šťastných symbolů, květiny, zvířata a mytická stvoření jako sněžný lev, jeřáb či drak, čínské symboly jako dva rohy nosorožce, zlatá mince, flétna nebo vějíř, anebo buddhistické motivy jako planoucí klenot norbu nebo rituální předmět dordže. Po obvodu koberce je často dekorativní lemování, které nejčastěji využívá motiv takzvaného meandru nebo svastiky. Ve vlastním poli koberce jsou pak často nejrůznější druhy medailónů.

Zpracováno podle: H. K. Kul?y, Tibetan Rugs, Bangkok 1985; P. Denwood, The Tibetan Carpet, Warminster 1974