|
Podle jednoho proroctví měl do Mongolska přijít arhat Bakula, jeden z původních Buddhových žáků, a zasloužit se o obnovu a rozkvět buddhismu v této zemi. Proto když roku 1969 do Ulánbátaru z Indie přišel Bakula rinpočhe, mnozí v tom viděli naplnění proroctví. A o rozvoj buddhismu v tradičně buddhistickém Mongolsku má tento mnich, politik a diplomat skutečně velké zásluhy.
Bakula rinpočhe se narodil v ladacké královské rodině ve vesnici Mathö. Jeho život se však neubíral cestou princů, nýbrž cestou duchovní. Už v útlém věku prošel několika kláštery, až se nakonec vydal za studiem do Däpungu, jednoho z největších tibetských středisek vzdělanosti přímo ve Lhase. Tam roku 1940 získal nejvyšší akademickou hodnost geše lharampa. Za pobytu v Däpungu jej dalajlama uznal reinkarnací arhata Bakuly, jednoho z šestnácti arhatů, kteří dosáhli hlubokého poznání již za Buddhova života. A po vzoru Buddhy se rinpočhe rozhodl pro střední cestu, když ve své osobě spojil buddhistickou praxi s politikou: Rozhodl se, že svými schopnostmi přispěje ku prospěchu lidí jako politik a diplomat, ale i jako buddhistický učitel.
Když se vrátil do Ladaku, odebral se do ústraní a věnoval se duchovní praxi. Když však v souvislosti s nezávislostí Indie nastala v Ladaku celá řada změn, zapojil se do společenského života. Sám o sobě říkal, že do politiky vstoupil roku 1949 na radu Džaváharlál Néhrúa. Díky svému praktickému přístupu se zasloužil o rozvoj Ladaku, zejména školství a dnes je tak označován jako "architekt moderního Ladaku". Nejprve v 50. a 60. letech působil v politice ve státě Džammú a Kašmír a zasazoval se za odpovídající postavení Ladaku v rámci tohoto svazového státu (bojoval např. za používání tibetského písma, kterým se zapisuje ladačtina). V této době také několikrát pomohl při urovnávání konfliktů mezi Indií a Pákistánem. Na celostátní úrovni pak byl po dvě funkční období poslancem dolní sněmovny Indického parlamentu (1967 - 1977) a po mnoho let vedl indickou komisi pro otázky národnostních menšin.
Roku 1968 rinpočhe navštívil Sovětský svaz jako první buddhistický mnich ze svobodné země. Po určitou dobu byl jediným tibetským buddhistickým učitelem, který se staral o buddhismus v Rusku, a tvořil jakousi spojku mezi Ruskem a dalajlamou, se kterým úzce spolupracoval od jeho příchodu do indického exilu (inicioval či organizoval všechny návštěvy dalajlamy v SSSR za socialistické éry). Stal se učitelem starých lamů, kteří dosud žili v Burjatsku, a snažil se scházet i s buddhisty, kteří byli v ilegalitě.
Roku 1969 poprvé navštívil Ulánbátar, a přestože Mongolsko tehdy prožívalo náboženskou represi, podařilo se mu uspořádat učení pro hrstku odvážných. Poté se do Mongolska vracel téměř každý rok a roku 1990 sem přijel jako indický velvyslanec - buddhistický mnich se stal velvyslancem v komunistickém státě. Zanedlouho však vláda jedné strany skončila a Mongolsko vstoupilo do nové éry. Rinpočhe intenzivně cestoval po celé zemi a záhy pochopil, že komunismus sice nezničil víru lidí v buddhismus, ale zato téměř zlikvidoval buddhistickou učenost. Proto se zaměřil na vzdělávání, zakládal kláštery, byl zde hostitelem dalajlamy, několikrát do Mongolska pozval lamu Zöpa rinpočheho, přijal mnišské sliby od mnoha Mongolů - zkrátka pomáhal s obnovou mongolské buddhistické tradice a i v dalších oblastech udělal pro Mongolsko mnohé. Bylo mu za to uděleno třetí nejvyšší mongolské státní vyznamenání Polární hvězda.
Bakula rinpočhe byl velmi aktivní i ve svém pokročilém věku. Ještě roku 2002 přijal pozvání britské královny do Londýna. Těší se hluboké úctě především v jeho milovaném Ladaku a Mongolsku.
[
17.01.2007
zdroj: Lungta (www.lungta.cz) autor: Miroslav Pošta ]
|
