|
I přes svůj nízký věk je pro Tibeťany jednou z nejkontroverznějších postav současnosti. O dnes šestnáctiletém chlapci jménem Gjalcchän Norbu nejvyšší čínští představitelé před jedenácti lety rozhodli, že se bez ohledu na starodávné tradice tibetského národa stane tibetským pančhenlamou, druhým nejvýznamnějším duchovním představitelem Tibetu. Číňané si zřejmě neuvědomili, že Tibeťané \\\"svého\\\" pančhenlamu již více než jedenáct let mají.
Dva pančhenlamové
14. května 1995 dalajlama oficiálně uznal jedenáctým pančhenlamou tibetského chlapce z pastevecké rodiny Gendün Čhökji Ňimu. Tuto novou inkarnaci šest let hledala zvláštní komise. Jedenáctý pančhenlama byl krátce po svém jmenování i s celou svou rodinou čínskými úřady zatčen a od té doby je zadržován na neznámém místě. Členové vyhledávací komise byli uvězněni a na místo tibetského pančhenlamy byl dosazen chlapec vybraný čínskými úřady. Jakkoliv míněná snaha udržet titul a s ním spojené pravomoci tibetského pančhenlamy pod čínskou kontrolou pravděpodobně tak docela nesplnila očekávání úřadů. Většina Tibeťanů Gjalcchän Norbua tibetským pančhenlamou nikdy neuznala a za jedenáctého pančhenlamu nadále považuje Gendün Čhökji Ňimu, chlapce, kterého již jedenáct let i přes veškerou snahu mezinárodních organizací a vlád jednotlivých zemí nikdo neviděl. Z Gendün Čhökji Ňimy se stal politický vězeň, z Gjacchän Norbua politická loutka v pevném sevření komunistické ideologie. Chlapec tak možná nechtěně hraje hru, v níž je již předem poražený. Téměř se neobjevuje na veřejnosti a žije v Pekingu pod stálým dohledem čínské bezpečnosti. 13. dubna 2006 ale dostal svoji první velkou příležitost.
Čínský komunismus ruku v ruce s náboženstvím
Čína po více než padesáti letech uspořádala na svém území mezinárodní náboženskou akci - Světové buddhistické fórum. Nebyl to nijak překvapivý krok. Jedinou snahou čínské velmoci totiž bylo ukázat ostatnímu světu, jak radikálně se mění postoj komunistického režimu vůči náboženství. Čína se tu tedy prezentovala jako země, která plně respektuje náboženskou svobodu a svobodu vyznání. Vstřícným krokem se snažila rozptýlit narůstající obavy světového společenství z dlouhodobě trvajících náboženských represí nejen Číňanů samotných, ale zejména etnických menšin. Si Ťin-pching, stranický představitel provincie Če-ťiang, v níž se fórum konalo, a jeden z hlavních pořadatelů při zahájení řekl: \\\"Naše politika bude založena na respektu a svobodě náboženského vyznání a rozvoji harmonické společnosti\\\". Oficiálním heslem fóra se stala věta \\\"Harmonický svět začíná v mysli\\\". Ani \\\"čínský\\\" pančhenlama nezůstal se sliby pozadu: \\\"Čínská společnost vytvoří příznivé podmínky pro rozvoj buddhistické víry,\\\" uvedl Gjalcchän Norbu v přednáškovém sále, kde kromě něj promluvilo i několik buddhistických učitelů ze Severní Koreje, Tchaj-wanu a Srí Lanky. \\\"Čínský\\\" pančhenlama byl oblečen v tradičním vínovém mnišském rouchu a svoji řeč dvakrát přerušenou potleskem přibližně 1000 delegátů z 34 zemí světa pronesl v tibetštině. \\\"Obrana národa a vlastenectví, to je vážný závazek pro celou společnost,\\\" řekl dále v přibližně desetiminutovém proslovu k účastníkům fóra a ocenil práci svého předchůdce, desátého pančhenlamy, který prý za svého života výrazně přispěl k jednotě a pospolitosti země. (Nezmínil se pochopitelně o tom, že jeho předchůdce byl uvězněn poté, co otevřeně zkritizoval čínskou politiku v Tibetu.) Někteří buddhisté z fóra ale mladého chlapce záměrně ignorovali.
Lin Jen-tung, poslanec čínského parlamentu a zároveň nejstarší účastník fóra, řekl několik dní před zahájením Světového buddhistického fóra na summitu mezi čínským prezidentem Chu Ťin-tchaem a americkým prezidentem Georgem W. Bushem ve Washingtonu: \\\"Mírumilovně se rozvíjející Čína očekává mírumilovně koexistující svět\\\". Ale ani uvážlivě pronášená slova nezmůžou nic v porovnání s činy, které po nich následují. A je trochu škoda, že se na světovém buddhistickém fóru věnovanému náboženství nikdo otevřeně nezeptal, proč například v Číně nesmí působit katolická církev a proč stát raději vytvořil státem kontrolovanou \\\"vlasteneckou katolickou církev\\\", jejíž stoupenci se nesmí hlásit k papeži. Proč jsou muslimové zejména v západní části země stále častěji označováni za teroristy a proč čínské úřady zavírají nebo bourají mešity? Proč jsou v Číně potírány a zakazovány organizace typu Fa-lun kung (Falun Gong). Proč Tibeťané za své duchovní vůdce a učitele nesmí považovat dalajlamu a pančhenlamu? Podobných otázek se nabízí nesčetné množství, a dokud na ně Čína není schopna pravdivě reagovat, popírá veškeré své snahy o vstřícnost vůči náboženstvím, a setkání tak vyznělo naprázdno.
[
17.01.2007
autor: Marcela Procházková ]
|
