|
V dnešní době věří mnoho lidí, že draci neexistují. Ale v dávných dobách se to v příbězích draky jen hemžilo. Tibeťané věřili, že je to zvíře a nazývali ho drak. Podle tradičních příběhů a vyprávění mnoha lidí tento tvor opravdu existuje.
Tibeťané tvrdí, že je to neobyčejně veliký had, který má na hlavě drahokam. Říká se, že jednoho dne tomu hadovi narostla ruka. Drahokam, který měl na hlavě, vzal do ruky. Změnil se v draka a mohl vzlétnout k nebi. Když drak zestárl, vypadl mu drahokam z ruky a spadl do moře. Drak se za ním vypravil do moře. Nemohl na drahokam dosáhnout a zpátky také nemohl odletět, a proto se proměnil v krokodýla.
Ať je tomu jakkoli, v Tibetu se drak objevuje ve spoustě příběhů až do dnešních dob. Příběh, který zde budeme vyprávět, nejen že se skutečně přihodil, ale stal se navíc v době nedávné. Před nemnoha lety se v kraji Kham vypravil jeden člověk na lov. Uběhlo mnoho dní, a on se stále nevracel. A tak jeho rodina požádala mnoho lidí o pomoc a dlouho jej všichni hledali, ale nenašli. Usoudili, že bude zřejmě mrtvý a poprosili lamy o požehnání pro něj. Shromáždili se v domě k rituálu za mrtvého. Když takto vykonali pohřební ceremonii, nějakou dobu tam pobyli.
Jednoho dne se lovec skutečně vrátil. Nejprve si mysleli, že jde o zlého ducha, a utíkali před ním. Nakonec ale poznali, že je to opravdový člověk, a ptali se ho. A on jim takto vyprávěl své dobrodružství:
"Když jsem šplhal na vysokou skálu za antilopou, spadl jsem znenadání do skalní prohlubně. Byla to moc hluboká jáma, ale protože jsem spadl na něco měkkého na dně, vůbec jsem se nezranil. Jelikož byla jáma nesmírně hluboká, nebylo kromě příšerné tmy nic vidět. Nahoru z jámy se mi tedy lézt nechtělo. Pomyslel jsem si: ,Drahocenný ví, že teď umřu,' a usnul jsem."
Minula dlouhá doba. Oči si přivykly na tmu, a tak jsem zřetelně viděl. Skalní prohlubeň byla široká a ta měkká věc bylo velké zvíře. Vypadalo jako dlouhatánský had. Na ocase a hřbetě mělo dlouhé chlupy. Zvíře drželo v tlapě něco modrého. Čas od času to jazykem olizovalo. Kolem něj byla spousta hebké pěny, kterou jsem se živil, a tak jsem neměl ani hlad ani žízeň," řekl lovec. Celá rodina se ho ptala: "A jak jsi se tedy odtamtud vysvobodil?" On odpověděl: "Pak se jednou to zvíře zvětšilo a změnilo v tvora budícího velkou úctu a nahánějícího ohromný strach. Jednoho dne se s burácením vznesl nahoru k nebi. Hlava už vykukovala na povrchu, ohon byl však stále na dně jámy. Jestli něco neudělám, než to zvíře s drahokamem zmizí, nezbude mi než umřít. Když jsem promyslel, jaká je situace, chytil jsem se za jeho ocas a pevně se ho držel. Pomalu mě vytahoval ven. Jakmile jsem se dostal na povrch jámy, pustil jsem ocas z ruky a byl jsem tak šťastně vysvobozen. To zvíře byl drak. Za mocného burácení se vznesl do mraků," dovyprávěl a všichni se tomu podivili.
[
17.01.2007
autor: Zuzana Vokurková ]
|
