|
Titul Gungthang, podobně jako mnohem známější dalajlama nebo pančhenlama, je označením vysokého lamy a převtělence (tib. tulku), opata kláštera Labrang v Amdu. Tradice tohoto převtělence sahá až do počátku osmnáctého století. První Gungthang Gendün Phüncchog se narodil roku 1648 v tehdejší tibetské prefektuře Ngawa v Amdu (dnes součást čínské provincie S´-čchuan) a opatem tehdy nově založeného kláštera Labrang se stal v roce 1711. Zemřel roku 1724 v klášteře Calgungthang jihovýchodně od Lhasy, a podle jména kláštera byl nadále jeho nástupcům udělován titul Gungthang Cchang.
Pátý Gungthang Džamjang Tänpä Ňima zemřel 8. září 1925 a jak je obvyklé, pět let po jeho smrti začali labrangští lamové hledat jeho další převtělení. O narození, vyhledání i o zázracích mezi kočovníky velmi oblíbeného šestého Gungthanga se dodnes vypráví mnoho pověstí. Při jeho narození se prý v domě, kde ležela rodička, objevila obrovská ohnivá koule a mezi okolními nomády se rychle rozneslo, že v domě mají "zázračného chlapce". Když jej pak v roce 1930 přišli vyhledat vysocí lamové z Labrangu, příbuzní chlapce nejdřív zapřeli a muselo zasáhnout božstvo v podobě starce s holí, který poselstvo znovu odkázal do domku jeho rodiny, a oni tam tak dorazili přesně ve chvíli, kdy se matka s dítětem vracela domů. Tak byl nalezen šestý Gungthang a v klášteře se začaly konat přípravy na jeho uvítání. Dvacátý druhý den devátého měsíce podle tibetského kalendáře, pro buddhisty významný den, kdy Buddha Šákjamuni sestoupil na zem (svátek lhaphap thüčchen), byl vybrán jako den, kdy proběhne oficiální intronizace Gungthanga - důležitý obřad, na jehož počest se v Labrangu i v přilehlých klášterech konaly hromadné modlitby spojené s předčítáním súter, ve stepi byly pořádány hudební a taneční slavnosti, závody koní a soutěž v lukostřelbě apod.
Roku 1932, když bylo Gungthangovi sedm let, byl vysvěcen na novice a ve třetím měsíci téhož roku začal tříleté základní mnišské studium. V roce 1935 pak vstoupil do labrangského Thösamlingu (dacchangu logiky), aby zde studoval buddhistickou filozofii. Studium zakončil po devíti letech, v roce 1944, když předtím přijal celkem více než pět set druhů různých nauk od významných lamů. V roce 1948, rok před příchodem komunistů, se Gungthang setkal v klášteře Kumbum (v dnešní provincii Čching-chaj) s tehdy desetiletým desátým pančhenlamou Čchökji Glajcchenem a navázal s ním přátelství, které přetrvalo až do pančhenlamovy smrti. Krátce nato komunisté obsadili hlavní město dnešní provincie Kan-su, Lan-čou, a vyhnali poslední zbytky vlády tvořené příslušníky národní strany - Kuomintangu, která se koncem roku 1949 musela stáhnout na Tchaj-wan. Po vyhlášení Čínské lidové republiky 10. října 1949 se Gungthang v Labrangu setkal se zástupcem komunistů, jistým "panem Sungem", pověřencem vysokého generála LOA Peng Te-chuaje, jež mu věnoval "rudou vlajku s pěti hvězdami", kterou museli mniši neprodleně vyvěsit nad klášterem.
V roce 1951 byl Gungthang přizván k povinné účasti na "Pracovním sjezdu zástupců všech národností ČLR" v Pekingu, kde promluvil ve prospěch rovnosti mezi všemi národy ČLR a požadoval vlastní územní samosprávu v Amdu a rovněž svobodu náboženského vyznání a zachování činnosti všech klášterů v oblasti. Během sjezdu se také osobně setkal s Mao Ce-tungem a Čou En-lajem. V letech 1954-55 pak Labrang navštívili postupně dva nejvyšší duchovní představitelé Tibetu, desátý pančhenlama Čchökji Gjalcchän a čtrnáctý dalajlama Tendzin Gjamccho. Po dalajlamově odchodu do exilu však i toto jediné setkání stačilo, aby bylo Gungthangovi po jeho zatčení a uvěznění přičteno jako přitěžující okolnost. Roku 1956 vypukla v jižním Amdu a v Khamu krvavá protičínská vzpoura a 15. srpna byl Gungthang věřícími požádán, aby v obci Dacchan v oblasti Che-nan provedl celkem už čtvrtý hromadný obřad Kálačakry, jehož se účastnily desetitisíce lidí. Krátce potom se po Amdu rozšířily zvěsti o zázraku, který Gungthang způsobil - poblíž vesnice Kakhog v Khamu nechal ze země vytrysknout zázračný pramínek, který později začal být považován za léčivý.
Zatčení a uvěznění
V dubnu roku 1958 přišel za Gungthangem jakýsi "soudruh Liou" z provinčního vojenského velitelství v Čcheng-tu a oznámil mu, že v Khamu opět vypukly nepokoje a rebelové už vtrhli do mnoha klášterů v oblasti. Pro Gungthangovu "bezpečnost" se strana rozhodla pozvat jej do Čcheng-tu, aby tak předešli případným incidentům.
Následovala série výslechů, které často trvaly i několik hodin, a komunisté při nich po Gungthangovi požadovali přiznání k účasti na protičínském povstání v jižním Kan-su nebo jej obviňovali, že v jeho klášteře byla hlavní základna tibetských povstalců s telefonní stanicí a klíčovým skladem zbraní atd. Po třech letech byl Gungthang z vazební věznice přesunut, tentokrát do tzv. První věznice provincie Kan-su, kde byl vězněn až do roku 1969.
Pobyt ve vězení
V březnu roku 1969 byl převezen do Čtvrtého vězení provincie Kan-su, jež se nacházelo na východě provincie, v oblasti Pching-liang, kde ho umístili do "cely číslo 1", což byla cela se zvýšenou ostrahou a Gungthang ji sdílel se třemi dalšími lidmi. V rámci "nápravy myšlení" zde společně s jinými vězni pokračoval ve studiu čínštiny prostřednictvím Mao Ce-tungových spisů a pro "dobré výsledky" byl prý později zván, aby sám přednášel o základech marx-leninismu a Mao Ce-tungova myšlení jiným vězňům. Na základě vlastní žádosti bylo Gungthangovi v Pching-liangu povoleno pracovat a byl zařazen na práci v tiskárně.
Po celá ta léta, jež strávil ve vězení, mu nikdy nebylo sděleno žádné oficiální obvinění, nikdy nebyl zažalován a nikdy nebyl oficiálně odsouzen.
Návrat do Amda
Vzhledem k obrovskému vlivu, který měl tento vysoký lama i po více než dvaceti letech ve vězení na veškeré tibetské obyvatelstvo v Amdu, chtěla jej strana využít a Gungthang proto po svém propuštění zastával nejrůznější funkce ve vedení provincie Kan-su a byl zván na nejrůznější stranická zasedání apod. V dubnu 1979 se zúčastnil setkání bývalých stranických kádrů pronásledovaných a perzekuovaných za Kulturní revoluce 1966-76 a poté společně s nimi vykonal přednáškové turné po celé Číně, kde hovořil o svých zkušenostech z vězení. Přestože Gungthangova politická kariéra byla nyní na vzestupu, stále nebylo vydáno oficiální stanovisko k jeho případu a stále nebyl rehabilitován, i když nikdy nebyl legálně odsouzen. Teprve roku 1984, poté, co Gungthang sám podal žalobu k Nejvyššímu soudu provincie Kan-su, bylo vydáno oficiální rozhodnutí, Džigme Tänpä Wangčhug byl rehabilitován a prohlášen za nevinného a neoprávněně vězněného.
"Poselství přátelství z Lidové Číny"
Jako vysoký funkcionář měl Gungthang později právo (nebo možná spíše povinnost) účastnit se různých zahraničních zasedání a happeningů, kde byl nucen upravovat své projevy tak, aby byly ve všech ohledech v souladu s politikou komunistické strany Číny. A samozřejmě základní podmínkou jeho účasti na těchto akcích byla neúčast dalajlamy či jakéhokoli jiného zástupce tibetské exilové vlády a také neúčast zástupců z Tchaj-wanu.
Čínský pohled: Lidový světec versus politický činitel
Vzhledem k tomu, že neexistují dostačující a hlavně objektivní prameny, je velice těžké jakýmkoli způsobem zhodnotit život šestého Gungthanga a jeho úlohu v čínsko-tibetských vztazích. Hlavním zdrojem pro článek o Gungthangovi byl jeho oficiální čínský životopis Svět převtělence (Chuo-fo te š´-ťie) od Wang Jün-fenga publikovaný roku 1997 (tedy tři roky před Gungthangovou smrtí), v němž jsou mnohé události zkresleny, nebo zamlčeny. Tento životopis se snaží o vytvoření obrazu Gungthanga jako "světce" uznávaného lidem a zároveň jako významného lokálního politika podporujícího ve všech směrech oficiální stanoviska komunistické strany.
Samotné Gungthangovo uvěznění už je v současné Číně chápáno více méně kladně a nejsou nejmenší pochyby ohledně jeho neviny, jeho propuštění v roce 1979 pak bylo možné vhodně využít k novým politickým cílům v té době "znovuzrozené" komunistické strany (r. 1978 nastoupil do čela KS Teng Siao-pching, zavedl program ekonomických reforem a zároveň začal s přehodnocováním nejnovější čínské historie počínaje rokem 1949) a ke kritice "levicových úchylek" padesátých a šedesátých let. Podrobný výčet Gungthangových vystoupení na různých zasedáních a sjezdech a popis jeho cest do zahraničí slouží k vytváření kladného obrazu čínské komunistické vlády, která nejen, že poskytne člověku Gungthangova typu svobodu náboženského projevu, nechá ho veřejně vystupovat, dá mu politické funkce a nakonec mu umožní členství v komunistické straně, ale navíc mu umožní cestovat po celém světě a šířit svá poselství (společně s poselstvím o "mírumilovné Číně, jež podporuje svobodu jednotlivce stejně jako veškeré formy náboženského vyznání"). Není potřeba zdůrazňovat, že komunistická vláda při těchto cestách také bedlivě dbala na Gungthangovu "bezpečnost", na to, aby se stýkal jen s těmi "správnými" lidmi, a také na to, aby říkal jen "správné" věci.
Tibetský pohled: Velký učenec a patriot
O Gungthangovi jsem našla jen málo informací publikovaných v exilu, v podstatě jediným pramenem je krátký článek "Death of a Great Scholar and Patriot: Obituary of Gungthang Rinpoche" publikovaný na Tibetan Information Network (www.tibetinfo.net ) krátce po jeho smrti v únoru 2000. Je zde stručný Gungthangův životopis, v němž je zdůrazněno jeho utrpení ve vězení, a kde jsou podána přímá svědectví o špatném zacházení a mučení, jenž Gungthang během uvěznění musel snášet. Kladně je hodnocen jeho podíl na obnově náboženského života v Amdu a snaha o rozvoj životní úrovně, vzdělanosti a zdravotní péče v oblastech obývaných Tibeťany a je zde také zdůrazňována Gungthagova erudice, oddanost víře a dalajlamovi a jeho vlastenectví. Tibeťané zejména oceňují jeho otevřenou podporu čtrnáctého dalajlamy a desátého pančhenlamy (na nějž je podobně jako na šestého Gungthanga střídavě nazíráno jako na největšího kolaboranta nebo jako na vlastence a bojovníka proti komunistické moci v Tibetu) a speciálně zdůrazňují Gungthangovo odmítnutí Číňany vybraného jedenáctého pančhenlamy Gjalcchäna Norbu a veřejné uznání čtrnáctým dalajlamou určeného chlapce Gendüna Čhökji Ňimy.
Kolaborant nebo bojovník?
Šestý Gungthang Rinpoče Džigme Tänpä Wangčhug zemřel v Labrangu 29. února 2000, krátce poté, co byl propuštěn z nemocnice v Lan-čou, kde byl podle oficiální lékařské zprávy neúspěšně léčen na rakovinu. Přestože tento muž strávil více než dvacet let v čínském vězení a lze se jen domýšlet, co všechno zde skutečně zažil, tato zkušenost ho nezlomila a on dokázal nejen dál žít v nepředstavitelně těžkých podmínkách, ale navíc po celý svůj život bojoval za zlepšení podmínek, v jakých Tibeťané žijí, a za zachování a udržení tibetského náboženství a tibetské tradice v komunistické Číně. Přestože je mnoho lidí, kteří jeho chování odsuzují, či ho dokonce označují za kolaboranta, velká část Tibeťanů ho až do jeho smrti uznávala a ctila. I když šestý Gungthang musel často přistoupit na "pravidla hry" nabízená komunistickou stranou a musel vystupovat tak, aby to bylo v souladu s těmito pravidly, mnohokrát však také tuto "hru" hrát odmítl a zcela otevřeně se postavil na stranu Tibeťanů proti Číňanům.
[
17.01.2007
zdroj: Lungta (www.lungta.cz) ]
|
