|
Kdysi žil jeden učitel, který měl tři žáky. Tento učitel si obvykle připravoval až sedm masových momo, aby to uspokojilo jeho vlastní žaludek. Dělával to tak opakovaně a vůbec nikdy nedal ochutnat svým třem studentům. Proto jednou, když učitel dělal momo, jeden student prohlásil, že dokáže momo učiteli sebrat, aby ho učitel nemohl sníst. Ostatní dva studenti na to řekli, že když se mu podaří vzít momo z ruky tohoto velmi lakomého učitele, tak mu dají maso, máslo a sušenky, které dostali z domova. Poté se o to vsadili. Ten den nabídl onen žák učiteli k jídlu momo. Když se přiblížil k učiteli, tak zároveň předstíral třením své hlavy a vyplazováním jazyka, že mu chce něco říci. Ctihodný učitel se ho proto zeptal, co mu chce sdělit. Žák pravil: "Včera se strhla v horní části našeho svahovitého údolí hrozná bouřka s hromy a blesky a z ruin domu zničeného povodní vytáhla moje rodina velikánský džbán plný zlata, stříbra a blýskajících se mincí. Učitel mu dal jedno momo a řekl: "No a..." Když žák to momo snědl, tak řekl: "Otec mi řekl, že to všechno můžeme dát učiteli." Žák získal od učitele další momo a učitel se zeptal: "No a co dál..." Žák odvětil: "Matka řekla, že i když je učitel velmi laskavý, tak bude dobré, když dáme učiteli polovinu a něco málo si necháme doma pro naše děti." Učitel dal poté žákovi opět další momo. Pak žák vyprávěl, že i starší bratr a sestra hovořili podobně a že se má něco nechat taky pro matku. Protože učitel byl nesmírně připoután k majetku, tak řekl žákovi, aby mu to celé vyprávěl znovu. Poté, co žák snědl poslední momo, tak pravil: "Pak jsem se brzy ráno probudil ze sna." Ten den učitel nesnědl ani jeden kousíček moma.
[
17.01.2007
autor: Jiří Holba ]
|
