|
Když se narodila, její o pět let starší bratr Tändzin Gjamccho již byl prohlášen 14. dalajlamou. Přesto však nezůstala v jeho stínu. Dnes je nositelkou titulu Matka Tibetu a za své zásluhy o nejmladší generaci tibetských exulantů získala celosvětové uznání.
Džecün Päma se narodila v době, kdy už její rodiče žili ve Lhase, kam se přestěhovali z vesnice Tagccher v Amdu na severovýchodě Tibetu. Byli původně zemědělci, ale poté, co bylo v jejich synovi rozpoznáno nové vtělení dalajlamy, byli automaticky povýšeni do řad aristokracie a od tibetské vlády dostali dům i s pozemky ve Lhase. "Bratra jsem chodila navštěvovat s matkou vždy jednou za několik měsíců. Pokaždé byl obklopený hodnostáři a úředníky, kteří o něj pečovali jako o hlavu státu. Proto pro mě vždy byl spíš jako guru než bratr," vzpomíná Džecün Päma.
V té době bylo poměrně běžné, že některé rodiny posílaly děti za vzděláním do misijních škol v Indii, a tak i Džecün Päma v roce 1950 zahájila studium na křesťanské klášterní škole v Kalimpongu a později pokračovala v Dárdžilingu. Získala tam západní vzdělání a odtamtud také očima dítěte a dospívající dívky sledovala zlomové události tibetských dějin 20. století: podepsání sedmnáctibodové dohody, invazi čínských vojsk a odchod dalajlamy do exilu v roce 1959.
Dalajlamu do exilu následovaly desetitisíce tibetských uprchlíků a mezi nimi byly i tisíce sirotků a bezprizorných dětí. Dalajlama proto inicioval založení střediska pro opuštěné děti. Péči o ně si vzala na starost jeho starší sestra Cchering Dolma. Začátky byly těžké: ve školce se do jedné ložnice muselo vejít i 120 dětí a na jedné posteli jich muselo spát i pět až šest. Nebyl dostatek potravin, ošacení a léků. A už tehdy přiložila ruku k dílu i Džecün Päma.
Čekala ji však studia v Evropě. Ve dvaceti letech odjela do Švýcarska, kde jí vhodnou školu našel velký příznivec Tibeťanů Charles Aeschiman. Ten také zorganizoval adopci skupiny tibetských dětí švýcarskými rodinami. Džecün Päma ve Švýcarsku studovala dva a půl roku a měla možnost procestovat část Evropy. Poté na doporučení staršího bratra Gjallo Dönduba absolvovala v Londýně kurs pro administrativní pracovnice.
Do Indie se vrátila v únoru 1964. O několik měsíců později její starší sestra Cchering Dolma zemřela na rakovinu. Džecün Päma již od dětství chtěla pomáhat svému národu, a tak považovala za samozřejmost, že po sestře péči o děti převezme. Pod jejím vedením se z malé instituce stala celá síť dětských vesniček, školek, ale i tří domovů pro důchodce a tří kolejí pro vysokoškolské studenty. V roce 1971 byla organizace zaregistrována pod názvem Tibetan Children's Villages (TCV), Tibetské dětské vesničky. Dnes se v TCV přes 1200 pracovníků stará o více než 15 000 dětí, což je asi polovina všech tibetských dětí žijících v exilu. Velmi se osvědčil systém "adopce na dálku", který Džecün Pama zavedla na základě inspirace ze Švýcarska a Británie.
Roku 1980 dalajlama vyslal Džecün Pämu do Číny a Tibetu, aby zde vedla třetí rekognoskační výpravu. Přestože čínský doprovod členy tibetské delegace na noc zamykal v hotelových pokojích a maximálně se snažil zabránit jim v přímém kontaktu s lidmi, Džecün Päma v Tibetu poznala skutečné rozměry tibetské tragédie. Když potom popsala, co jí lidé vyprávěli, čínské úřady oficiálně prohlásily, že jde o smyšlenky.
O deset let později byla zvolena vůbec první ministryní tibetské exilové vlády. Sama z toho však měla pramalou radost, protože na úřadě se necítila ve své kůži a cítila především svou odpovědnost vůči TCV. Proto několikrát podala rezignaci, kterou dalajlama přijal až počtvrté.
Džecün Päma dnes žije v Dharamsale a stále pracuje pro TCV. Napsala knihu vzpomínek Tibet: My Story a na svém kontě má i hereckou roli ve filmu Sedm let v Tibetu, kde ztvárnila postavu své vlastní matky Dekji Cchering.
[
17.01.2007
autor: Jiří Kučera ]
|
