|
Vše vlastně začalo Bílou horou. Po neúspěšném stavovském povstání odešly z českých zemí stovky a tisíce protestantů do exilu. Potomci Českých bratří spolu s dalšími skupinami pak roku 1722 založili obec Ochranov (Herrnhut) nedaleko lužické Žitavy a ta se časem stala centrem čilé misijní činnosti. První misionáři odcházejí roku 1732 na ostrovy tzv. Západní Indie, později do Grónska a Ameriky. V ladackém Lehu otevírají misijní stanici roku 1885.
Prvními křesťanskými misionáři v Ladaku byli jezuité Azevedo, Oliveira a Desideri v 17. a 18. století, avšak žádný z nich tu nezůstal déle a nezanechal významnějších stop. Podobně pomíjivé bylo působení katolické misie, která byla v Lehu po několik let na přelomu 19. a 20. století. Úspěch zde zaznamenali až němečtí misionáři z Moravské církve, kteří v 60. letech 19. století založili misijní stanici v Kjilongu (Keylong) v oblasti Lahaul. Dále založili misii v oblasti Kinnaur (1865), v ladackém Lehu (1885) a v Khalsi (1899). Poslední evropští misionáři, Pierre a Catherine Vittozovi, opustili Ladak roku 1956.
Na rozdíl od praxe v jiných částech Indie se zdejší misionáři neobraceli k chudým, ale spíše k dobře zabezpečeným rodinám. Kladli velký důraz na vzdělání a už tehdy v Lehu otevřeli základní školu - i dnes tzv. Moravská škola patří k nejlepším v Ladaku (po indické nezávislosti museli misionáři odejít, avšak škola byla v 80. letech obnovena). Stejně velký důraz kladli i na sociální práci a zdravotnictví. A do dějin se zdejší misionáři zapsali i svým překladem Bible do tibetštiny. Byl to především vynikající lingvista Heinrich August Jäschke, zakladatel ladackých studií August Hermann Francke a dva z prvních křesťanů ladackého původu, Joseph Gergan a Eliyah Cchetän Phüncchog.
Moravané byli přesvědčeni, že jejich hlavním úkolem je přetlumočit křesťanské učení tibetskému světu, to by však nebylo možné, kdyby důkladně nepochopili jazykové a kulturní prostředí, ve kterém působili. A tak významné vedlejší produkty jejich misijní činnosti představují díla o tibetském jazyce, studie o místní kultuře a slovesnosti, ale i noviny vydávané v tibetštině.
Heinrich August Jäschke
Zřejmě nejvýznamnějším jazykovědcem, který působil v himálajské oblasti, byl Heinrich August Jäschke (1817 - 1883). Dodnes je známý pro svůj tibetsko-anglický slovník, který vznikl v rámci jeho příprav tibetského překladu Nového zákona. Jäschke pocházel z Herrnhutu a ve své vlasti působil dlouhá léta jako ředitel školy. Ve čtyřiceti letech byl povolán, aby vedl novou misijní stanici v Kjilongu. Většina tamních obyvatel jsou tibetští buddhisté, a tak měl Kjilong sloužit jako základna pro pronikání do Tibetu.
Jäschke se nejprve zaměřil na studium tibetštiny - nejprve v Ladaku a později v Dárdžilingu, kde studoval lhaský dialekt. Než se pustil do vlastní překladatelské práce, kladl si otázku, který dialekt bude pro překlad Bible nejvhodnější. Nakonec se rozhodl pro jednoduchou formu spisovného jazyka, protože té by měli rozumět všichni gramotní lidé z celého tibetského kulturního prostoru. Podobně jako evropští překladatelé buddhistických textů také čelil problému, jak do tibetštiny přeložit křesťanské reálie, aniž by použitá terminologie evokovala reálie buddhistické. A tak například slovo \"Bůh\" nepřekládá slovem lha, kterým se označují místní božstva, ale slovem könčhog, klenot.
Špatný zdravotní stav Jäschkeho donutil k návratu do Německa. I tam však až do své smrti roku 1883 pokračoval v překladu Bible, který poprvé vyšel dva roky po jeho smrti. Svou prací položil základy, na kterých stavěli jeho následovníci.
August Hermann Francke
I August Hermann Francke (1870 - 1930) před svým odchodem na moravskou misii ve věku 26 let pracoval jako ředitel školy. První roky v Indii strávil na misii v Lehu, která byla založena roku 1885, a později působil v Khalsi a v Kjilongu. Francke zjistil, že většina Ladačanů tibetskému překladu Bible nerozumí, a tak se postaral o překlad evangelia sv. Marka do ladačtiny, ale i do několika lahaulských dialektů. Kromě toho studoval místní písně a lidové příběhy, mimo jiné místní verzi eposu o Gesarovi - tyto aktivity se však příliš nelíbily herrnhutskému biskupovi, podle kterého se misionáři měli věnovat jen učení a kázání.
Francke také v litografické tiskárně v Lehu nechal vytisknout nejrůznější texty: náboženská pojednání, učebnice a lidové písně. Roku 1904 začal vydávat měsíčník Ladag-kji agbar. Bylo to první periodikum vydávané v tibetštině. Roku 1907 vydal Dějiny západního Tibetu (History of Western Tibet), první historickou studii o Ladaku. V roce 1908 se musel vrátit do Německa kvůli špatnému zdraví své ženy, avšak už následující rok se vrátil do Kinnauru a Ladaku, aby zkoumal historické památky. Výsledky této práce shrnul v díle Památky indického Tibetu (The Antiquities of Indian Tibet).
Do Ladaku se vrátil znovu roku 1914. Tehdy zde prováděl archeologický a jazykový výzkum. Dále chtěl pokračovat do Dárdžilingu, avšak mezitím vypukla světová válka a on musel do internačního tábora v Ahmadnagaru, odtud byl roku 1916 repatriován do Německa. Do Indie už se nevrátil a poslední roky svého života prožil v Berlíně, kde se věnoval překladu Starého zákona do tibetštiny a výzkumu historie. Na překladu spolupracoval s ladackým křesťanem Josephem Gerganem a s britským úředníkem Davidem Macdonaldem, který byl napůl Skot, napůl Sikkimec a ovládal lhaský dialekt. Francke přednášel na Berlínské univerzitě a napsal mnoho článků. Jeho bibliografie čítá 221 publikací. Zemřel roku 1930.
Ladačtí křesťané
Už na samém počátku misionáři pochopili, že pokud nenaleznou vůdčí osobnosti mezi místními, křesťanství v cizím prostředí nikdy nezakoření. A přesně tuto úlohu jako jeden z prvních sehrál Joseph Gergan (cca 1880 - 1946). Byl prvním ze dvou Ladačanů, kteří byli vysvěceni. Narodil se v údolí Nubra a získal západní středoškolské vzdělání, což tehdy bylo v Ladaku raritou. Když se ze studií ve Šrínagaru vrátil do Ladaku, nejprve působil jako ředitel moravské misijní školy a později sloužil jako pastor kjilongské kongregace. Vedle západního vzdělání měl i vynikající přehled o tibetském klasickém písemnictví a proslul jako učenec. Je autorem křesťanského pojednání určeného pro laiky, které pojal jako dialog mezi učitelem a žákem, což je pro tibetskou literaturu velmi typické. Jeho hlavním životním dílem ale byl významný podíl na překladu Bible do tibetštiny. Nejprve spolupracoval s Franckem na Starém zákonu a později provedl revizi Nového zákona. Úplné vydání Bible pak vyšlo roku 1948, více než 90 let poté, co Jäschke zahájil práci na překladu.
Dalším významným Ladačanem v historii moravské misie byl Eliyah Cchetän Phüncchog (1907 - 1973). Uvědomil si, že křesťanská kongregace čítá jen 150 osob i z toho důvodu, že křesťanství, jak je v Ladaku prezentováno, má \"cizí chuť\", a tak se jej snažil přiblížit běžným lidem například tak, že psal křesťanské hymny na místní nápěvy nebo sepsal život Krista v tradičním tibetském verši. Ke konci svého života spolupracoval na revizi překladu Nového zákona a založil poblíž Déhrádúnu Moravský institut, školu, která dodnes vzdělává děti tibetských uprchlíků.
Ladacká křesťanská komunita je dodnes živá. Kromě kostela v Lehu v Ladaku fungují ještě dva další kostely. Kostel v Lehu i Moravskou školu dnes vede vnuk Josepha Gergana a vždy v neděli v kostele probíhá mše. Je jen škoda, že mezi ladackými \"Moravany\" a pravlastí zakladatelů zdejší misie dnes nejsou prakticky žádné kontakty.
Použitá a doporučená literatura:
John Bray: The Contributions of the Moravian Mission to Tibetan Language and Literature, in: Lungta, zima 1998
Janet Rizvi: Ladakh. Crossroads of High Asia. Oxford University Press 1996
[
17.01.2007
autor: Miroslav Pošta ]
|
