Lidová kultura

Osm šťastných symbolů

Budete-li se toulat Tibetem nebo světem tibetského buddhismu, budete je potkávat na každém kroku. Jsou nedílnou součástí buddhistických obrazů a soch, zdobí různé votivní předměty i kuchyňské nádobí. Vyšité na svislých pruzích brokátu zdobí chrámy i vesnické domečky. Najdete je na sto let starých tibetských bankovkách a mincích, ale i na současných bhútánských platidlech. Zruční obchodníci se suvenýry vám je lehce prodají na náramcích nebo náhrdelnících. Nekonečný uzel, lotosový květ nebo osmidílné kolo, které patří mezi tzv. osm šťastných symbolů, budou všude kolem.

Devět skupin tibetských symbolů
Stejně jako u nás, i mezi Tibeťany jsou různé symboly velmi oblíbené. Již tisíc let je buddhismus hlavním tibetským náboženstvím, filosofií i životním stylem. A tak i symboly, které Tibeťany obklopují, jsou hlavně symboly buddhistické, i když některé z nich mohou mít původ ve starém tibetském náboženství bön nebo v předbönistickém kultu hor. Mezi tyto původně nebuddhistické symboly, které pozdější učení převzalo a změnilo na buddhistické, patří např. modlitební praporky lungty.
Pro obecné slovo "symbol" používají Tibeťané tři různá slova: tag, cchänma a tendel. Slovo tag se používá pro symboly s významem osudové znamení, předzvěst, znak, znamení. Druhý název cchänma se používá ve významu rozlišovací nebo rozpoznávací znak. Třetí slovo, které významově stojí nad předchozími, je tendel. Tímto termínem se označuje symbol, jehož význam nelze jednoduše vyjádřit a který zahrnuje všechny možné významy a symboliku, které jsou jednoduše nevyjádřitelné. Pro Tibeťany tendel vyjadřuje to, že všechny věci a jevy spolu souvisí a neexistují samostatně a izolovaně.
Tibeťané rádi třídí, klasifikují a popisují vše, co je obklopuje, a jejich zálibě neunikly ani symboly. Kromě mnoha jednotlivých symbolů Tibeťané dnes používají devět skupin symbolů, z nichž nejznámějších je "osm šťastných symbolů" (tib. taši taggjä). Mezi další potom patří "osm cenností" (taši dzägjä), "pět atributů smyslových požitků" (döjön nanga), "sedm klenotů královské moci" (gjalsi rinčhen nadün), "sedm druhotných klenotů" (ňewä rinčhen dün), "sedm drahokamů" (norbu čhadün), "šest symbolů dlouhého života" (cchering dugkor), čtyři harmoničtí bratři (thünpo pünži) a "tři vítězné bytosti harmonie" (mithün julgjal sum).

Osm šťastných symbolů
Osm šťastných symbolů je nejznámější a nejpopulárnější skupina tibetských symbolů. Osm šťastných symbolů se skládá z drahocenného slunečníku, zlatých ryb, číše velkého pokladu, lotosu, pravotočivé ulity, šťastného uzlu, praporce vítězství a kola. Jednotlivé symboly lze najít společně i jednotlivě. Zobrazují-li se ve skupině, je nutné dodržovat stanovené pořadí. Lze je najít na thangkách, sochách, freskách jako součásti výzdoby klášterů, na předmětech denní potřeby, na dveřních závěsech, špercích a ozdobách a také na starých tibetských mincích a bankovkách. Všech osm symbolů má svůj původ v Indii a po příchodu buddhismu do Tibetu je Tibeťané převzaly.
Prvním šťastným symbolem je "drahocenný slunečník" (rinčhen dug). Ve staré Indii byl slunečník symbolem moci a bohatství, který služebníci nosili nad hlavami svých pánů, aby poskytoval ochranu před nevlídným počasím. Slunečník se služebníky si mohli dovolit pouze mocní a bohatí, často pouze králové, a proto se o něm také mluví jako o symbolu královské moci. Později byla ochrana před slunečním žárem transformována do duchovní oblasti jako ochrana před žárem znečištění, před třemi hlavními nečistotami mysli (tzv. kořennými příčinami nebo jedy), tj. chtivost nebo ulpívání, nenávist nebo hněv a nevědomost nebo zaslepenost. Některé texty místo slunečníků píší o hedvábném baldachýnu rozprostřeném nad Buddhou Šákjamunim, kterému poskytoval ochranu před všemi vnějšími i vnitřními negativními vlivy.
Druhé v pořadí jsou "zlaté ryby" (ser ňa). Tento symbol se skládá ze dvou ryb, které jsou obě stejně postavené, vertikálně nebo horizontálně, většinou mají hlavy dole. V Indii původně symbolizovaly posvátné řeky Gangu a Jamunu a jako šťastný symbol patří nejen do buddhismu, ale i do džinismu. V Tibetu nemají žádný zvláštní význam, často jsou považovány za symbol volnosti, protože se ve vodě mohou pohybovat bez omezení. V duchovní oblasti se často uvádí, že ryby symbolizují vysvobození z oceánu samsáry.
Třetím symbolem je "nádoba velkého pokladu" (terčhenpö bumpa). Tato nádoba (bumpa) s pokladem, která má krátké a úzké hrdlo a baňatou spodní část, je přikrytá klenotem. Její původ je pravděpodobně spojen s ukládáním a skladování určitých materiálních statků, např. jídla, obilí nebo peněz, a objevuje se v pohádkách a legendách po celém světě jako bezedná nádoba, ze které je možné stále brát. Na duchovní úrovni je bumpa spojována s mimořádnými schopnostmi a v tibetském buddhismu se používá hlavně pro různé tantrické obřady. Jako součást osmi šťastných symbolů je symbolem vyplnění duchovních i světských přání a často je atributem různých postav, které jsou spojovány s bohatstvím.
Čtvrtým a nejznámějším buddhistickým symbolem je "lotos" (padma). Lotosy v Tibetu nerostou a také jsou převzaty z indické kultury. Lotosový květ je považován za symbol čistoty dokonalého zrození a čistoty obecně. Lotos, ačkoliv má své kořeny v bahně a blátě jezera nebo rybníka, vyroste do květu dokonalé krásy nad hladinou. Jako jeden z osmi šťastných symbolů představuje duchovní, vnitřní čistotu. Tibetské texty velmi často uvádí, že lotosový květ, který Tibeťané malují nejčastěji bílý, symbolizuje čistotu a soucítění. Stejně jako bumpa, i lotos patří mezi oblíbené atributy různých postav tibetského buddhistického panteonu.
Pátým symbolem je "pravotočivá ulita" (dungjä khjil) nebo "bílá pravotočivá ulita" (dungkarjä khjil). Jako přírodní předmět dokonalých tvarů a dokonalého zvuku velká bílá ulita, která je zatočená doprava, patří k nejstarším rituálním předmětům. V textech je nejčastěji zmiňována jako ulita, ale může označovat i lasturu nebo mušli, tibetské slovo dung zahrnuje všechny tři významy. V předbuddhistickém období byla používána jako symbol ženy a ženství, v tibetském buddhismu se používá hlavně pro silný a pronikavý zvuk, který vydává. Ulity se používají jako hudební nástroje, ale i jako nádoby na vodu se šafránem. Jako jeden z osmi šťastných symbolů představuje dharmu, která se šíři do všech směrů jako zvuk, který vydává. Některé texty uvádí, že troubením na ulitu se ohlašuje Buddhovo probuzení, osvícení.
"Šťastný uzel" (palbeu), "nekonečný uzel" nebo "šťastný diagram" jsou názvy šestého symbolu, kterému Tibeťané lidově říkají pata. Nekonečný uzel je grafický symbol vzájemně propletený bez začátku a konce. Jeho tvar je pravděpodobně odvozený od nejstarších tvarů, které zobrazovaly dva vzájemně propletené hady nebo prameny vlasů. Šťastný uzel se často používá i samostatně. Protože uzel nemá začátek ani konec, symbolizuje v duchovní rovině nekonečnou moudrost a soucit. Některé texty uvádí, že také symbolizuje nekonečnou lásku a harmonii.
Sedmým symbolem je "praporec vítězství" (gjalcchän). Podobně jako drahocenný slunečník je vyrobený ze dřeva nebo látky. Pokud je vyrobený z kovu, používá se na střechách chrámů a klášterů. Střechy obyčejných domů může gjalcchän zdobit pouze v případě, že v domě je kompletní sada všech textů Kandžuru. Jako jeden z osmi šťastných symbolů je symbolem vítězství Buddhova učení, symbolem vítězství znalostí nad nevědomostí, vítězství nad všemi překážkami.
Posledním, osmým, symbolem je "kolo" (khorlo), "zlaté kolo" (sergji khorlo) nebo "kolo dharmy" (čhökji khorlo). Kruh jako jeden za základních tvarů je univerzální symbol v každé kultuře. V předbuddhistické Indii mělo kolo kromě své základní funkce, tj. symbolu opakujících se dějů nebo činností, i dva další významy: symbolizovalo slunce a zbraň. Do buddhismu se přenesl význam kola jako zbraně ve formě tzv. ochranného kola, které je součástí některých tantrických obřadů, v tomto případě je kolo zobrazováno bez vnější části.
Nejznámější a asi nejdůležitější je tvar kola ve formě kola dharmy, které Buddha roztočil při svém prvním učení. Kolo dharmy má mnoho různých významů, např. podle jednoho výkladu kolo symbolizuje tři druhy cvičení: střed - cvičení v etice, loukotě - moudrost a vnější část - cvičení v koncentraci. Často se také uvádí, že osm loukotí představuje osmidílnou Buddhovu vznešenou stezku. Mezi osmi šťastnými symboly je kolo symbolem Buddhova učení. Kolo připomíná, že dharma je kompletní a všezahrnující, nemá začátek ani konec a je v jednotě pohybu a klidu. Buddhisté v něm vidí také vyjádření úplnosti a dokonalosti učení a přání rozšíření po celém světě.

Použitá a doporučená literatura:
Dagyab Rinpoche, Buddhist Symbols in Tibetan Culture, Wisdom Publications, Boston, 1995
Beer Robert, The Encyclopedia of Tibetan Symbols and Motifs, Serindia Publications, London, 1999
Nathalie Gyatso, Vers l' Art Sacré du Tibet, Claire Lumiere, Vernégues, France, 1994
Tcheuky Séngué, Le Temple Tibétain et Son Symbolisme, Claire Lumiere, Vernégues, France, 1998
Stephen Batchelor, The Tibet Guide, Wisdom Publications, Boston, 1998

[  18.01.2007    autor: Ľubomír Sklenka  ]