|
Dlouho očekávané setkání
Středa, 1. března. Mrazivé ráno tu a tam pročísnou stále ještě slabé paprsky slunce. V novém terminálu ruzyňského letiště se schází komorní skupinka, aby uvítala vzácnou šestici mnichů z ladackého kláštera Tikse, kteří poprvé opustili Asii, aby u nás provedli hned na dvou místech (v Praze a v Ostravě) obřad sypání mandaly.
Letadlo už dávno přistálo. Minuty ubíhají. Vzácní hosté stále nejdou. Čekání trvá. Nechybí fotoaparát, ani kamera. Ta však náleží miništábu České televize, který se zajímá o to, jak se bude ladackým mnichům žít v evropském velkoměstě.
Konečně se zpoza rohu objeví unavená, nicméně usměvavá tvář prvního mnicha. Je to Phände, učitel v klášterní škole v Tikse. Na misi byl vybrán díky své, na ladacké poměry velmi dobré znalosti angličtiny. Jeho hlavní úkol bude spočívat v tlumočení. Hned za ním se vynořují další, též neodmyslitelně úsměvem rozzářené tváře ostatních mnichů. Vedoucí obřadu mandaly lama Rigdzin, jehož samotný pohled budí úctu, a zároveň hned boří bariéry měl-li by snad někdo tendence nějaké budovat. Za ním se objevují lamové Gendün, Jigňän, a Döndub a jako poslední Čhampa. Po předání khatagů a prvních stiscích ruky se před organizátory vynoří první výzva. Nedorazila zavazadla. Nejdříve je však nutno odvézt mnichy do hotelu. Cestou k přistaveným autům překvapí hned dvě věci. Tou první je jejich klidné, dalo by se snad i říci pomalé tempo, které nenaruší ani blížící se auto, ani zima. Zima! To je snad zas překvapení pro ně. Mají na sobě jen lehké podzimní bundy, tu a tam má někdo svetr nebo fleece bundu. Na otazníky v očích organizátorů reaguje Phände jedním z mnoha neuvěřitelných příběhů, které lemovaly přípravu jejich velké cesty.
Mniši totiž zahájili své putování dlouho před příjezdem do Prahy. Nejprve letěli do Dillí, kde se setkali se svým rinpočhem, představeným kláštera, a několik dnů se v jeho rezidenci připravovali na cestu. Pobýval tam s nimi také jiný rinpočhe, který velmi často navštěvuje Evropu, hlavně Anglii. Na jeho doporučení byly zimní bundy vyloučeny z přepravy jako zbytečné, navzdory nesmělým protestům z Čech pečlivě instruovaného Phändeho. Bundy - že by další výzva? Naštěstí se je brzy podaří opatřit, dokonce v předpisové červené barvě.
Cestou do hotelu mnichy udivuje disciplinovanost našich řidičů, což se dle mnichů hned pozná tak, že není potřeba používat klaksony, jako v Indii.
Následující okamžiky jsou vyplněny ubytováním, krátkým filmováním, rozhovory, a hlavně odpočinkem. Dokonce i zavazadla postupně doputovávají, to nejdůležitější, kufr s pískem a obřadními předměty, však stále chybí. Dorazí, po nesmlouvavé intervenci ze strany organizátorů, až po půlnoci následujícího dne, tedy pouhých několik hodin před zahajovacím obřadem.
Kontakty dvou kultur
První den v evropském velkoměstě je věnován procházce historickým centrem. Šestice budí značnou pozornost, reakce ostatních chodců jsou však veskrze milé, tu a tam se někdo vyfotí, potřese rukou, pozdraví či se usměje. Vše pečlivě zaznamenává miništáb České televize.
Mnichy zajímají příběhy z historie města, pozornosti se těší hlavně stavební materiály a stáří budov. Pochvalují si klid, který ve srovnání s indickým Dillím v hlavním městě panuje. Ihned však zaznamenají rozdílné životní tempo, odrážející se v rychlosti chůze průměrných Pražanů. Znepokojují je všudypřítomné cigaretové nedopalky a velké množství kouřících lidí v ulicích. Před vstupem do chrámu sv. Mikuláše na Starém Městě si, vstupujíce do posvátného prostoru, automaticky chtějí sundat boty.
Odpoledne následuje prohlídka Muzea hlavního města Prahy, v jehož prostorách bude obřad sypání mandaly probíhat.
Mandala
"Pokud jde o střed, tak je to podstata. Pokud jde o okolí, to je pochopení, tedy pochopení je podstata."
Z katalogu k celé akci se dozvídáme, že termín "mandala" lze prostě přeložit jako "disk". Jde o pomůcku tantrické rituální praxe, při níž se vyznavač očišťuje, zbavuje se své identity a pomocí složitých vizualizačních technik splývá s ústředním božstvem mandaly. Tímto spojením se i na svět kolem něj přenese skrytý řád, soustředěný kolem božstva.
Tento složitý obrazec rovněž reprezentuje podobu světa, často patrnou i na buddhistických stavbách. Samotní mniši mandalu nejčastěji definují jako posvátný příbytek pro božstvo.
Pátek 3. března. Přípravy vrcholí. Místnost, kde se bude mandala sypat, zdobí buddhistické obrazy - thangky. V rohu stojí nízký stolek s obětinami a fotografií Jeho Svatosti 14. dalajlamy. Před stolkem vázy s čerstvými květinami. Celému prostoru dominuje příjemně zelený koberec se světlou dřevěnou deskou, na níž mandala vznikne. Tento prostor ohraničují nevtíravé zátarasy, které se později ukáží jako nezbytnost. Za nimi jsou na přesahujícím koberci rozprostřeny červené a žluté polštáře na sezení. V rohu, hned za vstupními dveřmi upoutá pozornost stánek s katalogy, nádhernými pohledy a spoustou jiných upomínkových předmětů. Iluzi Himálají podporují na chodbách rozvěšené modlitební praporky lungty.
Horní přednáškový sál nezůstane dolnímu co do výzdoby nic dlužen. Stěny lemují fotografie kláštera Tikse, jeho okolí a obyvatel, doprovázené poutavým textem. Vše je doplněno výkresy žáků klášterní školy, které přivezla Lungta loni v létě. Z protilehlé stěny září fotografie Tibeťanů všech věkových kategorií.
Čas běží. Přicházejí první návštěvníci. Brzy je muzeum plné lidí. Sál není s to je všechny pojmout. Kapacita musí být omezena. Vzrušenou atmosféru dokreslují všudypřítomní novináři, fotografové a kamery. Očekává se příchod primátora Béma, který nad akcí převzal záštitu. Nakonec ale nedorazí. Svou návštěvou však zahajovací ceremoniál poctí Václav Havel, zástupci Fóra 2000, či paní Květa Fialová.
Slavnostně odění mniši s obřadními žlutými čepicemi, prozrazujícími jejich příslušnost k linii Gelug, zahajují obřad modlitbou, kterou doprovází hrou na rituální nástroje. Po projevech a vlastním obřadu otevření mandaly všichni opouštějí horní sál a odebírají se k dolů k desce. Pomocí velkého kružítka a provázků, obalených prachem z barevných kříd, na ní mniši umně kouzlí první tahy složitého diagramu. Velmi prostá, až primitivní technika v kombinaci se zručnýma rukama mnichů, bere pozorovatelům dech svou rychlostí a přesností.
Mandala Guhjasamádži
V centrální části mandaly je zpodobněn palác, symbolicky představující svět (někdy k rozpoznání i na architektuře některých buddhistických staveb). V jeho samotném centru dlí ústřední božstvo, Buddha Akšóbhja-Vadžradhara (Držitel vadžry) ve spojení s partnerkou Sparšavadžrá (Bohyně vadžrového doteku). Odtud pochází i název mandaly: Guhjasamádža, skryté spojení. V mandale je symbolizuje modrá vadžra. Kolem nich jsou symbolicky vyobrazeni další čtyři buddhové tvořící tzv. "pět buddhovských rodin" (Vairóčana, Ratnasambhava, Amitábha a Amóghasiddhi). Ti jsou obklopeni symboly devíti bohyň, dále osmi bódhisattvů a desíti hněvivých božstev a ochránců vchodů do paláce. Z celkového počtu 32 božstev je odvozen i další název této mandaly -mandala 32 božstev.
Hluboký symbolický význam oněch zpodobení, jakož i dalších ornamentů, je divákům lehce odkryt v rámci krátkých diskusí, probíhajících u mandaly v závěrech každého dne sypání. Na otázky publika trpělivě, večer co večer, odpovídá s pomocí překladatele Phändeho vedoucí výpravy Lama Rigdzin.
Dny za zvuku čhagpurů
Místnost s mandalou každé ráno rozezní zvuk manter, doprovázený zvukem rituálních nástrojů. Moment pohroužení a nutné koncentrace mnichů nenaruší ani návštěvy školních dětí, které ještě přede dveřmi učitelky slovy krotí. Při vstupu do sálu však školáci sami ztichnou, pozorujíce neobvyklý výjev. Mniši dozpívají a začnou sypat. Používají k tomu čhagpur, kovovou trubičku, do které nabírají potřebné množství písku a sypou jej na desku. Ruce jim při tom hrají neuvěřitelnou lehkostí. Celý den se v sypání střídají.
Každým dnem se mandala blíží dokončení. Její materiál, zářivý barevný písek, se často stává předmětem dotazů. Jedná se o rozdrcený kámen, nacházející se pouze na jednom místě v Ladaku, poblíž kláštera Tikse. Zářivé zbarvení mají na svědomí chemické barvy, které si mniši opatřili v Indii na trhu. Z diskusí a přednášek se lze také dozvědět, že mandalu je možno dělat i z okvětních lístků či dřívek. V minulosti byly dokonce používány i drcené drahé kameny. Samotná tvorba komplikovaného obrazce prý není ani tak obtížná. Při dobrém vedení a troše talentu se tomu dá naučit za pár měsíců. Zde je nutno poznamenat, že mniši vytvářejí mandalu zpaměti. Co je však podle nich skutečně obtížné, je porozumění její složité symbolice. To může trvat i několik let.
V průběhu dne někteří mniši poskytují rozhovory médiím. Po večerech, občas i odpoledne, se účastní četných doprovodných přednášek. Zájem publika je obrovský, často si v přednáškovém sále není kam sednout. I přes dvojí překlad (z ladačtiny do angličtiny a z angličtiny do češtiny) se daří udržet pozornost posluchačů. Nejrůznější dotazy neberou konce.
Vše je pomíjivé
A tak je i mandala 7. března dokončena a vystavena veřejnosti v celé své nádheře. Následující den panuje v muzeu opět slavnostní atmosféra. Na velký příval diváků odpovídají organizátoři instalací několika velkoplošných obrazovek, aby závěrečný ceremoniál mohlo shlédnout co největší množství lidí. Z důvodu malé kapacity sálu s mandalou je osobní účast na samotném jejím zničení jen na pozvánky. Poslední návštěvníci tedy ještě naposledy proniknou k mandale, než je místnost uzavřena. Všichni se snaží alespoň zaujmout strategické pozice u obrazovek. Útěchou jim budiž vidina získání trochy posvěceného písku po zakončení obřadu.
Úvodní část obřadu rovněž probíhá mimo místnost s mandalou. Slavnostně odění mniši, opět ve žlutých čepicích, tentokrát stojí na schodech muzea. Prostor se rozezní jejich modlitbami, doprovázenými rituálními nástroji. Poté se šestice v doprovodu hostů odebere dolů k mandale. Ti, kteří se nedostali mezi pozvané, se semknou kolem obrazovek.
Místnost s mandalou je komorně nasvícená do červenožluta. Nyní je nutno vyzvat božstva, jež posvětila mandalu svou přítomností, aby ji opustila. Nejvyšší obřadník mandaly, lama Rigdzin obchází mandalu, v ruce svíraje zvonek (symbol moudrosti) a vadžru (symbol soucítění). Tou také mandalu na čtyřech místech naruší, vždy od kraje ke středu. Písek je vzápětí smeten tlustými štětci do středu desky. Část určená řece je nasypána do obřadní nádoby a svěřena Phändemu, jenž ji ponese. Druhá část je zakryta a něco rozdá lama Rigdzin hned před muzeem. Zájem o posvěcený písek je tak veliký, že organizátoři musí kolem mnichů vytvořit tělesnou stráž. Na průvod se vydávají bez zimních bund či svetrů, jen v mnišských rouchách. V čele průvodu kráčí hráči na trubky. Procesí doprovází obrovské množství lidí, všude spousta fotoaparátů a kamer. Náplavka u Vltavy na Františku už je také v obležení. Organizátoři mnichům proklestí cestu k vodě, kde lama Rigdzin od Phändeho přebírá obřadní nádobu a věnuje její obsah řece, aby dál nesla všem cítícím bytostem požehnání božstev, co prodlévala v mandale. Neboť to byl podle slov mnichů hlavní smysl celého nádherného obřadu sypání mandaly. Lamové jen dodávají, že jeho naplnění je však na nás.
Hana Knotková a Veronika Čechová
Mandala v Ostravě
Příjezd mnichů
Je 11. března chvíli po poledni. Přicházíme na hlavní nádraží a s dárky v ruce dychtivě vyhlížíme slavné Pendolino. Už přijíždí! Z vlaku vystupuje šest mnichů v červených bundách. Jsou tady! Tak tedy týden s ladackými mnichy začíná…
Abychom mnichům ukázali něco typického z našeho kraje, míří naše kroky do Hornického muzea, kde nás kromě dobrého jídla čeká prohlídka v dole. Mniši procházejí v restauraci místnosti a soustředěně si prohlížejí veškeré vystavené předměty s havířskou tematikou. Ptáme se, zda ví, k čemu všechny ty věci jsou. Nemají zdání, v Ladaku doly nemají…
Sfárání do dolu provází nadšení a úžas. "Ještě nikdy jsme nebyli tak hluboko pod zemí!" říká mnich Čhampa. Do ruky bere ukázkovou sbíječku a zkouší, jak se horníkům pracovalo. Procházíme štolami a mniši zkoumají všechno, co je kolem. Přicházíme ke starému telefonu, který už dávno nefunguje. Lama Gendün bere sluchátko, vytáčí číslo a nadšeně volá do sluchátka: "Džulé, Tikse rinpočhe!" (Dobrý den, rinpočhe). Gestikuluje přitom rukama a nahlas se směje. Telefon si pak zkouší všichni mniši. Průvodce pouští na ukázku těžké stroje, jejich rachot i velikost mnichy překvapuje, nic podobného ještě nikdy v životě neviděli. Po dvou hodinách opouštíme doly s pocitem, že návštěva Hornického muzea se povedla.
Sypání mandaly začíná
Blíží se zahájení týdenního obřadu sypání mandaly. Mniši jsou připraveni, na univerzitu přichází další a další lidé. Všichni chtějí vidět úvodní obřad historicky první tibetské mandaly z Ladaku v Ostravě. Na Ostravské univerzitě nás všechny vítá pan rektor. Přichází mniši ve slavnostním rouchu se žlutými čepicemi na hlavách. Úvodní modlitba doprovázená zvuky klášterních hudebních nástrojů - zvonku, trubek, činelů i bubnu - naplňuje celou aulu. Ke slovu se dostává nejstarší z mnichů lama Rigdzin, který řídí celý obřad mandaly. Děkuje za příležitost provádět tento obřad na univerzitě a věří, že se všem bude po následujících pět dnů sypání mandaly líbit. Po ukončení oficiální části obřadu odchází mniši do menší místnosti, kde se bude mandala sypat.
Předtím, než mniši začnou se sypáním barevného písku, předkreslují si pečlivě na černou podložku základní rysy mandaly. Rozdělují ji podle světových stran, načrtávají základní okruhy a brány, hlídající střed mandaly. Poté rozkládají kufr plný různých nádob se spoustou barevných písků. Každý symbol musí mít správnou barvu, správné postavení v mandale. Velká černá plocha je pokreslena, vše je připraveno.
Co vše mniši v Ostravě stihli
Čtyři dny mniši sypou pískovou mandalu. Stovky lidí se přicházejí podívat na to, jak se neobyčejný obrazec na černém podkladu stále rozšiřuje. Sypání mandaly zabírá mnichům spoustu času. Přesto však to není jediná náplň jejich dne.
Každý den v poledne zazní univerzitou věta: "Dzara skjod le!" Větu, která v češtině znamená "Pojďme na oběd!", mniši doplňují českým oznámením "Mám hlad!", které jsme je naučili. Naše kroky vedou do vegetariánské restaurace. Mnichům i nám se tu moc líbí a jídlo výborně chutná. Nejdříve zazní v prostoru restaurace krátká modlitba a pak už se všichni pouštíme s chutí do jídla.
Po dva večery probíhají besedy s mnichy. V Boomerangu plném lidí odpovídají mniši Phände a Döndub dvě hodiny na nejrůznější otázky. Popisují život mnichů v klášteře i malých mníšků ve škole. Phände je učitelem, proto nás seznamuje se systémem výuky v buddhistických klášterech, na míle vzdáleném našemu evropskému.
Galerie Domu umění také praská ve švech. Na podiu sedí tři starší lamové - Rigdzin, Gendün a Jigňän a anglicky mluvící mnich Phände. Během večera seznamují návštěvníky s různými hudebními nástroji, které používají v klášterech při obřadech a modlitbách. Každý nástroj má přesnou funkci, přesnou dobu i způsob použití. Na závěr je prostor pro otázky. Jednoho z návštěvníků zajímá, jak mniši vnímají život v Evropě. "Ráno se probudíme v pěkném bytě, každý den jíme výborná jídla. Pro nás to ale není více než sen. Víme, že za dva týdny bude všechno úplně jinak. Pro nás je nejdůležitější klid v mysli," zakončil besedu Phände.
Návštěva základní školy
Je pátek dopoledne a my míříme do základní školy v Rychvaldě, městečka poblíž Ostravy. Mniši se těší, všechny zajímá rozdíl mezi naší školou v srdci Evropy a jejich školou za hradbou Himálaje. Procházíme celou budovu. Mniši si s velkým zájmem prohlíží nástěnky na chodbách, učebnu zeměpisu, výtvarné výchovy i chemie, kde pak zasedli spolu se žáky do lavic.
Přejí našim žákům mnoho úspěchů ve studiu. "Jednou z vás vyrostou významní lidé, kteří mohou pomoci prosperitě tohoto kraje, proto studujte velmi pilně," říká Phände.
Na závěr mniši přichází do třídy Andrey Kotálové, jejíž děti si pro tuto vzácnou návštěvu připravily krátké divadelní představení se spoustou písniček. Mniši jsou mile překvapeni a divadlo se jim nesmírně líbí. Na rozloučenou jim děti předávají výkresy a básničky, které pro ně vytvořily. Mniši se dětem podepisují do památníčků a nezapomnělo se ani na společnou fotografii. "Nemám slova, kterými bych vyjádřil radost a dojetí, které mi dnešní setkání přineslo," říká Čhampa, když s obrázky v ruce opouští školu.
Závěrečný obřad
Mandala je dokončena. Miliony zrníček již tvoří jediný celek, úplnost, dokonalost. Každé zrnko je na svém místě. Teď musí být mandala zničena - na znamení pomíjivosti všeho v tomto světě. Mniši začínají obřad modlitbou.
Po krátkém proslovu Phändeho nastává předání khatagů organizátorům a potom následuje nejdůležitější část obřadu. V modlitbě mniši prosí božstva, aby opustila mandalu. Lama Rigdzin přistupuje k mandale. Čte posvátné texty, poté mandalu obchází. Do ruky bere vadžru a její pomocí začíná postupně rušit střed mandaly, symboly ve čtyřech světových stranách a brány, které střed mandaly hlídají. Potom od mandaly odstupuje. Dva mniši smetávají barevný písek a dávají ho do obřadní nádoby, ve které se ponese k řece.
"Písek z mandaly, do kterého vstoupila božstva, přináší požehnání všemu a všem, kteří se s ním setkají. Když vsypeme písek do řeky, řeka se stává posvěcenou a požehnání roznese velmi daleko, do dalších řek, moří a oceánů. Pak se bude voda vypařovat a s ní se síla mandaly dostane do mraků. A prostřednictvím deště se požehnání roznese po celé zemi," řekl Phände.
V průvodu jdou jako první Čhampa a Döndub, kteří troubí na obřadní trubky. Phände drží překrásnou nádobu, zabalenou ve zvláštní látce, která ukrývá písek mandaly. Lama Rigdzin přistupuje k lidem a do nastavených dlaní jim sype požehnaný písek. Vycházíme z univerzity a míříme k řece. Připojují se k nám stovky lidí. Procházíme kolem radnice, průvod je stále doprovázen zvuky trubek a velkých činelů. Přecházíme most a pomalu sestupujeme k řece.
Lama Rigdzin přistupuje k vodě. Phände mu podává do ruky nádobu s pískem. Vzduchem zní modlitby. Po krátkém obřadu vsypává Lama Rigdzin obsah nádoby do řeky. Posvátný písek se mísí s vodou a pluje po proudu pryč - aby požehnal všemu, s čím se setká.
Pomalu odcházíme. Týdenní obřad mandaly je úspěšně dokončen. V našich srdcích vládne klid a ve vzduchu se vznáší zvláštní kouzlo. Mandala v symbolech vyjadřuje to, co člověk musí prožít uvnitř sebe, aby pochopil… Cítíme v sobě smíření, tichou radost a velké požehnání.
Jana Neboráková
[
18.01.2007
zdroj: Lungta (www.lungta.cz) ]
|
