|
S příchodem globalizace a v souvislosti se vstupem Číny do Světové obchodní organizace (WTO) dnes ČLR láká zahraniční investory do důlního průmyslu v západních částech země, kam patří i celý Tibet. Tyto projekty jsou součástí programu rozvoje západní Číny.
Odlehlost Tibetu, jeho vysoká nadmořská výška, nehostinné klima, nedostatek kvalitních geologických dat, špatná infrastruktura a celkově nízká výkonnost byly v minulosti hlavními překážkami, které stály v cestě rozvoji těžby nerostného bohatství v tomto regionu. Až donedávna se těžební činnost v Tibetu soustředila především do přístupnější oblasti Cchädamské pánve v Amdu v severovýchodním Tibetu (dnes administrativně v provincii Čching-chaj). Avšak nedostatečná kontrola důlních provozů ze strany vlády vedla k závažným dopadům na životní prostředí.
Například ilegální těžba zlata ve východním Tibetu v 90. letech 20. století měla velmi negativní důsledky nejen pro samotnou živou přírodu, ale pro živobytí nomádů. V důsledku těžby a především znečištění totiž došlo k výraznému zmenšení pastvin. Nepříznivý vliv na život místního obyvatelstva měla i těžba uranu, především v okresu Thewo v Amdu (známá též pod názvem "projekt č. 792"). V tuto chvíli lze těžko odhadnout rozsah vlivů těžby uranu na životní prostředí a na místní obyvatele, z těchto oblastí jsou však hlášeny znetvořené děti, zvýšený počet případů epilepsie, kontaminace pitné vody a záhadná úmrtí lidí i zvířat. Projekt č. 792 byl v roce 2002 ukončen, podle zpráv z posledních let však zde dnes těžba pokračuje tajně, s vědomím místních úředníků.
V ostatních částech Číny došlo v těžebním průmyslu k změnám, které částečně vyřešily problém ilegální těžby, špatných standardů z hlediska životního prostředí a bezpečnosti práce. V těchto oblastech byla zavedena nová legislativa. V Tibetu se však situace nijak zásadně nezlepšila. Mezi oficiální politikou a realitou je zde značný rozpor. Ochrana životního prostředí se víceméně omezuje na zakládání nevelkého množství chráněných oblastí a na realizaci nevhodně koncipovaných zalesňovacích projektů, které místo obnovy ekosystémů spíše způsobují škody místním zemědělcům a nomádům. Hlavní prioritou je hospodářský prospěch a hrozí reálné nebezpečí, že Tibetskou náhorní plošinu čeká stejné znehodnocení životního prostředí, jaké v minulosti postihlo Čínu.
V souvislosti s otevíráním čínského trhu jsou dnes zakládány společné podniky, které mají provádět průzkum ložisek nerostných surovin a později i jejich těžbu. Podle některých odborníků je to pozitivní posun, protože zahraniční společnosti by mohly ze svých zemí přinést vysoké standardy v posuzování vlivů na životní prostředí. Avšak vzhledem k současnému nevhodnému právnímu rámci, kdy není dostatečně upravena ochrana životního prostředí ani ochrana zájmů místních obyvatel, je přínos těchto společných projektů nejistý.
Aktuální jsou v tuto chvíli zejména tři takovéto projekty. První z nich je společným čínsko-australským podnikem, který chce těžit zlato v Nagarce poblíž tibetského posvátného jezera Jamdog-ccho. Druhý, kanadsko-čínský projekt se zajímá o těžbu zlata a mědi u vesnice Rongma v okresu Šethongmön v centrálním Tibetu asi 325 km od Lhasy. Třetím projektem je potom plán na těžbu zlata v okrese Čchumarleb v tibetské autonomní prefektuře Kjegumdo (čínsky Jušu). Jde opět o kanadsko-čínský projekt. Všechny tyto projekty se mají realizovat na tibetských autonomních územích v křehkém ekosystému ve výšce nad 4000 m. n m. a v těsné blízkosti řek a jezer, které jsou ekologicky významné nejen pro Tibet, ale i pro Čínu a další asijské země.
Zkušenosti z minulosti přitom jasně naznačují, že necitlivá realizace těchto a podobných projektů by mohla vést k ohrožení životního prostředí i místních obyvatel. Došlo k řadě případů, kdy v souvislosti se záborem půdy pro účely výstavby nebo těžby byli Tibeťané vyhnáni z půdy bez odpovídající náhrady. Podobné případy jsou hlášeny především v souvislosti s výstavbou železnice do Lhasy. Tibeťané, jimž byla půda vyvlastněna a kteří nedostali slibovanou kompenzaci, se dnes bojí podat oficiální stížnost, protože do celé věci jsou zapojeni místní úředníci.
Podle zprávy tibetské exilové vlády
[
19.01.2007
autor: Miroslav Pošta ]
|
