Tradice Gelug se rozvinula jako plně nezávislá škola tibetského
buddhismu koncem 14. století. Její zakladatel, velký tibetský
světec a filozof Congkhapa (1357-1419), obecně známý jako
Dže Rinpočhe, byl velkým obdivovatelem tradice
Kadam slavného indického mistra Atíši, který žil v 11.
století, a jeho hlavního tibetského žáka Domtönpy.
Congkhapa byl především přitahován tím, jak v tradici Kadam
zdůrazňoval mahájánské zásady všeobecného soucítění a altruismu
a oceňoval tyto kvality nejen jako duchovní zaměření, ale
především jako životní cestu. Z tohoto pohledu Congkhapa chápal
studium a praxi indických klasických děl jako
Bódhisattvačárjavatára od Šantidévy a Vzácný
věnec Ratnavali od Nágardžuny jako vysoce ceněnou pomoc při
osobní cestě k buddhovství. Proto je v Congkhapově učení přístup
k tradici Kadam spojován se silným důrazem na kultivaci hlubokého
vnitřního vhledu do učení prázdnoty podle Nágardžuny
a Čandrakírtiho. Congkhapa tato učení začlenil do systému
nauky a kontemplace z vroucí touhy po osvobození, podnícené
opravdovým zaujetím pro odříkání. Tři základní prvky - odříkání,
bódhičittu a správný pohled na prázdnotu - nazval Třemi
základními aspekty cesty. Podle Congkhapy je spolehlivý
základ založený na těchto třech principech nezbytný a rozhodující
pro úspěšnou praxi vadžrajánového buddhismu. Právě v důsledku
tohoto přístupu představuje tradice Gelug geniální spojení súter
a tanter.
Congkhapovo písemné dědictví je uchováno v sebraných spisech,
které obsahují osmnáct svazků. Pokrývají nesmírně široké spektrum
učení od meditativní praxe, směřující k objasnění nejhlubších
aspektů nejvyšší jógy tantry a filozofie prázdnoty
madhjámika, až k přesnému vyjmenování a analýze zákonů
a předpisů pro plně zasvěceného mnicha.
V meditativní tradici se Congkhapa stal učitelem, nositelem tří
hlavních klasických indických linií mahájánské buddhistické
cesty. Učil linii Rozsáhlé praxe Gjačhen čögjü a směřoval
přitom od Buddhy Šákjamuniho k Maitréjovi, dále
linii Hlubokého vhledu Zabmo tagjü, která jde od Buddhy
Šákjamuniho k Maňdžušrímu a od něj k Nágardžunovi, a byl také
učitelem linie Inspirativní linie realizace Ňamä lenčin
labgjü, která vede od Vadžradhary přes různé linie
tantrických praxí. Prostřednictví lamy Congkhapy se tyto tři
linie sjednotily do jediné hlavní linie. Navíc je ve škole Gelug
také několik významných učení známých jako Uzavřená linie
čistého zjevení Dag nang. Učení náležející k této kategorii
jsou založena na hlubokých mystických zkušenostech vysokých
meditativních učitelů.
Po dlouhém, zbožném a inspirovaném duchovním cvičení s mnoha
velkými učiteli, kteří byli jeho současníky, Congkhapa založil
v roce 14O9 klášter Gandän východně od Lhasy. Gandän se
brzy stal nejvýznamnějším centrem buddhistických filozofických
studií, přitahujícím žáky i učitele ze všech částí Tibetu.
Následovníci Congkhapy, kteří se usadili v Gandän (nazývaném také
Gadän), byli později známí jako Gelugpa, ti ze školy
v Gandänu.
K Congkhapovym předním žákům patřili Gjalcchab Dže
(1364-1431), Khädub Gelek Palzang (1385-l438) a první
dalajlama Gendündub (l391-1474). Hlavní žáci potom
založili podle kláštera Gandän mnoho dalších klášterů.
Džamjang Čhödže Taši Paldän (l379-1449) založil klášter
Däpung, který byl před rokem 1959 známý jako největší
klášter na světě. Džamčhen Čhödže Šákja Ješe (1354-1435)
založil klášter Sera. První dalajlama založil klášter
Tašilhünpo v provincii Cang.
Následující generace byly svědky velkého vyzařování nauky, které
přispívalo k rozkvětu Congkhapovy tradice. Zahrnovala takové
učitele jako byli úspěšní dalajlamové a pančenlamové kačhen
Ješe Gjalcchen (1713-1793), gungthang Tänpä Dönme
(1762-1823), Ngulčhu Dharma Bhadra (1772-1851) a zcela
nedávno velký Phaböngkha Dečhen Ňingpo (1878-1941).
Tradice Gelug se postupně stala nejrozšířenější buddhistickou
školou v Tibetu především vlivem působení na velkých klášterních
universitách a vznešeným přispěním svých významných učitelů.
Tento článek je převzat z Handbook of Tibetan Culture, Rupa, Calcutta, 1995
[
14.12.1995
autor: Jeho Svatost Thi Rinpočhe Ješe Döndub ]
|