|
Při příležitosti 49. výročí mírového povstání tibetského lidu ve Lhase 10. března 1959, nabízím své modlitby a vzdávám poctu těm odvážným mužům a ženám Tibetu, kteří vytrpěli nevyslovitelné útrapy a obětovali své životy ve věci tibetského lidu a vyjadřuji svou solidaritu s Tibeťany, kteří jsou vystaveni represi a špatnému zacházení nyní. Své pozdravy rozšiřuji na všechny Tibeťany uvnitř i vně Tibetu, všechny, kdo věc Tibetu podporují a všechny, kdo ochraňují spravedlnost.
Po téměř šest desetiletí, v celém Tibetu známém jako Čhogkha sum (tj. provincií U-Cang, Kham a Amdo) musí žít Tibeťané ve stavu nestálých obav, zastrašování a podezírání pod čínskou represí. Nicméně, udržování náboženské víry, smyslu pro národní identitu a jedinečnou kulturu Tibeťanům umožnil uchovat jejich základní aspirace pro svobodu. Chovám velký obdiv pro zvláštní charakteristiku Tibeťanů a jejich nezkrotnou odvahu. Jsem tím nesmírně potěšen a jsem na ně nanejvýš hrdý.
Mnoho vlád, nevládních organizací a jedinců na celém světě, ze zájmu o mír a spravedlnost, konzistentně podporují věc Tibetu. Zvláště během minulého roku vlády a národy mnoha zemí udělaly důležitá gesta zřetelně vyjadřující svou podporu. Rád bych vyjádřil vděčnost každé z nich.
Problém Tibetu je velmi komplikovaný. Je skutečně spojen s mnoha otázkami: politikou, povahou společnosti, zákony, lidskými právy, náboženstvím, kulturou, identitou lidí, ekonomikou a stavem přírodního prostředí. Proto musí být přijat komplexní přístup k vyřešení tohoto problému, který vezme v úvahu prospěch pro všechny zúčastněné strany spíše než jen pro jednu z nich. Z tohoto důvodu setrváváme a jsme pevní ve svém předsevzetí vzájemně prospěšné politiky střední cesty, a vyvíjíme již mnoho let toto upřímné a trvalé úsilí k tomu, abychom takového řešení dosáhli. Od roku 2002 moji vyslanci vedli rozhovory o šesti okruzích témat s příslušnými představiteli Čínské lidové republiky aby diskutovali o relevantních problémech. Tato rozsáhlá jednání pomohla odstranit některá z jejich podezření a umožnila nám vysvětlit jim naše cíle. Pokud však jde o základní spornou otázku, nedosáhli jsme žádného konkrétního výsledku. A během několika posledních let Tibet zažil nárůst represe a brutality. Přes tyto nešťastné vývojové trendy, můj postoj a rozhodnutí sledovat politiku střední-cesty a pokračovat v dialogu s čínskou vládou zůstaly beze změn.
Významným problémem Čínské lidové republiky je nedostatek legitimity v Tibetu. Hlavním způsobem, jak dodat váhy svému postavení, je pro čínskou vládu provádět politiku, která přinese uspokojení Tibeťanům a získá jejich důvěru. Jestli jsme schopni dosáhnout usmíření cestou vzájemného konsensu, pak, jak jsem uvedl již mnohokrát, vyvinu maximální úsilí pro získání podpory Tibeťanů.
V dnešním Tibetu bylo díky početným nepromyšleným činům čínské vlády nesmírně poškozeno přírodní životní prostředí. Následkem politiky přesidlování se počet ne-tibetských obyvatel zvýšil mnohokrát, zatímco počet původních domorodých Tibeťanů se zredukoval v jejich vlastní zemi na bezvýznamnou menšinu. Nadto jazyk, zvyky a tradice Tibetu, odrážející pravou povahu a identitu Tibeťanů, neustále slábnou. Proto jsou Tibeťané stále více asimilováni rostoucími počty Číňanů. V Tibetu pokračuje nárůst represí početným, nepředstavitelným a hrubým porušováním lidských práv, popřením náboženské svobody a politizací náboženských otázek. Všechno to, je důsledek nedostatku úcty čínské vlády k lidu Tibetu. Pokud čínská vláda rozlišuje mezi tibetským a čínským národem, čínská vláda vědomě staví překážky do cesty své politice sjednocení národností. Proto naléhám na čínskou vládu, aby takovou politiku okamžitě zastavila.
Ačkoli oblasti obývané Tibeťany jsou označované jmény jako autonomní region, autonomní prefektury a autonomní správní obvody, jsou autonomní jen podle jména a ve skutečnosti nemají žádnou opravdovou autonomii. Místo toho podléhají lidem, kteří nedbají na místní situaci, a řídí se tím, co Mao Ce-tung nazýval šovinismem. Následkem toho tato tzv. autonomie nepřinesla žádný hmatatelný prospěch. Falešné politiky, které nekorespondují s realitou, způsobují enormní poškození nejen příslušným národnostem, ale i jednotě a stabilitě čínského národa. Pro čínskou vládu, je - jak učil Teng Sia-pching - důležité hledat pravdu z faktů a jejich skutečného významu.
Čínská vláda mě velmi kritizuje, když před mezinárodní společenství vznesu otázku blaha Tibeťanů. Než dosáhneme vzájemně prospěšného řešení, mám historickou a mravní zodpovědnost za to, abych pokračoval v otevřené diskuzi o těchto otázkách. Je všeobecně známo, že jsem v částečném ústraní od doby zvolení politického vedení Tibetské Diaspory Tibeťany.
Čína se jeví jako silná země kvůli svému velkému ekonomickému pokroku. To by mělo být potěšující, ale také to poskytlo Číně možnost hrát důležitou roli v globálním měřítku. Svět pečlivě sleduje, jak současné čínské vedení uplatňuje své deklarované koncepty "harmonické společnosti" a "pokojného růstu". Pro realizaci těchto konceptů ekonomický pokrok sám o sobě není dostačující. Musí být spojen se zlepšením v oblasti v dodržování předpisů zákona, transparence, a práva na informace, a stejně tak se svobodou projevu. Protože Čína je země mnoha národností, pokud má zůstat stabilní, musí jim zajistit rovnost a svobodu chránit svou vlastní jedinečnou identitu.
6. března 2008 prezident Chu Ťin-tchao uvedl: "Stabilita v Tibetu znamená stabilitu země, a bezpečí v Tibetu znamená bezpečí země." Dodal, že čínská vláda musí zajistit prosperitu Tibeťanů, zlepšit zacházení s náboženstvím a etnickými skupinami, a udržovat sociální harmonii a stabilitu. Prohlášení prezidenta Chu Ťin-tchaa odpovídá skutečnosti. Těšíme se na jeho implementaci.
V tomto roce Číňané hrdě a horlivě očekávají zahájení olympijských her. Já jsem z počátku podporoval myšlenku, ideu, podle níž měla Čína dostat možnost být pořadatelem olympiády. Takové mezinárodní sportovní události, a zvláště olympijské hry, podporují principy svobody slova, svobody projevu, rovnosti a přátelství. Čína by se měla ukázat jako dobrý hostitel, poskytující tyto svobody. Proto by vedle vyslání atletů mělo mezinárodní společenství připomenout čínské vládě tyto sporné otázky. Dozvěděl jsem se, že mnoho parlamentů, jedinců a nevládních organizací po celém světě podniká aktivity vzhledem k existující možnosti docílit pozitivní změny. Obdivuji jejich opravdovost.
Rád bych zdůraznil, že bude velice důležité věnovat pozornost období následujícímu po konci olympiády. Olympijské hry nesporně velmi ovlivní myšlení Číňanů. Svět by měl proto zkoumat způsoby investice své kolektivní energie tak, aby tato investice vedla k pozitivním změnám v Číně, a to i po skončení olympijských her.
Rád bych využil možnost vyjádřit svou hrdost a ocenit upřímnost, odvahu a odhodlanost Tibeťanů v Tibetu. Naléhám na ně, aby mírumilovně a v mezích zákona pokračovali ve svém úsilí, aby měly všechny menšinové národnosti v Čínské lidové republice, včetně Tibeťanů, zajištěna svá legitimní práva a svobody.
Využívám také této příležitosti k tomu, abych poděkoval vládě a lidu Indie především za to, že stále poskytují bezpříkladnou podporu tibetským uprchlíkům a věci Tibetu, stejně jako k vyjádření vděčnosti všem vládám a národům pro jejich nepřetržitou pozornost, kterou Tibetu věnují.
Modlím se za blaho všech cítící bytostí.
dalajlama
[
10.03.2008
autor: Jeho Svatost dalajlama ]
|
