Stručná historie

Kdo jsou Tibeťané a odkud se vzali - 1. díl

O tom, odkud přesně se prapředkové Tibeťanů na Tibetské náhorní plošině vzali, nepanuje dosud mezi učenci jednoznačný názor. Archeologické nálezy a historické doklady jsou sporé, zkoumají se souvislosti lingvistické a etnografické, nejnověji např. i genetické. Pravděpodobně přišli na planinu odkudsi z východu nebo severovýchodu již v době před začátkem nebo kolem začátku křesťanského letopočtu a stali se jejími prvními obyvateli. Jednalo se spíše o roztroušené jazykově příbuzné skupiny, které se v důsledku historických dějů a v závislosti na přírodním i politickém prostředí dále vyvíjely. Na území osídleném Tibeťany se našlo několik pravěkých sídlišť, i tady je však určení přesných souvislostí téměř nemožné - nálezů je málo a jsou roztroušené ve velkém prostoru. K zajímavostem patří např. soustavy menhirů, stojící zejména v západním Tibetu.

Antropologové řadí Tibeťany z větší části k mongoloidní rase. V Tibetu nalézají dva odlišné základní lidské typy: 1. mongoloidní, drobného vzrůstu, s kulatější lebkou a širokými lícními kostmi, rozšířený po celém centrálním Tibetu a 2. vyšší, mohutnější, s protáhlou lebkou a dlouhými údy, typický pro Kham a Amdo.

Tibeťané mají ve svém původu jasno: podle oblíbené legendy jsou potomky moudrého opičáka, do něhož se vtělil sám Čänräzig, bódhisattva soucítění, a skalní démonky-obřice druhu dagsinmo. Tito rodiče spolu přivedli na svět šest potomků, podobných opicím, ale bez ocasu. Jejich potomci v dalších generacích postupně ztráceli opičí znaky a začali rozvíjet řeč. Ti, kteří se vyvedli po svém praotci, byli soucitní, inteligentní a citliví a zbytečně nemluvili. Ti, kteří zdědili více po své pramatce, měli červené tváře a nadšení pro všechny hříšné činnosti a byli velmi tvrdošíjní a nepoddajní.

Kolébkou Tibeťanů byla podle této legendy oblast kolem dnešního Cethangu, asi 150 km na jihovýchod od Lhasy. Když vystoupíme vysoko nad město na posvátnou horu Gangpori, můžeme dodnes vyhledat malou jeskyňku, v níž se ze spojení opičáka a dagsinmo narodilo šest zakladatelů šesti legendárních tibetských klanů či kmenů. Moudrý opičák své potomky naučil později i sít a sklízet obilí, aby měli všichni dostatek potravy a mohli se dále rozvíjet a rozrůstat.

Jiná buddhistická tradice spojuje počátky tibetského národa s královským princem, který přišel do Tibetu podle legendy přes Himálaje z některého ze severoindických království. Protože mluvil řečí, jíž místní obyvatelé nerozuměli, a ukazoval nahoru k horám, z nichž sestoupil, odvodili si místní lidé, kteří byli v té době vyznavači starého náboženství bön, že k nim přišel z nebe. Bönisté pokládají nebe za posvátné, a proto prince, jemuž dali jméno Ňathi Cänpo, („na ramenou nastolený“), přinesli do své vesnice a udělali z něj prvního legendárního krále Tibetu. Je považován za krále, který Tibeťany zcivilizoval. I tento příběh se měl odehrát v „kolébce tibetského národa“ mezi údolími Jarlung a Čhonggjä nedaleko Cethangu. Po Ňathi Cänpovi následuje v tibetských dějinách dalších šest legendárních králů, kteří se stejně jako Ňathi Cänpo po své smrti vrátili po žebříku do nebe. Teprve mnoho generací po legendárních panovnících Tibetu se objevují králové, doložitelní z historických pramenů.

Tento článek je převzatý z časopisu Tibetské listy č. 7 - jaro 2000.