Projevy

Projev J. S. dalajlamy na plenárním zasedání Evropského parlamentu

Vaše excelence, pane předsedo, vážení poslanci, dámy a pánové,
je mi velikou ctí, že dnes k vám dnes mohu promluvit, a děkuji vám za pozvání. Kamkoliv jedu, můj hlavní zájem nebo též závazek spočívá v podporování takových lidských hodnot, jako je dobrosrdečnost – tu považuji za klíčový faktor šťastného života na úrovni jednotlivce, rodiny i společnosti. Zdá se, že takovýmto vnitřním hodnotám se v dnešní době nevěnuje dostatek pozornosti. Jejich podpora je proto mým prvořadým závazkem.

Mým druhým zájmem nebo závazkem je podpora harmonie mezi náboženstvími. V politice a demokracii je potřeba plurality přijímána, v oblasti víry a náboženství se však v tomto směru zdáme být váhavější. Navzdory různým koncepcím a filozofiím nesou všechny hlavní náboženské tradice shodné poselství lásky, soucítění, tolerance, spokojenosti a sebekázně. Jsou si také podobná v tom, že dokážou lidem napomoci ke šťastnějšímu životu. Toto jsou tedy mé dva hlavní zájmy a závazky.

Tibetská otázka samozřejmě také patří mezi mé stěžejní zájmy a mám zvláštní zodpovědnost vůči tibetskému lidu, který ve mě v tomto těžkém období tibetských dějin stále vkládá naději a důvěru. Blaho tibetského lidu je mou neustálou motivací a považuji se za jeho svobodného exilového mluvčího.

24. října 2001, kdy se mi naposledy dostalo té cti promluvit před Evropským parlamentem (EP), jsem prohlásil: „Navzdory určitému rozvoji a ekonomickému pokroku Tibeťané stále čelí zásadním problémům ohledně přežití. V celém Tibetu je velmi rozšířené závažné porušování lidských práv, které je často výsledkem politiky rasové a kulturní diskriminace. Jsou to však pouhé příznaky a důsledky daleko hlubšího problému. Čínské úřady vnímají odlišnou tibetskou kulturu a náboženství jako zdroj nebezpečí separace. Do praxe jsou pak zavádějí záměrná opatření, v jejichž důsledku hrozí zánik celému národu a jeho unikátní kultuře.“

Od března tohoto roku demonstrovali Tibeťané všech společenských vrstev a ze všech koutů Tibetské náhorní plošiny proti útlaku a diskriminačním postupům čínských úřadů v Tibetu. S plným vědomím bezprostředně hrozícího ohrožení svých životů se Tibeťané z celého Tibetu, známého jako čholkha sum (tj. tři provincie: Ücang, Kham a Amdo), mladí, staří, muži i ženy, mniši, mnišky, laici, věřící, nevěřící, včetně studentů, spontánně sešli a statečně vyjádřili své utrpení, nespokojenost a skutečné rozhořčení nad politikou čínské vlády. Hluboce mě zarmoutily ztráty na tibetských i čínských životech a okamžitě jsem vyzval čínské úřady ke zdrženlivosti. Vzhledem k tomu, že mě čínské úřady viní ze zosnování nedávných událostí v Tibetu, opakovaně jsem žádal o to, aby některý nezávislý a uznávaný mezinárodní orgán provedl důkladné vyšetření této záležitosti, a zároveň jsem pozval jeho členy do indické Dharamsaly. Má-li čínská vláda jakýkoliv důkaz na doložení takto závažných obvinění, musí ho světu ukázat.

Čínské úřady se bohužel při řešení situace v Tibetu uchýlily k brutálním metodám, a to navzdory výzev, aby se vyhnuly násilí a projevily zdrženlivost, které přicházely od mnoha světových vůdců, nevládních organizací a osobností mezinárodního vlivu. Během tohoto procesu bylo mnoho Tibeťanů zabito, tisíce jich byly zraněny a zadrženy. Osud mnoha lidí je stále zcela neznámý. Dokonce i v tuto chvíli, kdy zde před vámi stojím, je v mnoha částech Tibetu v rozsáhlé míře přítomna ozbrojená policie a armáda. Tibeťané na mnoha místech stále trpí, protože na nich de facto platí stanné právo. Vládne atmosféra úzkosti a zastrašování. Tibeťané žijí v Tibetu v neustálém strachu, že příště budou zatčeni právě oni. V situaci, kdy je do mnoha míst v Tibetu zakázán vstup jakýmkoliv mezinárodním pozorovatelům, novinářům a dokonce i turistům, se hluboce obávám o osud Tibeťanů. V tuto chvíli mají čínské úřady v Tibetu zcela volnou ruku. Je to, jako by Tibeťané stáli tváří v tvář rozsudku smrti, rozsudku, jehož cílem je sprovodit ze světa ducha tibetského lidu.

Mnoho členů EP ví o mé neustálé snaze o nalezení vzájemně přijatelného řešení tibetského problému skrze dialog a vyjednávání. V tomto duchu jsem přednesl v Evropském parlamentu ve Štrasburku na jaře 1988 formální návrh vyjednávání, který nežádá oddělení a nezávislost Tibetu. Od té doby prošly naše vztahy s čínskou vládou mnoha peripetiemi. Po téměř desetiletém přerušení došlo v roce 2002 k opětovnému navázání přímého kontaktu s čínským vedením. Mezi mými vyslanci a čínskými zástupci proběhly rozsáhlé diskuze. Při těchto diskuzích jsme jasně vyjádřili přání tibetského lidu. Podstata politiky střední cesty spočívá v zajištění skutečné autonomie pro tibetský lid v rámci Ústavy ČLR.

Během sedmého kola rozhovorů s Pekingem dne 1. a 2. července tohoto roku nás čínská strana vyzvala, abychom prezentovali, jak si představujeme skutečnou autonomii. Proto jsme 31. října 2008 čínskému vedení předložili Memorandum o skutečné autonomii pro tibetský národ. Toto Memorandum popisuje naši pozici, pokud jde o skutečnou autonomii a o to, jak by mohly být naplněny základní potřeby tibetského lidu ohledně autonomie a samosprávy. Tyto návrhy jsme přednesli s jediným cílem a tím byla upřímná snaha řešit skutečné problémy Tibetu. Věřili jsme, že při vynaložení dobré vůle bude možné požadavky vznesené v memorandu uvést do praxe.

Čínská strana však bohužel naše memorandum v celém rozsahu odmítla, označila naše návrhy za pokus o „poloviční nezávislost“ a „maskovanou nezávislost“, a tudíž za nepřijatelné. Čínská strana nás navíc obviňuje z „etnických čistek“, protože naše memorandum volá po uznání práva autonomních území „regulovat přistěhovalectví, osidlování a výdělečné aktivity osob, které si přejí přestěhovat se do tibetských území z jiných oblastí ČLR“.

V memorandu jsme jasně uvedli, že naším záměrem není odsunout Netibeťany. Naše znepokojení vzbuzuje podpora masových přesunů obyvatelstva, zejména Chanů, ale též některých dalších národností do mnoha tibetských území, které mají za následek marginalizaci původní tibetské populace a zároveň ohrožují křehké tibetské životní prostředí. Rozsáhlé demografické změny vyplývající z masové migrace nepovedou k integraci, nýbrž k asimilaci tibetského etnika do ČLR a postupně povedou k zániku svébytné kultury a identity tibetského lidu.

Zkušenosti národů Manžduska, Vnitřního Mongolska a Východního Turkestánu v rámci ČLR jsou jasnými případy ničivých vlivů masivních populačních přesunů dominantního chanského etnika působících na minoritní etnika. Jazyk, písmo a kultura mandžuského národa už dnes neexistuje. V dnešním Vnitřním Mongolsku zbylo pouze 20 % z původních 24 miliónů rodilých Mongolů.

Navzdory tvrzení o opaku ze strany některých čínských státních úředníků tvrdé linie je z našeho memoranda, které jsme zde dali k dispozici, zřejmé, že jsme se upřímně zaměřili na obavy čínské vlády ohledně suverenity a územní celistvosti ČLR. Memorandum hovoří samo za sebe. Uvítal bych vaše připomínky a návrhy.

Využívám této příležitosti k apelu na Evropskou unii a Evropský parlament, aby nešetřili svými silami a poskytli podporu vedoucí k přesvědčení čínského vedení, aby vyřešilo tibetskou otázku skrze seriózní vyjednávání pro všeobecné dobro tibetského a čínského lidu.

Jednoznačně odmítám využití násilí jakožto prostředku v našem boji, máme však zcela jistě právo prozkoumat všechny ostatní dostupné politické možnosti. V duchu demokracie jsem svolal zvláštní setkání exilových Tibeťanů za účelem diskuse o stavu tibetského lidu, tibetské otázky a dalšího postupu. Setkání se konalo od 17. do 22. listopadu 2008 v indické Dharamsale. To, že čínské vedení nedokázalo pozitivně zareagovat na naši iniciativu, znovu potvrdilo podezření mnoha Tibeťanů, že čínská vláda nemá absolutně žádný zájem o jakékoli vzájemně prospěšné řešení. Mnoho Tibeťanů se nadále domnívá, že čínské vedení usiluje o násilnou a úplnou asimilaci a absorpci Tibetu do Číny. Proto žádají úplnou nezávislost Tibetu. Jiní propagují právo na sebeurčení a referendum na území Tibetu. Navzdory těmto různým názorům se delegáti zvláštního setkání jednohlasně usnesli, že mě zmocní k tomu, abych rozhodl o nejlepším přístupu v souladu se stávající situací a probíhajícími změnami v Tibetu, Číně i širším světě. Prostuduji návrhy předložené přibližně 600 vůdčími osobnostmi a delegáty z tibetských komunit po celém světě, včetně názorů které se nám podaří shromáždit u reprezentativního vzorku Tibeťanů žijících v Tibetu.

Jsem neochvějným zastáncem demokracie. Z toho důvodu jsem vždy povzbuzoval a nadále povzbuzuji Tibeťany v exilu, aby se řídili demokratickými procesy. Dnes je zřejmě tibetská uprchlická komunita jednou z mála uprchlických komunit, které si vybudovaly všechny tři pilíře demokracie: zákonodárný, soudní a exekutivní. V roce 2001 jsme učinili další velký krok v procesu demokratizace, když jsme si všeobecným hlasováním poprvé zvolili předsedu tibetského exilové vlády (Kašagu).

Vždy jsem zastával stanovisko, že o budoucnosti Tibetu musí rozhodnout Tibeťané. Jak 7. prosince 1950 v Indickém parlamentu prohlásil první premiér Indie Džaváharlál Néhrú: „Poslední hlas, pokud jde o Tibet, by měl být hlas Tibeťanů a nikoho jiného.“

Otázka Tibetu má rozměry a důsledky daleko přesahující osud šesti milionů Tibeťanů. Tibet se nachází mezi Čínou a Indií. Po staletí fungoval jako ochranné pásmo oddělující dvě nejlidnatější oblasti na Zemi. Nicméně v roce 1962, jen několik let po tzv. „mírovém osvobození Tibetu“ se svět stal svědkem vůbec první války těchto dvou asijských obrů. To jasně dokládá důležitost spravedlivého a mírového vyřešení tibetské otázky pro zajištění trvalé a skutečné důvěry a přátelství mezi těmito nejmocnějšími národy Asie. Tibetská otázka rovněž souvisí s tibetským křehkým životním prostředím, které má podle závěrů vědců obrovský vliv na velkou část Asie, a tedy i na miliardy jejích obyvatel. Na Tibetské náhorní plošině pramení mnoho asijských veletoků. Tibetské ledovce jsou vedle polárních oblastí největší ledovou masou na Zemi. Někteří ochránci životního prostředí dnes označují Tibet za třetí zemský pól. Bude-li pokračovat současný trend oteplování, řeka Indus v horizontu 15 až 20 let vyschne. Další záležitostí je tibetské kulturní dědictví, založené na buddhistické zásadě soucítění a nenásilí. Proto se týká nejen šesti miliónů Tibeťanů, ale také 13 miliónů lidí žijících v Himálaji, Mongolsku, v Kalmycké a Burjatské republice v Rusku a také stále většího počtu čínských bratrů a sester sdílejících tuto kulturu, která má potenciál přispět k mírovému a harmonickému světu.

Mou zásadou bylo vždy doufat v nejlepší a připravit se na nejhorší. V duchu této zásady jsem vždy exilovým Tibeťanům radil, aby vynaložili maximální úsilí při výchově mladých Tibeťanů, při posilování našich exilových kulturních a náboženských institucí, abychom tak zachovali naše bohaté kulturní dědictví, a konečně při rozšiřování a posilování demokratických institucí a občanské společnosti v rámci tibetské uprchlické komunity. Jedním z hlavních cílů naší exilové komunity je zachovat naše kulturní dědictví tam, kde to bude možné, a být svobodným hlasem Tibeťanů žijících v nesvobodě v Tibetu. Úkoly a výzvy, kterým čelíme, jsou skličující. Jakožto uprchlická komunita máme samozřejmě omezené zdroje. My Tibeťané se také musíme podívat realitě do tváře a připustit si, že náš exil může trvat déle. Byl bych proto Evropské unii vděčný za pomoc při našem vzdělávacím a kulturním úsilí.

Nepochybuji o tom, že zásadový a důsledný přístup EP k Číně bude mít dopad na proces změny, který již v Číně probíhá. Globální trend směřuje k větší otevřenosti, svobodě, demokracii a respektování lidských práv. Dříve nebo později bude muset Čína následovat světový trend. V této souvislosti bych velmi rád vyjádřil uznání za udělení prestižní Sacharovovy ceny čínskému obránci lidských práv Chu Ťiaovi. Je to důležitý signál v době, kdy jsme v Číně svědky rychlého pokroku. Se svým nově získaným postavením je Čína připravena hrát na světové scéně vůdčí úlohu. Věřím, že pro naplnění této úlohy je pro Čínu zcela nezbytné, aby byla zajištěna otevřenost, transparentnost, zásady právního státu a svoboda informací a myšlení. Je mimo veškerou pochybnost, že postoj a politiky zástupců mezinárodního společenství vůči Číně budou mít dopad na kurz změn probíhajících v Číně, jakož i na události a vývoj na domácí scéně.

Na rozdíl od extrémně tvrdého postoje čínské vlády k Tibetu naštěstí mezi Číňany – obzvláště v čínských vzdělaných a informovaných kruzích – roste pochopení pro vážnou situaci Tibeťanů a související sympatie. Ačkoliv moje víra v čínské vedení, pokud jde o Tibet, stále slábne, má víra v čínský lid zůstává neotřesena. Proto také radím Tibeťanům, aby vyvinuli intenzivní úsilí a oslovili čínský lid. Čínští intelektuálové otevřeně kritizovali tvrdý zákrok čínské vlády proti tibetským demonstrantům v březnu tohoto roku a volali po zdrženlivosti a dialogu při řešení tibetských problémů. Čínští právníci se veřejně nabídli, že budou u soudu zastupovat zadržené tibetské demonstranty. Dnes tedy roste porozumění, účast, solidarita a podpora čínských bratrů a sester v souvislosti s obtížnou situací Tibeťanů a s jejich legitimními přáními. Je to nanejvýš povzbudivé. Rád bych při této příležitosti poděkoval statečným čínským bratrům a sestrám za jejich solidaritu.

Děkuji také Evropskému parlamentu za důsledné projevování zájmu a podpory spravedlivého a nenásilného tibetského boje. Vaše sympatie, podpora a solidarita s tibetským lidem vždy byly velkým zdrojem inspirace a pochopení, a to jak uvnitř, tak vně Tibetu. Velmi rád bych vyjádřil zvláštní poděkování členům „Tibetan Intergroup“ Evropského parlamentu, kteří učinili z tragédie tibetského lidu nejen pilíř své politické práce, ale také záležitost svého srdce. Mnoho usnesení EP týkajících se tibetské otázky významně pomohlo zviditelnit utrpení tibetského lidu a zvýšit povědomí o tibetské otázce u veřejnosti, u evropských vlád i po celém světě.

Soustavná podpora Tibetu prokazovaná Evropským parlamentem nezůstala v Číně bez povšimnutí. Mrzí mě případy, u nichž to způsobilo napětí mezi EU a Čínou. Rád bych se však s vámi podělil o upřímnou naději a víru, že se budoucnost Tibetu a Číny posune za hranice nedůvěry ke vztahu založenému na vzájemném respektu, důvěře a chápání společného zájmu – bez ohledu na současnou neradostnou situaci v Tibetu a zablokovaný dialog mezi mými vyslanci a čínským vedením. Nepochybuji o tom, že vaše opakované vyjádření podpory a zájmu o Tibet budou mít v dlouhodobém horizontu pozitivní účinek a pomohou vytvořit nezbytné politické prostředí pro mírové vyřešení tibetské otázky. Vaše neustávající podpora je proto zásadní.

Děkuji za tu čest, že jsem se s vámi mohl podělit o své úvahy.

Brusel, 4. prosince 2008