Stručná historie

Rozpad jarlungské dynastie - 4. díl

Vláda protibuddhisticky zaměřeného krále Langdarmy znamenala nejen zbrzdění šíření Buddhova učení mezi Tibeťany, ale v důsledku rozpadu královské dynastie a rozkladu sjednocující moci především konec „zlaté éry“ tibetských dějin.

Darma, přezdívaný Langdarma, byl jedním z pěti synů krále Sänalega (vlastním jménem Thide Songcän, vládl od poč. 9. stol. do své smrti r. 815), potomka dharmarádži Thisong Decäna. Pro jeho divokou povahu a vlastnosti mu ministři upřeli jeho nástupnické právo a za krále prohlásili jeho mladšího probuddhisticky orientovaného bratra Ralpačäna, který během své úspěšné vlády dále posílil politické postavení Tibetu (r. 821 uzavření mírové smlouvy s čínským císařem, vojenské úspěchy v regionu) a upevnil pozici buddhismu (působení indických učenců v zemi, nové překlady a revize buddhistických textů, podpora mnichů a klášterního života). V důsledku rostoucích vnitřních problémů a intrik ze strany přívrženců Darmy byl král Ralpačän v roce 836 (resp. 838) zavražděn.

Na jeho místo konečně nastoupil Darma, který okamžitě začal s represemi namířenými proti vyznavačům buddhismu. Nechal uzavřít a plenit všechny kláštery, nutil mnichy k chování popírajícímu jejich mnišské sliby, neposlušné trestal smrtí. Neúnosnou perzekucí se mu podařilo vymýtit buddhismus v centrálním Tibetu a zbylé mnichy rozehnat a zatlačit do okrajových oblastí. Král Langdarma byl nakonec roku 842 zavražděn rukou mnicha Lhalung Palgji Dordžeho, který na sebe vzal odpovědnost za takovýto čin.

Lhalung Palgji Dordže se vydal ze své meditační jeskyně v Jerpě do Lhasy na bílém koni, maskovaném nátěrem ze sazí, sám zahalen do černého pláště s bílou podšívkou. V dlouhých rukávech ukrýval luk a šíp. Když dojel ke Lhase, nechal koně na břehu řeky Kjičhu a pěšky se vydal do města. Před chrámem Džókhang potkal krále Langdarmu s jeho doprovodem. Poklonil se před králem až na zem a přitom nepozorovaně vytáhl z rukávu luk a šíp. Vystřelil a zasáhl krále přímo do srdce. (Jiná verze příběhu říká, že Langdarma byl zastřelen během divadelního představení.) Lhalung po činu uprchl ze Lhasy. Při překročení řeky získal jeho bělouš opět původní barvu a mnichův plášť se obrácením naruby změnil na bílý. Oklikami se vrátil do své jeskyně v Jerpě. Ze strachu před odhalením odešel Lhalung později do východního Tibetu.

Smrt Langdarmy vedla k rozpadu královské říše a rozdrobení moci do několika politických center. Boj o nástupnictví se odehrál mezi dvěma Langdarmovými manželkami. Starší královna, jejíž syn Jumtän měl právo nastoupit po otci na trůn, byla v podezření, že kvůli své neplodnosti přijala za své odložené dítě a že se tudíž nejedná o právoplatného následníka. Za Langdarmova nástupce a dědice byl nakonec prohlášen Ösung, syn mladší královny. Ten později usedl na královský trůn ve Lhase. Jumtän se nechtěl vzdát svých výsad, odebral se tedy do Jarlungu, bývalého mocenského centra tzv. jarlungské dynastie, a nastolil zde zvláštní linii tibetských králů. Schisma v královské nástupnické linii a ústřední autoritě země bylo dovršeno o generaci později, kdy se o další rozdělení moci postarali dva Ösungovi vnuci. Thi Taši Cegpal se zmocnil vlády nad západní částí centrálního Tibetu a stal se králem Cangu. Jeho bratr Kjide Ňimagön odešel do Purangu v západním Tibetu a založil proslulou západní linii tibetských králů, jejíž představitelé měli o dvě generace později zásadní zásluhy na obnovení zájmu o buddhismus v celém Tibetu. Iniciovali stavbu klášterů, překládání textů a zvali indické učence, čímž pomohli spustit tzv. druhé šíření buddhismu v Tibetu.

Centrální Tibet se naopak brzy zmítal v mocenských bojích místních drobných hegemonů, kteří spolu podle okolností navzájem válčili nebo uzavírali spojenectví. Soupeřením se jejich vliv ještě více rozmělňoval. Od smrti krále Langdarmy v roce 842 trvalo čtyři staletí, než byla znovu nastolena ústřední moc v zemi.

Tento článek je převzatý z časopisu Tibetské listy č. 10 - zima 2000.