Současný dalajlama, Džampal Ngawang Lozang Ješe Tändzin Gjamccho, se
narodil ve vesnici Tagccher v Amdu, v severním Tibetu v chudé rolnické
rodině 6. července 1935. Když mu byly dva roky, byl rozpoznán jako
reinkarnace posledního třináctého dalajlamy. Přesně bylo předpověděno
místo, kde se budoucí dalajlama narodí, a jeho vyhledání a označení
probíhalo tradičním způsobem.
V roce 1939 byl přiveden do Lhasy, kde byl o rok později prohlášen
hlavou tibetských buddhistů. Začal se vzdělávat v palácích Potala
a Norbulingka pod vedením svého hlavního učitele, bývalého opata
kláštera Gjüto Ling Rinpočheho a mladšího učitele z kláštera Sera Dže,
učence Thičhang Rinpočheho. Začal obvyklým způsobem výuky - logikou,
prádžňapáramitami, abdidharmou a vinajou spolu s historií, poezií,
astrologií a později s rozsáhlými studiemi tanter. Také významný učenec
lama Tändzin Gjalcchän měl vliv na jeho výchovu. Dalajlama získal
hodnost lharampa geše ve věku čtyřiadvaceti let. Ještě před dosažením
dvaceti let se začal učit anglicky.
Ve věku šestnácti let musel dočasně převzít plnou světskou i duchovní
odpovědnost, vyplývající z jeho funkce dalajlamy, vlivem problémů,
které vznikly v Tibetu s postupující čínskou okupací. Na pozvání Mao
Ce-tunga navštívil Čínu v roce 1954. Mezi tibetským národem a čínskou
armádou však nebyla možná žádná dohoda. Sedm dní po občanském povstání
proti Číňanům, 17. března 1959, dalajlama opustil Lhasu. Bylo mu
poskytnuto útočiště v Indii, kde až dodnes zůstává v exilu v malém
městečku Dharamshala na severu země. Více než sto tisíc jeho krajanů
bylo ochotno následovata ho do exilu, většina z nich se usadila v Indii
a Nepálu. V Indii zůstává dalajlama duchovním vůdcem tibetského národa
a oficiálním představitelem jeho vlády v exilu.
V roce 1959 zahájil kampaň za mírový návrat tibetské nezávislosti,
činnost, za kterou byl vyznamenán Nobelovou cenou v roce 1989. Jeho
aktivity jsou velice široké: výuka, zasvěcení a přednášky
o buddhistických textech pro četné posluchače v Bodhgáji, Dharamsale
a různých jiných místech v Indii. Při svých cestách, které často koná
po celém světě, přednáší o buddhismu a světovém míru. Velmi intenzivně
studoval učení všech čtyř tradičních škol tibetského buddhismu
a obdržel přitom od jejich hlavních učenců a udržovatelů linie znalosti
a zasvěcení.
Napsal mnoho knih, mezi nimi dvě autobiografie Má země a můj lid
a Svoboda v exilu (vyšla česky v roce 1992), dále např. Otevření oka
nového vědomí (přehled tibetského buddhismu), Otevření vnitřního oka
(vyšla slovensky v roce 1992) Lidský přístup k světovému míru,
Laskavost, čistota a vnitřní vhled (soubor přednášek), Kálačakra
tantra, Cesta ke svobodě (vyšlo česky v roce 1997), Probuzení mysli
a osvícení srdce (vyšlo česky v roce 1997)
[
14.12.1995
zdroj: Tib. exilová vláda (www.tibet.com) ]
|