Aktuálně

ČESKÝ PŘEKLAD TIBETSKÉHO PROHLÁŠENÍ NEZÁVISLOSTI

Já, dalajlama, vševědoucí zmocněnec buddhistické víry, jehož titul mu byl udělen ze slavné země indické na příkaz Buddhy, k vám nyní promlouvám takto:

Hovořím ke všem třídám tibetského lidu. Buddha, pocházející ze slavné země indické, prorokoval, že převtělený Avalókitéšvara se skrze vládce od dávných zbožných králů až po dnešní pokolení bude starat o blaho Tibetu.

Za vlády Čingischána a Altan-chána v Mongolsku, dynastie Ming v Číně a dynastie Čching v Mandžusku Tibet a Čína spolupracovaly na základě vztahu patrona a duchovního. Před několika lety však čínské úřady v S’-čchuanu a Jün-nanu začaly usilovat o kolonizaci našeho území. Pod záminkou dozoru nad tržišti přitáhli s početnými vojsky do centrálního Tibetu. Proto jsem spolu se svými služebníky opustil Lhasu a vydal jsem se k indicko-tibetské hranici s nadějí, že se mi podaří pomocí telegramů objasnit mandžuskému císaři, že vztah mezi Tibetem a Čínou je vztahem patrona a duchovního a nikdy nebyl založen na podřízení jednoho druhému. Neměl jsem nakonec jinou možnost než hranice překročit, neboť mě čínská vojska pronásledovala s cílem mě zajmout, ať už živého či mrtvého.

Po svém příchodu do Indie jsem odeslal císaři několik telegramů, ale jeho odpověď na mé požadavky dlouho zdržovali úplatní úředníci v Pekingu. Mezitím se však mandžuské císařství rozpadlo a Tibeťany to povzbudilo k tomu, aby z centrálního Tibetu vyhnali všechny Číňany. Také já jsem se bezpečně vrátil do své právoplatné a svaté země a nyní odsouvám poslední z čínských vojsk z oblastí Amdo a Kham ve východním Tibetu. Čínský záměr využít vztah patrona a duchovního ke kolonizaci Tibetu se nyní rozplynul jako duha na obloze. Po opětovném dosažení období štěstí a míru uděluji vám všem následující povinnosti, jež mají být plněny bez odporu:

• 1. Mír a štěstí mohou být na tomto světě trvale zajištěny pouze zachováním buddhistické víry. Proto je nutné zachovat v Tibetu veškeré buddhistické instituce, jako je chrám Džókhang a klášter Ramočhe ve Lhase, klášter Samjä a chrám Thadug v jižním Tibetu, tři velké tibetské kláštery atd.
• 2. Jednotlivé buddhistické linie by v Tibetu měly být udržovány v jejich specifické a čisté podobě. Buddhismus by měl být nadále předmětem řádné výuky, poznávání a rozjímání. Správcům klášterů s výjimkou povolaných osob je zakázáno provozovat živnost, půjčovat peníze, jakýmkoli způsobem obchodovat s hospodářskými zvířaty nebo si podrobovat jakékoli jiné osoby.
• 3. Civilní a vojenští úředníci tibetské vlády by při výběru daní a jednání se svými občany měli vždy vykonávat své povinnosti na základě korektního a čestného úsudku tak, aby to bylo ku prospěchu vlády a zároveň nebyly poškozovány zájmy občanů. Někteří úředníci ústřední vlády působící v oblasti Ngari v západním Tibetu a v Amdu a Khamu ve východním Tibetu nutí tamní občany, aby kupovali komerční zboží za vysoké ceny a zavedli přepravní poplatky překračující povolené vládní limity. Domy, majetek i pozemky patřící tamním občanům byly často pod záminkou menších přestupků zabavovány. Za provinění byly navíc vynášeny tresty amputace končetin. Takovéto kruté tresty jsou od nynějška zakázány.
• 4. Tibet je země bohatá na přírodní zdroje, ale nikoli tak vědecky vyspělá jako ostatní země. Jsme malý, nábožensky založený a nezávislý národ. Abychom udrželi krok se zbytkem světa, musíme naši zemi chránit. Vzhledem k dřívějším zahraničním invazím může náš lid čelit jistým obtížím, které však musí přehlížet. Je zapotřebí dobrovolné tvrdé práce všech našich občanů, abychom ochránili a udrželi nezávislost naší země. Naši občané žijící v blízkosti hranic by měli být neustále ve střehu a podezřelé dění okamžitě hlásit ústřední vládě pomocí zvláštních poslů. Naši občané nesmí kvůli nepodstatným incidentům vyvolávat zásadní střety mezi dvěma národy.
• 5. Tibet, ač řídce osídlen, je rozsáhlou zemí. Někteří místní úředníci a vlastníci půdy sobecky brání obdělávání nevyužitých pozemků, ač tuto půdu sami nevyužívají. Lidé, kteří mají takovéto úmysly, jsou nepřátelé státu a našeho pokroku. Od nynějška není nikomu dovoleno bránit jinému občanu v obdělávání jakékoli dostupné a volné půdy. Daň z pozemku bude vybírána až po uplynutí doby tří let, poté bude obdělávatel půdy povinen odvádět vládě a majiteli pozemku každoroční daň, která bude odpovídat rentě. Půda bude i nadále patřit jejímu majiteli.

Vaše povinnosti vůči vládě a lidu budou naplněny, budete-li vykonávat vše, co jsem zde uvedl. Tento dopis musí být vystaven a vyhlášen v každém tibetském okresu a jeho stejnopis uložen na úřadě každého okresu.

Zdroj: W. D. Shakabpa: Tibet: A Political History