|
Oddělení pro lidská práva, Úřad pro informace a mezinárodní vztahy, Ústřední tibetská správa, 2018
OBSAH
- Státní zásahy do náboženských svobod
- „Příkaz č. 5“
- Správa klášterů
- Vlastenecká převýchova
- Násilné zmizení Gendün Čhökji Ňimy
- Omezování tibetské kultury a jazyka
- Status tibetského jazyka
- Zatčení a odnětí svobody obhájce jazyka Taši Wangčhuga
- Sledování a dohled
- Síťová soustava
- Diskriminační postupy při vydávání cestovních pasů
- Cestovní omezení pro tibetské poutníky
- Rozvoj a lidská práva – případ institutu Larung Gar
- Sebeupálení jako protest proti čínským represivním politikám
Státní zásahy do náboženských svobod
Článek 18 Všeobecné deklarace lidských práv zaručuje, že „každý má právo na svobodu myšlení, svědomí a náboženství […]“, článek 27 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech zajišťuje, že „ve státech, kde existují etnické, náboženské nebo jazykové menšiny, nebude jejich příslušníkům upíráno právo, aby […] užívali své vlastní kultury, vyznávali a projevovali své vlastní náboženství […]“ a dále článek 36 Ústavy Čínské lidové republiky prohlašuje, že „občané Čínské lidové republiky užívají svobody náboženského vyznání“. Avšak čínské úřady v Tibetu nadále provádějí represivní politiku a omezují náboženské projevy.
Čína reguluje svobodu náboženství či přesvědčení a zasahuje do náboženských aktivit tibetské buddhistické komunity prostřednictvím různých vládních orgánů, jako jsou Státní správa pro náboženské záležitosti a Úřad pro náboženské záležitosti, a oficiálně schválených náboženských organizací, jako je Čínská buddhistická asociace.
Tibetský buddhismus je přitom základem způsobu života Tibeťanů. Zasahování státu do náboženských záležitostí prostřednictvím různých předpisů a vyhlášek omezuje prostor pro beztrestné praktikování tibetského buddhismu.
Příkaz č. 5
Na základě regulačního opatření nazvaného „Příkaz č. 5“, který vydala čínská Státní správa pro náboženské záležitosti v lednu roku 2007, byli všichni převtělení buddhističtí lamové přinuceni získat souhlas od státu. Bez něj lama (převtělený duchovní vůdce) není považován za právoplatného.
Všichni tulkuové (převtělení učitelé) jsou na základě této vyhlášky povinni se zaregistrovat a získat souhlas vlády. Článek 2 tohoto nařízení stanoví, že „převtělující se živí Buddhové nesmí být pod vlivem ani kontrolou žádné zahraniční organizace nebo jednotlivce“ a za převtělence je musí (článek 7) „na základě náboženských obřadů a historicky daných pravidel uznat buddhistická asociace provincie nebo autonomní oblasti nebo Čínská buddhistická asociace.“
Správa klášterů:
Administrativní úlohu opatů, tradičních představených klášterů, převzaly demokratické řídicí výbory, které jsou pod kontrolou vlády. Každý výbor je složen ze státem schválených „vlastenecky založených“ mnichů a mnišek, stranických kádrů a vládních úředníků, což jsou v některých případech „důvěryhodní“ tibetští úředníci. Výboru je svěřena odpovědnost za správu klášterů a určování pravidel a nařízení prostřednictvím „vlastenecké převýchovy“. Slouží jako spojnice mezi čínskou vládou a tibetskými buddhistickými kláštery a sleduje činnost a pohyb mnichů a mnišek. V listopadu 2011 začaly úřady zakládat „řídicí výbory“ ve všech 1787 klášterech, které mají v Tibetské autonomní oblasti (TAO) povolenou činnost. V srpnu roku 2017 oznámil výbor komunistické strany v tibetské autonomní prefektuře Kardze jmenování šesti členů čínské komunistické strany, kteří namísto opatů jako tradičních představených kláštera převzali do svých rukou správu buddhistického institutu Larung Gar.
Vlastenecká převýchova:
Tradiční tibetské buddhistické vzdělávání nahradila pravidelná setkání, při nichž probíhá tzv. „vlastenecká převýchova“. Mniši a mnišky ze všech náboženských institucí v okrese Diru v Tibetské autonomní oblasti jsou každý čtvrtek povinni navštěvovat hodiny politické výchovy. Komunistická strana během nich předává toto hlavní poselství: „základním předpokladem k tomu, aby byl člověk dobrým mnichem nebo mniškou, je věrnost státu“.
Násilné zmizení 11. pančhenlamy:
Jedenáctý pančhenlama je od 17. května 1995 stále nezvěstný. Dne 14. května 1995 Jeho Svatost dalajlama rozpoznal šestiletého Gendün Čhökji Ňimu jako 11. pančhenlamu, převtělence jednoho z nejuctívanějších náboženských vůdců Tibetu. Tři dny po tomto oznámení čínská vláda chlapce i s rodinou unesla.
Čína při několika příležitostech, včetně vystoupení na zasedání OSN, připustila, že pančhenlamu zadržuje. Více než dvacet let žádají Tibeťané, jejich příznivci a mezinárodní lidskoprávní organizace včetně Výboru proti mučení, Výboru pro práva dítěte a zvláštních zpravodajů OSN pro svobodu náboženského vyznání a přesvědčení o informace týkající se zdravotního stavu nebo místa pobytu pančhenlamy, aniž by obdrželi jakoukoli odpověď. Pančhenlama zůstává politickým vězněm, který si odpykává jeden z nejdelších trestů na světě.
Dne 8. dubna 2011 vydala pracovní skupina OSN pro násilná a nedobrovolná zmizení veřejné prohlášení v tom smyslu, že Gendün Čhökji Ňima v roce 1995 ve věku šesti let zmizel. Čínské úřady „připustily, že jimi byl unesen,“ a soustavně odmítají odhalit jakékoli informace o místě jeho pobytu nebo o něm samotném, čímž se z jeho případu stává násilné zmizení.
V listopadu roku 2017 kanadská ministryně zahraničních věcí Chrystia Freelandová vyzvala Čínu, aby povolila vysokému komisaři OSN pro lidská práva a zvláštnímu zpravodaji OSN pro svobodu náboženského vyznání a přesvědčení, aby Gendün Čhökji Ňimu mohli navštívit. Ministryně Freelandová Čínu rovněž naléhavě vyzvala, aby „poskytla informace o tom, kde se Gendün Čhökji Ňima a jeho rodiče nacházejí, jaké završil vzdělání, a aby sdělila očekávané datum, kdy se spolu s rodiči vrátí.“
Omezování tibetské kultury a jazyka
Článek 4 Ústavy Čínské lidové republiky a článek 10 čínského zákona o regionální etnické autonomii zaručuje právo na užívání a rozvoj mluvených a psaných jazyků všech národností. Avšak čínská vláda pod záminkou podpory dvojjazyčného vzdělávání zavedla na tibetských školách jako vyučovací jazyk čínštinu. Vzhledem k omezování sféry využití tibetštiny je rovněž stále více tibetských dětí nuceno zanechat školní docházky. Podle sčítání lidu Čínské lidové republiky žilo v roce 2000 v různých částech Tibetu 5,4 milionu Tibeťanů a jejich počet v roce 2010 vzrostl na 6,3 milionu. Vezmeme-li v úvahu nárůst počtu obyvatel, pak se počet tibetských studentů zapsaných do škol snížil. Počet studentů zapsaných do škol v okrese Ngawa poklesl z 98 984 v roce 2006 na 74 995 v roce 2014. Míra negramotnosti v Tibetu je nejvyšší ze všech regionů ČLR. Podle čínské statistické zprávy za rok 2016 vydané v říjnu 2017 činila míra negramotnosti v Tibetu 41,12 %.
Svévolné zatčení a zadržování obhájce jazyka
Případ Taši Wangčhuga:
- V lednu 2016 začal být pohřešován.
- V březnu 2016 se objevily zprávy o jeho zatčení.
- V současné době je ve vazbě v autonomní prefektuře Jü-šu v provincii Čching-chaj.
Tibetský obhájce jazykových práv Taši Wangčhug (32) byl svévolně zadržen čínskými úřady v lednu 2016 několik měsíců poté, co se v listopadu 2015 objevil v dokumentu a článku o tibetském jazyce a kultuře v New York Times. Jeho rodina o tom byla nakonec informována zřejmě díky obrovské pozornosti, kterou případu věnovaly mezinárodní sdělovací prostředky, dne 24. března 2016, tedy po uplynutí dvou měsíců od zatčení.
Taši odjel v květnu 2015 do Pekingu, aby podal oficiální stížnost na úředníky ve svém domovském městě Kjegumdo (čínsky Jü-šu) ve východotibetském Khamu v provincii Čching-chaj, že nepodporují výuku tibetštiny. Taši výslovně vyjádřil své znepokojení nad zhoršením výuky v tibetském jazyce v jeho domovském městě Kjegumdo. V rozhovorech pro New York Times jasně uvedl, že není zastáncem tibetské „nezávislosti“ a že mu jde o ochranu a zachování tibetského jazyka a kultury, a vyzval k dodržování práv a svobod v souvislosti s rovnou úrovní ochrany a podpory tibetského jazyka a kultury, která jsou zakotvena v čínské ústavě i zákoně o regionální etnické autonomii. Namísto toho byl obžalován z „podněcování k separatismu“. Dne 4. ledna 2018 stanul Taši Wangčhug po téměř dvou letech strávených ve vazbě před soudem. Do Jü-šu přicestovali sledovat soud zahraniční diplomaté Spojených států, Německa, Spojeného království, Kanady a Evropské unie působící v Číně, avšak přístup k soudnímu řízení jim byl odepřen. Soud probíhal po dobu čtyř hodin, aniž by dospěl k vynesení rozsudku. Jako hlavní důkaz k tomu, aby byl Taši obviněn z „podněcování k separatismu“, byl předložen dokument New York Times. Bude-li Taši odsouzen, hrozí mu až 15 let odnětí svobody.
Další zdroje:
SLEDOVÁNÍ A DOHLED
Omezování svobody pohybu: Síť dohledu
„Všechny vesnice se stanou pevnostmi, každý bude strážným“ je oficiální slogan, který popisuje, jak v Tibetu funguje síť útvarů správy na úrovni jednotlivých vesnic.
Čína posílila dohled nad tibetskými oblastmi zejména po spuštění tzv. „sítě sociální správy“ v roce 2012. Tento systém, který Čína zavedla jako součást „sociální správy“ a „udržování stability“, je prezentován jako způsob „poskytování lepších služeb obyvatelstvu“. Ve skutečnosti však byla tato síť zavedena a slouží k tomu, aby byl sledován každý pohyb jednotlivých osob a byly shromažďovány a zaznamenávány související informace. Tibetská města a městské čtvrti jsou rozděleny na síť menších jednotek, aby byl zajištěn přístup státu k veškerým informacím o jednotlivých domácnostech v rámci příslušné jednotky.
V lednu 2012 oznámili úředníci v Tibetské autonomní oblasti zavedení tzv. síťového systému jako jednoho z „deseti opatření pro udržení stability“. V obvodu Barkor (čínsky Pa-kchuo) ve Lhase je například sousední tibetská čtvrť zvaná Lubug (čínsky Lu-ku) v rámci sítě rozdělena do pěti jednotek, z nichž každá čítá sedm pracovníků. Tibetští obyvatelé v blízkosti kláštera Ramočhe jsou dále rozděleni do tří jednotek. Podobně je do tří jednotek rozdělena tibetská oblast Pälling, která čítá přibližně 20 obytných objektů. V kancelářích a štábech této sítě v Tibetu z valné většiny nepracují zaměstnanci či úředníci vlády, nýbrž řadoví občané, kteří jsou členy komunistické strany. Pracovníci sítě jsou povinni určit počet lidí, kteří patří do jedné jednotky, a roztřídit je na osoby, které potřebují sociální služby, jako jsou starší lidé a lidé se zdravotním postižením, a na osoby, které patří do „zvláštních skupin“. Obyvatelé, kteří spadají do kategorie „zvláštní skupina“, jsou bývalí vězni, „mnišky a mniši“, drogově závislí, „navrátilci“, což jsou zřejmě Tibeťané, kteří se do Tibetu vrátili z Indie. Kanceláře této sítě ve Lhase údajně provozují systém známý jako „1+5+X“, což značí, že každá jednotka má základní pětičlennou skupinu pracovníků sítě vedenou tajemníkem strany.
Hlavním úkolem pracovníků sítě je shromažďovat informace v reálném čase a bedlivě sledovat „potenciální problémové jednotlivce“ s cílem „včas zachytit (incidenty), zachytit je v raném stádiu, zachytit je rychle a kompletně“.
Každý pohyb obyvatel je sledován na obrazovkách v kancelářích a pracovníci sítě vybavení chytrými telefony dodávají kancelářím informace a nahrávají fotografie opatřené geografickými metadaty.
Diskriminační postupy při vydávání cestovních pasů a cestovní omezení pro Tibeťany
„Pro Tibeťana je obtížnější dostat cestovní pas než dostat se do nebe. To je jeden z oněch „privilegovaných postupů“, který nám Tibeťanům skýtá ústřední [čínská] vláda“.
Zveřejněno tibetským bloggerem na internetových stránkách v čínském jazyce v říjnu 2012.
Podle zpráv byly v roce 2012 v tibetské prefektuře Čhamdo, v níž žije 650 000 obyvatel, vydány pouze dva cestovní pasy.
Podle organizace Human Rights Watch nařizují úřady Tibetské autonomní oblasti od roku 2012, aby byly zabaveny všechny běžné cestovní pasy držené registrovanými obyvateli oblasti, z nichž 90 % tvoří Tibeťané.
Diskriminačním nařízením byly pro vydávání cestovních pasů stanoveny dva postupy:
- rychlý a přímočarý
- mimořádně pomalý (příloha 1)
Rychlý a přímočarý postup lze uplatnit v oblastech obydlených z velké části čínskou většinou, přičemž mimořádně pomalý postup je zaveden v oblastech obývaných převážně Tibeťany a jinými náboženskými menšinami. V případě rychlého postupu je k žádosti o vydání cestovního pasu potřeba souhlas jediného úřadu – místní pobočky vstupní a výstupní správy, která spadá pod Ministerstvo veřejné bezpečnosti – a tento úřad je povinen vydat cestovní pas každému občanovi do 15 dnů od podání žádosti nebo musí prodlení zdůvodnit. Avšak lidé se stálým bydlištěm v oblastech, pro něž platí pomalý postup vyřízení žádosti, musí na vydání cestovního pasu čekat neobyčejně dlouho, často i několik let, a žádosti se běžně zamítají bez oprávněných důvodů.
Cestovní omezení pro tibetské poutníky
Na začátku letošního roku místní samospráva v provincii S’-čchuan v oznámení vydaném 12. ledna 2018 nařídila Tibeťanům, kteří putovali do Bódhgaji, aby se zúčastnili předávání učení kálačakry Jeho Svatostí dalajlamou v Indii, a do Nepálu, aby se do čtyř dnů vrátili zpět do Tibetu. V lednu loňského roku vydala Čína podobný příkaz. Na sedm tisíc tibetských poutníků, kteří přicestovali z Tibetu, aby se zúčastnili duchovního shromáždění v Bódhgaji, místě kde Buddha dosáhl probuzení, se muselo v lednu 2017 vrátit zpět do Tibetu ještě před zahájením obřadu zasvěcení do kálačakry. Úřady pohrozily jejich rodinným příslušníkům, že pokud se poutníci mezi 1. a 15. lednem 2017 nevrátí, bude jim odebrána podpora, přijdou o práci a budou pro ně vyvozeny vážné důsledky.
PŘÍLOHA I
DESET FÁZÍ PODÁVÁNÍ ŽÁDOSTI O VYDÁNÍ BĚŽNÉHO CESTOVNÍHO PASU V TAO
Shrnutí vypracované podle pokynů obsažených ve vyhlášce č. 22 ze dne 29. dubna 2012
Zdroj: Human Rights Watch
- Žadatel podá žádost k počátečnímu posouzení na místně příslušném vesnickém výboru (výboru čtvrti), u obecní lidové samosprávy (či obecní lidové samosprávy městysu) (nebo na úřadu pro záležitosti čtvrti) a na policejní stanici.
- Žadatel podá žádost k počátečnímu posouzení na místně příslušné policejní stanici.
- Místní policejní stanice předá žádost obecní lidové samosprávě (či obecní lidové samosprávě městysu) (nebo úřadu pro záležitosti čtvrti) k „posouzení čelními představiteli“ [čínsky „i-pa šou“].
- Žádost se předá k posouzení a schválení okresnímu úřadu veřejné bezpečnosti (úřadu veřejné bezpečnosti městského okresu či obvodu).
- Žádost se poté předá k posouzení a schválení čelním představitelům okresní lidové samosprávy (lidové samosprávy městského okresu či obvodu) a ti se k ní vyjádří.
- Žádost se následně předá k posouzení a schválení prefekturní vstupní a výstupní správě veřejné bezpečnosti.
- Po schválení se žádost předá k posouzení a schválení „hlavním čelním představitelům“ [čínsky „ču-jao ling-tao“] prefekturního úřadu veřejné bezpečnosti [řídicímu orgánu vstupní a výstupní správy].
- Žádost se následně předloží k přezkoumání a schválení „hlavním čelním představitelům“ prefekturní samosprávy.
- Prefekturní vstupní a výstupní správa veřejné bezpečnosti podá žádost k přezkoumání a schválení vstupní a výstupní správě veřejné bezpečnosti autonomní oblasti.
- Vstupní a výstupní správa veřejné bezpečnosti autonomní oblasti vydá cestovní pas.
Rozvoj a lidská práva v Tibetu – případ institutu Larung Gar
Čínská vláda tvrdí, že obyvatelé Tibetu mají užitek z mimořádné hospodářské transformace a rozvoje Tibetu. V roce 2015 státní média informovala, že se životní podmínky Tibeťanů „žijících ve městech i na venkově výrazně zlepšily“. Čína vyzdvihuje, že se hrubý domácí produkt (HDP) Tibetu zvýšil z 327 milionů jüanů v roce 1965 na 92,08 miliard jüanů (14,5 miliardy amerických dolarů) v roce 2014, což je 281násobný nárůst. Ve stejném roce nevládní organizace Freedom House zařadila Tibet mezi území, na nichž dochází k nejhoršímu porušování politických práv a občanských svobod. „Rozvoj v čínském stylu“ na úkor práv a na účet místního obyvatelstva ještě posílil rozhořčení Tibeťanů a nepokoje jsou zde častější než kdykoliv předtím. Mezi lety 2016 a 2020 hodlá Čína „relokovat“ 10 milionů osob v rámci „řešení jejich chudoby“.
Případ Larung Garu a Jačhen Garu:
Ve jménu rozvoje zahájily čínské úřady v červenci 2016 demolici a masové vyhánění tibetských buddhistických mnichů a mnišek ze dvou významných náboženských institucí, Larung Garu a Jačhen Garu. Larung Gar je jedním z největších buddhistických center na světě a Jačhen Gar je další významná klášterní osada. Obě lokality se nacházejí v Sertharu (čínsky Se-ta) v tibetské prefektuře Kardze v provincii S’-čchuan. Lidskoprávní organizace Free Tibet a Tibet Watch informovaly, že od července 2016 bylo zbořeno nejméně 4 725 příbytků a z institutu bylo vyhnáno více než 4 825 mnichů, mnišek a laických studentů. Ze zármutku nad tímto ničivým zásahem čínské vlády tři zdejší mnišky – Rigdzin Dolma, Cchering Dolma a Semgha – spáchaly sebevraždu a zanechaly dopisy na rozloučenou, v nichž psaly o bourání klášterního komplexu a o „šikaně ze strany vlády.
Vyhnaní mniši a mnišky jsou také nuceni k podpisu dokumentu, ve kterém se zavazují, že se do institutu nevrátí a že nebudou pokračovat v duchovním cvičení ve svých domovských městech. Někteří z mnichů byli dokonce po vyhnání přinuceni svléknout mnišský šat, avšak několika šťastlivcům se podařilo vstoupit do jiných klášterů,“ řekl Úřadu pro informace a mezinárodní vztahy tibetské exilové vlády v roce 2017 někdejší obyvatel Larung Garu jménem Cchering.
Rozsah fyzické destrukce Larung Garu, který vyšel najevo, představuje jen zlomek toho, co bylo skutečně zničeno. Celkový dopad bourání klášterního komplexu je mnohem hlubší – nejde jen o fyzickou demolici budov, neboť obyvatelé a studenti institutu utrpěli hlubokou újmu jak psychickou, tak fyzickou. „Ti, kteří byli vyhnáni, trpí depresí. Týká se to některých tibetských mnišek a dokonce i některých čínských studentů,“ uvedl obyvatel institutu Larung Gar jménem Cchering, který nedávno z Tibetu uprchl.
V srpnu roku 2017 oznámil výbor komunistické strany v tibetské autonomní prefektuře Kardze jmenování členů Komunistické strany Číny, kteří převezmou běžnou správu institutu Larung Gar. Konkrétně se jednalo o jmenování šesti členů Komunistické strany Číny, kteří měli převzít úlohu opatů, tradičních představených institutu. Rozhodnutí o jmenování členů strany odpovídá osmibodovému správnímu nařízení, které klášteru nařizuje, aby přistoupil na společné řízení s vládními úředníky a členy Komunistické strany Číny v souladu s pokyny obsaženými v odstavci 7.4 nařízení z července 2016. Jmenování členů komunistické strany odráží skutečnost, že si Čína stanovila za cíl přeměnit buddhistický klášterní institut na komunistický propagandistický ústav a že o naplnění tohoto cíle skutečně usiluje. Znamená to další porušení svobody náboženského vyznání a svobody přesvědčení a krok směřující k asimilaci tibetské buddhistické kultury a identity.
Jeden akademik ze Západu, kterému se tajně podařilo dostat do Larung Garu, potvrdil, že tato politika může významná centra buddhistického učení oslabit a zmenšit jejich přitažlivost pro „dočasné návštěvníky a hledače duchovního učení“.
Rozsáhlé ničení Larung Garu a následné vyhánění mnichů a mnišek vedly na mezinárodní scéně k řadě nesouhlasných vyjádření a reakcí. Evropský parlament přijal naléhavé usnesení, kterým odsuzuje bourání Larung Garu, a připojilo se šest skupin nezávislých odborníků OSN, kteří vydali naléhavé společné vyjádření určené čínské vládě. Odborníci OSN upozornili na osm oblastí, které vzbuzují zvláštní obavy, pokud jde o dodržování lidských práv v Tibetu, a požádali čínskou vládu o podrobné informace týkající se Larung Garu a Jačhen Garu.
Sebeupálení jako protest proti čínským represivním politikám
„…protože nemůžeme svobodně vyjádřit pravdu o podmínkách, ve kterých žijeme, musel jsem obětovat svůj život, abych se stal svědkem pravdy pro celý svět a konkrétně pro čínskou vládu a čínský lid…“ Sönam Tobgjal, 26letý muž, který zemřel po protestu sebeupálením dne 9. července 2015.
- Od 27. února 2009 se v Tibetu 151 Tibeťanů rozhodlo pro sebeupálení. Jednalo se o 125 mužů a 26 žen.
- Podle dostupných informací 129 z těchto 151 mužů a žen následkům svého činu podlehlo.
Od roku 2009 se v Tibetu rozhodlo pro sebeupálení 151 Tibeťanů. Celkem 129 z nich zraněním podlehlo. Místo pobytu a zdravotní stav těch, kteří přežili, zůstávají neznámé. Všichni, kteří vykonali protest sebeupálením, provolávali hesla „Svobodu Tibetu“ a „Kéž se jeho Svatost dalajlama vrátí do Tibetu“.
Avšak místo toho, aby čínské úřady řešily příčiny této nespokojenosti tibetských občanů, zareagovaly na vlnu sebeupálení dalšími represivními politikami. Posílily omezení v tibetských oblastech, protesty sebeupálením odsoudily jako „teroristické činy“, s partnery, přáteli a příbuznými osob, které se upálily, začaly jednat jako se zločinci, začaly je zatýkat a vyměřovat jim přísné tresty.
Čínské úřady označily protesty sebeupálením za „teroristické činy“ páchané na popud „dalajlamovské kliky“ a vydaly pokyny (viz níže), jejichž cílem je potrestat rodiny a příbuzné Tibeťanů, kteří se upálili. Pokyny znemožňují rodinným příslušníkům cestovat, žádat o půjčky a různá povolení, upírají jim pracovní příležitosti a státní podporu.
Do dnešního dne bylo za údajné spojení s protesty sebeupálením odsouzeno více než 50 Tibeťanů k různě dlouhým trestům odnětí svobody. Stíhání Tibeťanů čínskými úřady v reakci na protesty sebeupálením situaci jen zhoršuje, místo aby se řešily příčiny oprávněného rozhořčení Tibeťanů žijících v Tibetu.
„Utrpení Tibeťanů, kterým jsou upírána základní lidská práva, je mnohem horší než utrpení, které zažijeme, když se zapálíme…“ Sönam a Čhöphag Kjab, kteří oba zemřeli po protestu sebeupálením 19. dubna 2012.
PŘÍLOHA II
Překlad pravidel okresu Dzöge týkajících se protestů sebeupálením
Oznámení o prozatímním nařízení o boji proti sebeupalování vydané lidovou samosprávou okresu Dzöge
Všem státním zaměstnancům a obyvatelstvu okresu
V tomto zásadním okamžiku, kdy celá země dělá vše pro to, aby umožnila skokový rozvoj hospodářství a dlouhodobou stabilitu, většina obyvatelstva, klášterů a mnichů vyjadřuje rozhodnou věrnost vedení Komunistické strany Číny, socialistickému řádu a systému menšinové regionální autonomie.
Po celé zemi hrají aktivní úlohu při ochraně národního sjednocení a sociální stability. Avšak nepatrná menšina skrývající postranní úmysly a zločinná individua úmyslně narušily celkovou stabilitu a jednotu ve snaze dosáhnout svých zhoubných úmyslů. Zosnovali sérii případů sebeupálení a způsobili tím nedozírné následky. Byl vážně narušen pravidelný řád výroby a každodenní život. Byl zmařen zdravý vývoj hospodářství a společnosti. Za účelem boje proti tomuto zločinu, za účelem chvály ctnosti a potrestání neřesti, za účelem vyvinutí upřímného úsilí s cílem zachovat harmonii a stabilitu společenského prostředí a za účelem ochrany základních zájmů obyvatelstva byla na základě důkladné analýzy a po zralé úvaze formulována tato nařízení.
- Pokrevní příbuzenstvo v přímé linii (rodiče, manžel, manželka, děti, bratranci a sestřenice) osoby, která se upálila, bude vyloučeno z okruhu osob způsobilých ucházet se o místo státního úředníka, pracovníka podniku, dělníka, úředníka pracovní jednotky a o přijetí k armádě.
- Pokrevní příbuzenstvo v přímé linii je vyloučeno z hlasování ve volbách, z působení ve funkci poslance Všečínského shromáždění lidových zástupců, z členství v Čínském lidovém politickém poradním shromáždění a z členství ve skupině v rámci správní vesnice (čtvrti).
- Zaměstnanci státních orgánů, pracovníci podniků a dělníci budou cílevědomě prohlubovat vzdělání svých příbuzných. Dojde-li mezi jejich bezprostředními příbuznými k sebeupálení, daná osoba (tj. státní zaměstnanec) s nimi bude jednat se vší vážností v souladu s příslušným nařízením.
- Rodina osoby, která se upálila, bude vyloučena z využívání programů na podporu občanů po dobu tří let a skupina v rámci správní vesnice, kde osoba žila, bude vyloučena z využívání programů na podporu občanů po dobu jednoho roku.
- Správní vesnice (čtvrť) a klášter, v nichž žila osoba, která se upálila, budou vyloučeny ze státních investičních projektů nebo bude jejich účast v těchto projektech pozastavena. Ve správní vesnici (čtvrti), v níž žila osoba, která se upálila, budou přerušeny veškeré projekty na přilákání investic a veškeré sociální investiční projekty a investiční projekty na rozvoj venkova.
- Rodina (domácnost) osoby, která se upálila, nebo jiných aktivních účastníků bude zařazena mezi nedůvěryhodné rodiny. Správní vesnice (čtvrť) a klášter, v nichž žila osoba, která se upálila, budou zařazeny mezi nedůvěryhodné vesnice, respektive kláštery. Po dobu tří let jim nebudou poskytovány půjčky. Půjčky, které jim finanční instituce již poskytly, budou navráceny a nebude jim poskytnuta žádná další půjčka.
- Správní vesnice (čtvrť) či klášter, v nichž k sebeupálení došlo, uhradí bezpečnostní zálohu proti případům sebeupálení ve výši 10 000 až 500 000 jüanů. Nedojde-li k žádnému případu sebeupálení po dobu dvou let, bezpečnostní záloha bude vrácena v plné výši. Dojde-li k dalšímu případu sebeupálení, bezpečnostní záloha propadne státní pokladně a režim bezpečnostní zálohy bude pokračovat.
- Případy sebeupálení budou mít vliv na dotace pro kádry ze skupiny v rámci správní vesnice (čtvrti), členy demokratického řídicího výboru klášterů a zodpovědné klášterní učitele. Budou vyloučeni z výběru vynikajících kádrů pro daný rok.
- Práva k obdělávání půdy a využívání pastvin budou osobám, které se upálily, odňata. Právo k hospodaření na půdě a pastvinách bude správní vesnici (čtvrti), v níž žila osoba, která se upálila, pozastaveno.
- K obytné nemovitosti a domu, které patří osobě, která se upálila, bezprostředním příbuzným a jiným aktivním účastníkům, lze vydat pouze potvrzení o vlastnictví. K jejich obytné nemovitosti a domu však nebude vydáno osvědčení. Po dobu tří let jim nebude udělen souhlas k žádné obchodní činnosti.
- Žádosti o opuštění země (překročení hranic) nebo o vstup do Tibetské autonomní oblasti podané bezprostředními příbuznými osoby, která se upálila, nebudou schváleny po dobu tří let.
- Tam, kde dojde k případu sebeupálení, bude podniknut „tvrdý úder“ a uložen trest. Zároveň bude provedeno komplexní správní prosazování práva.
- Pro obyvatele vesnice, mnichy, mnišky a náboženské učitele, pro všechny obyvatele správní vesnice (čtvrti) a kláštera, v nichž došlo k případu sebeupálení, a pro všechny obyvatele z obce a kláštera, v nichž žila osoba, která se upálila, budou uspořádány kurzy ke zvýšení právního povědomí. Jestliže se zjevně jedná o méně závažný případ sebeupálení, který nepředstavuje trestný čin a není s ním spojena zákonná sankce, bezprostřední příbuzní osoby, která se upálila, a další aktivní účastníci musí po dobu více než 15 dnů docházet na kurzy ke zvýšení právního povědomí konané v jiném místě.
- V klášteře, v němž došlo k sebeupálení, budou výrazně omezeny dočasné aktivity buddhistického náboženského života a významné buddhistické akce nadregionálního významu.
- V klášteře, v němž došlo k sebeupálení, proběhne v souladu se zákonem kontrola a náprava finančních záležitostí. Správa kláštera bude přerušena a uvedena do řádného stavu. Řídicímu výboru (oddělení) kláštera budou předány výkazy finančních výnosů a výdajů, přehled přijatých darů a zpráva o jejich využití; tyto informace budou rovněž pravidelně předávány mnichům, mniškám a věřícím.
- Informátor, který oznámí podezření či jakékoli poznatky týkající se případu sebeupálení, obdrží po potvrzení této informace odměnu za sdělené poznatky ve výši 2 000 až 500 000 jüanů. Tento postup podléhá přísnému utajení. Toto nařízení bude prováděno ode dne oznámení. Jestliže některé jiné nařízení bude s tímto nařízením v rozporu, přednost bude mít toto nařízení.
[
08.05.2018
]
|
