Představujeme

Dokumentační středisko pro lidská práva

Přejížděli jsme německo-českou hranici. V autě jeli dva Palestinci, žijící v Izraeli, já a Martin Špimr z Dokumentačního střediska pro lidská práva. První celník nás propustil a Palestinec se rozjel, nevšiml si však značky k zastavení a jel dál. Zastavil nás až křik druhého celníka sedícího v budce. Palestinec tedy s autem poslušně zacouval a odevzdal hudrajícímu celníkovi pasy. Když si je pohraničník prohlédl a orazítkoval, dal našemu řidiči znamení, že může pokračovat v cestě. Česky k tomu ale nenávistně: „Stejně dostaneš pokutu, ty...“ Palestinec mu nerozuměl a rozjel se, v tu chvíli se ale okamžitě zvedl hlas Martina: „Jak to, co si to dovolujete, proč?“ Tohle je totiž jeden z případ chování, proti kterému členové Dokumentačního střediska pro lidská práva bojují.

Podle slov Stanislava Pence charakterizuje činnost Dokumentačního střediska pro lidská práva „každodenní systematická práce“. Toto občanské sdružení shromažďuje a poskytuje informace o porušování lidských práv, sleduje například případy neoprávněného násilí ze strany policie, zneužívaní úřední moci ve vztahu k občanovi a případy rasismu. Mimo to již také delší dobu pořádá demonstrace a různé akce na podporu Tibetu. Pokud jsou porušena něčí práva, většinou se tento člověk obrátí na Dokumentační středisko. V případě, že je ve vězení, snaží se středisko podle slov Stanislava Pence vyvinout iniciativu na jeho propuštění, například přes prezidentovu milost. „Pokud je člověk na svobodě, pomáháme mu například při sepsání stížnosti. Když jde o případ rasismu, chceme, aby oběti věděli, že v tom nejsou sami. Když například někomu skini zmlátí dvě děti, chceme, aby tento člověk věděl, že to někoho zajímá,“ dodává k tomu. Případy porušování lidských práv středisko pečlivě dokumentuje a dává je k dispozici médiím. Informace však od něj přebírají i mezinárodní organizace.

Hlavním cílem Dokumentačního střediska je především snaha, aby vznikly kontrolní mechanismy, které zabrání porušování lidských práv u nás. „Největší problém je, že stát nemá žádnou sebereflexi, policajti můžou někoho klidně zastřelit a nic se nestane,“ vysvětluje Penc. Středisko se také zastává narkomanů, kteří byli obviněni z trestných činů vztahujících se k drogám, přestože nejsou dealery drog, a pomáhá lidem, odpírajícím vojenskou a civilní službu. K činnosti střediska patří organizování demonstrací a petičních akcí, ale i přednášek, koncertů a výstav.

Již delší dobu se středisko angažuje i na podporu Tibetu. Jeho akce se zaměřují na politickou situaci v Tibetu, členové prosazují propuštění politických vězňů, ukončení represí vůči Tibeťanům a návrat Jeho Svatosti dalajlamy do Tibetu. Dokumentační středisko pro lidská práva každoročně organizuje za přispění dalších skupin akce k výročí tibetského národního povstání, které se připomíná 10. března. Jedná se především o demonstraci před čínskou ambasádou v Praze, které se například letos zúčastnilo 300 lidí. Velmi úspěšnou akcí je také Koncert pro Tibet, jenž se již potřetí konal na pražském Vítkově. Koncert, na kterém v tomto roce hrálo více než patnáct hudebních skupin a zpěváků, navštívilo 1800 lidí. Z každé vstupenky se padesát korun převádí na pět programů přímé podpory Tibeťanů, letos se nasbíralo 70 000 korun. Součástí koncertu byla také výstava fotografií pořízených v Tibetu. Tato výstava putuje v současné době po celé republice, fotografie by totiž měly být postupně k vidění ve všech městech, které se připojily k akci Vlajka pro Tibet. Významnou aktivitou střediska je lobbování u českých poslanců, senátorů a dalších politiků. Také díky této práci schválil Senát České republiky v roce 1998 rezoluci, v níž odsoudil Čínu za porušování lidských práv v Tibetu.

„Co jsme chtěli, to se podařilo. Hlavní je, klást si co největší požadavky hned od začátku,“ říká Stanislav Penc. Za největší úspěch považuje to, že je zde již dostatek lidí, ochotných zapojit se do protestů proti porušování lidských práv. Již teď by podle něj bylo možné zorganizovat v Čechách akci, v níž by si vždy jeden člověk vzal na starosti osud osoby, která je neprávem ve vězení, a psal by dopisy za její propuštění. „To, že jsou lidé aktivní, ale není náš úspěch, je to úspěch lidí samotných,“ vysvětluje Penc.

Tento článek je převzatý z časopisu Tibetské listy č. 8 - léto 2000.