Výpovědi

Nemluvte o svobodě...

Jmenuji se Džampal Cchering. Je mi 27 let a býval jsem mnichem v klášteře Däpung ve Lhase. Poprvé mě zatkli spolu s dalšími 21 mnichy z Däpungu 27. září 1987 za to, že jsem organizoval a vedl demonstraci na Barkoru. Čtyři měsíce jsem potom strávil v různých věznicích. Znovu mě zatkli 18. července 1989, když jsem ve Lhase demonstroval s ostatními mnichy z Däpungu. Policie poté přišla do našeho kláštera a našla v mém obydlí letáky o lidských právech. Nejdříve mě drželi ve věznici Sanggjip, ale o šest měsíců později mě převezli do Dabži. Byl jsem odsouzen k pěti letům odnětí svobody a na tři roky jsem ztratil veškerá politická práva.

Po mém příjezdu do Dabži spálili Číňané mé osobní věci, oblečení a také moje buddhistické knihy. Potom mě nemilosrdně zbili; pořád mě „mlátili“ po celém těle a kopali mě do zad. Velmi krutě mě bili ještě v několika následujících dnech a potom přešli na „lehčí“ bití, které se každý den opakovalo. Holí mi dávali rány do obličeje a do úst. Přitom mi dozorci říkali: „Nesmíš mluvit o svobodě.“

V roce 1991 jsem spolu s dalšími spoluvězni žádal, aby nám Číňané řekli, co se stalo s těmi, kteří se pokusili předat jedné delegaci dopis o strašných životních podmínkách vězňů. Za trest nám spoutali ruce i nohy. Pak do nás kopali a bili nás pažbami zbraní. Na dvanáct dní mě a další vězně zavřeli na samotku.

Strávil jsem ve vězení celkem pět a půl roku. Během nich mě Číňané často pověsili na strop a pode mnou zapálili prášek chilli. Měl jsem pocit, že celé moje tělo hoří, a několik hodin jsem nemohl otevřít oči. Ve vězení jsem měl pořád pouta na rukou a někdy mi svázali celé tělo provazy. Nesmírně to bolelo.

Po mém propuštění v roce 1994 mi úřady nedovolily vrátit se do kláštera. V říjnu 1996 jsem proto z Tibetu uprchl.

Džampal Cchering

Tento článek je převzat z publikace Tales of Terror, TCHRD, Dharamsala, 1999