Výpovědi

Uvězněna bez soudu

Jmenuji se Phüncchog Zomkji. Je mi 27 let a jsem mniška z kláštera Tölung ve Lhase. Spolu s dalšími pěti mniškami jsem byla zatčena v říjnu 1989 za to, že jsem se zúčastnila pokojné demonstrace.

Všechny jsme byly s pistolí u hlavy převezeny do zadržovacího centra Guccha, kde jsem potom strávila dva a půl roku. Dalších šest měsíců jsem byla v Thisamu. Pravidelně mě zde vyslýchali, bili a mučili. Nejhorší mučení, které jsem musela podstoupit, bylo, když mě opřenou o zeď donutili více než hodinu stát hlavou dolů. Moje hlava zrudla a bolela. Když to začalo být nesnesitelné a já jsem spadla, přišel policista a surově mě bil, dokud jsem se zase nedostala do pozice hlavou dolů. Jednou mi odebrali krev. Jedna moje přítelkyně ve vězení zemřela poté, co ji krev odebírali potřetí.

Nikdy jsem nestála před soudem, ale řekli mi, že jsem byla odsouzena na tři roky odnětí svobody. V říjnu 1992 mě propustili a zakázali mi vrátit se do mého kláštera. Můj život ztratil smysl, a tak jsem v září 1995 uprchla do Indie. Nyní žiji v klášteře Dolma Ling v indické Dharamsale. V tomto klášteře žije dalších dvacet mnišek, které byly také drženy ve věznici Guccha.

Můj zdravotní stav je následkem věznění špatný. Ale psychická bolest je mnohem horší, často mám noční můry o téhle hrozné části mého života.

Phüncchog Zomkji

Tento článek je převzat z publikace Tales of Terror, TCHRD, Dharamsala, 1999