Ňingma, Dzogčhen

Krátká historie tradice Ňingma v tibetském buddhismu

I když vznik tibetského buddhismu je spojován se 7. stoletím a s vládou krále Songcän Gampa (617-650), bylo to až o sto let později, kdy v zemi sněhu začalo rozkvétat Buddhovo učení. Stalo se to díky působení tří pamětihodných postav: krále Thisong Decäna, opata Šantarakšity a nade všechny významného učitele Padmasambhavy, učitele zrozeného z lotosu, také známého jako Druhý Buddha.

Král Thisong Decän pozval Šantarakšitu, opata kláštera Nálanda v Indii, aby vybudoval velký klášter v Samjä. Stávalo se však, že práce, kterou lidé vykonali ve dne, byla v noci zničena zlými duchy. Opat pak předpověděl, že jediným řešením je pozvat všemocného guru Padmasambhavu, protože pouze on je schopen vybudovat tento první klášter v Tibetu. Guru Padmasambava potom skutečně přišel, během cesty si podrobil všechny zlé duchy silou dharmy a vybudoval klášter v Samjä s pomocí jak lidí, tak i ne-lidí.

Potom se guru Padmasambhava stal inspirátorem překladů většiny děl buddhistického kánonu indickými pandity a tibetskými překladateli. On sám také vyučoval celé buddhistické učení, zvláště esoterní tradici Diamatového vozu vadžrajána, a udělil zplnomocnění a nejzákladnější instrukce nespočetným následovníkům, zvláště těm, kteří byli ustanoveni jako jeho dvacet pět žáků. On i moudrá dákiní Ješe Cchogjal uchovali pro příští generace bezpočet tajných učení ve formě duchovních pokladů neboli term, když zázračně putovali celým Tibetem a žehnali jeho horám, jeskyním a jezerům. Nakonec guru Padmasambhava opustil Tibet, když zamířil se svým koněm do oblak a plul na jihozápad do země Čamara.

Díky šlechetnosti krále Thisong Decäna se klášterní řád, vytvořený opatem Šantarakšitou, duchovní poslání dané guruem Padmasambhavou, a buddhistické učení rozšířily a vzkvétaly od nejstarších dob až do přítomnosti. Tradice, kterou tehdy ustanovili, se nazývá Ngagjur Ňingma, prastará tradice raných překladů. Je to nejstarší buddhistická škola v Tibetu.

Tradice Ňingma má tři hlavní proudy: vyšší kanonická linie kama, uzavřená linie duchovních pokladů terma a hluboké čisté vize dagnang.

První z nich je linie kama kanonických spisů, která byla předávána bez přerušení od učitele k žákovi od prapůvodního Buddhy Samantabhadry přes guru Padmasambhavu a ostatní velké učitele. Druhá je terma nebo přímá linie pokladů, ukrytých guru Padmasambhavou pro příští generace, které představují shrnutí učení kama. Když udělil svým žákům konečná zplnomocnění a osvobozující instrukce, Guru Padmasambhava svěřil každému z nich jednu část učení a pak všechny zázračně ukryl jako duchovní poklady na různých místech v chrámech, sochách, na obloze, v horách a jezerech. Předpověděl, že tito žáci se v budoucnosti znovu zrodí, budou učit na místech ukrytí těchto pokladů a rozšiřovat je do celého světa pro blaho všech bytostí. Tito reinkarnovaní lamové jsou nazýváni mistři pokladů, tertöni. V určené době má tertön vizi nebo dostane znamení, které mu ukážou, jak a kde má poklad hledat. V případě pokladu mysli není učení zjeveno fyzicky, ale zrodí se v tretönově mysli. V průběhu věků až do současnosti se objevilo mnoho takových mistrů. Ve třetím případě dagnang se Guru Padmasambhava zjevoval tertönům a osobně s nimi mluvil.

Mnoho velkých učitelů se objevilo v linii Ňingma, mezi nimi Gjalwa Longčhen Rabdžampa (1308-1363), který první sepsal a systematicky uspořádal učení Velké dokonalosti Dzogčhen, poslední učení tanter o přirozenosti mysli a jejím fenoménu. Minling Terčhen Gjürme Dordže (1646-1714) měl rozhodující roli v uchování a sebrání celého kánonu Ňingma aneb učení linie kama. Rigdzin Džigme Lingpa (1729-1798), Pathul Rinpočhe (1808-1887), Lama Mipham (1846-1912), Džamjang Khjence Wangpo (1820-1892) a Džamgön Kongthul (1813-1899) se objevili na světě v rozhodujících chvílích a zajistili, aby toto skvělé učení přetrvalo přes všechna protivenství až do našich dnů.

Článek je převzat z Handbook of Tibetan Culture, Rupa, Calcutta, 1995