Cestování

Zdraví na cestách po Asii 2. - Na cestě

Níže uvedené zdravotní informace o cestování po Asii byly s laskavým dovolením autorů převzaty z knihy Cesta na Východ - průvodce pro nezávislé cestování, Lingam 1999.

Co jíst a pít
Na to, jak se v tropech stravovat, existují dva krajní názory. V populárních lékařských příručkách se často dočtete něco v tom smyslu, že byste neměli jíst a pít vůbec nic kromě importovaných západních konzerv, destilované vody a limonád, mýt si desetkrát denně ruce v dezinfekci a vlastně raději sedět doma a nikam nejezdit. Často je nejspíš píší lidé, kteří sami v Asii nikdy nebyli a místní zdravotní problematiku znají jen ze zastaralých lékařských učebnic. Druhým extrémem je lehkomyslný fatální názor, že člověk má na cestě zkusit a ochutnat úplně všecko a jakákoli rizika ignorovat. Rozumným kompromisem je vyhnout se největším nebezpečím, ale nenechat si pobyt v cizí zemi pokazit stálým strachem z nákazy. Exotická kuchyně je důležitou součástí kultury cizí země a ti, kdo se s ní na cestě důkladně neseznámí, přicházejí o hodně. Riziko (které není zas tak velké) je nezbytnou součástí věci. Častá rada teoretiků, abyste si vybírali jen čisté restaurace, se sráží s realitou - „čisté“ restaurace v našem slova smyslu jsou v Asii jen v drahých hotelech. Ani tady přitom nemáte jistotu, odkud pocházejí použité suroviny, jak jsou dodržovány hygienické zásady a zda není personál nakažen. Pokud jste očkováni proti žloutence a máte po ruce léky proti amébám, je proto skoro jedno, jestli budete jíst v drahých hotelech nebo u stánků na ulici s nižším hygienickým standardem. Jediné rady, které má smysl dodržovat, jsou:

• nejezte nedostatečně tepelně upravené maso a ryby
• vynechte saláty ze syrové zeleniny a jídla ze syrových vajec (např. majonéza) či nepřevařeného mléka
• vyvarujte se ledu v nápojích, jehož velké bloky často pouliční prodavači tahají po zemi a roztloukají přímo na chodníku
• důkladně myjte či loupejte ovoce a zeleninu
• pokud nechcete oslepnout, nikdy nepijte podomácku pálený neznačkový alkohol, který bývá k dostání na vesnicích
• pokud možno se v přírodě nekoupejte ve stojatých sladkých vodách (na některých místech v Asii, především na Středním východě, hrozí nákaza schistozomózou, jejíž původce proniká z vody do těla kůží)

Nemocnice, lékaři, prevence<>br Při závažnějších onemocněních se vždy snažte vyhledat lékaře či nemocnici (obvykle bývají lepší křesťanské nemocnice a ty, které vedou západní misionáři). Pokud vám vaše pojišťovna dala seznam svých smluvních nemocnic, obraťte se na ně, jsou většinou na špičkové úrovni. Spolehlivého lékaře vám také poradí česká ambasáda, asistenční služba zdravotní pojišťovny nebo recepce luxusních hotelů. Pokud budete dostávat injekci, ohlídejte si, aby byla použita jednorázová (disposable) nebo alespoň důkladně vysterilizovaná jehla a stříkačka, jinak hrozí nákaza sérovou žloutenkou, AIDSem a dalšími závažnými nemocemi (ze stejných důvodů se nenechte nikde tetovat ani propichovat si uši). Nejde-li o život, odmítejte krevní transfúzi, pokud nevíte, zda byla krev testována na přítomnost viru HIV. V některých asijských zemích (např. v Indii a Nepálu) existuje hustá síť odborných laboratoří, kde si můžete nechat udělat preventivní parazitologický rozbor stolice (stool test). Tam, kde tyto laboratoře nejsou, se můžete obrátit na každou nemocnici. Rozbor stojí jen zhruba 1 - 5 USD a bývá hotov za několik hodin, maximálně do druhého dne. V případě pozitivního nálezu doporučí příslušný lékař léčbu a předepíše léky. Pokud si necháte na cestě preventivní rozbor stolice občas udělat, výrazně snížíte riziko z dlouhodobé nákazy amébami a střevními červy, která může probíhat i bez příznaků a zdravotních obtíží.

Stavy bezprostředně ohrožující život

Při stavech bezprostředně ohrožujích život (úrazy atd.) se hlavně snažte nepanikařit a vzpomeňte si, co jste se učili ve školní zdravovědě. V případě silného krvácení se doporučuje stlačit prstem tepnu přímo v ráně, nebo kdekoli v jejím průběhu proti kosti. Poté se přiloží zaškrcovadlo (šátek, obvaz, provaz) nad ránu směrem k srdci. Je třeba si poznamenat čas, kdy bylo zaškrcovadlo přiloženo.
Při zástavě dechu vyčistíme postiženému ústa, zajistíme průchodnost dýchacích cest (při topení vyčištění ústní dutiny, vytažení zapadlého jazyka atd.). Pak začneme provádět umělé dýchání, nejprve tři až čtyři rychlé vdechy, později cca dvanáct vdechů za minutu.
Při zástavě srdeční činnosti položíme postiženého na záda na pevnou podložku a provedeme masáž srdce - silně oběma rukama stlačujeme spodní část hrudní kosti s frekvencí zhruba osmdesát stisků za minutu. Současně provádíme umělé dýchání (na každých patnáct stlačení hrudní kosti dva vdechy).
Příznaky šoku, který přichází při velkých zraněních, ztrátě krve, infarktu či některých alergiích, jsou zrychlené dýchání, pobledlost, silné pocení a prochladlost končetin. Zastavíme krvácení, podle předchozího návodu zajistíme činnost dechu a srdce. Postiženého pak položíme do tepla s hlavou níže a zvednutýma nohama, podáme mu dostatek tekutin a snažíme se zajistit co nejrychlejší transport do nemocnice.

Samoléčení
Menší zdravotní problémy zvládnete na cestě většinou i bez pomoci lékaře (často se stačí zeptat prodavačů v lékárnách, jejichž znalosti medicíny bývají obstojné). V odlehlejších oblastech s nižší úrovní lékařské péče vám nezbude, než se i ve vážnějších případech spolehnout jen sami na sebe a na obsah vaší lékárničky. Při samoléčbě jakýmikoliv léky je nezbytné přesně dodržet dávkování a způsob užívání. Některé léky mají tzv. kontraindikace (nesmějí se brát v kombinaci s jinými léky, nebo při určitých zdravotních potížích), na jiné můžete být alergičtí. U antibiotik musíte vždy dobrat celou léčebnou dávku, i když příznaky nemoci pominou dříve. Některá antibiotika jsou na určité druhy infekcí neúčinná - pokud nezabere jeden druh, nasaďte jiný. O všech těchto věcech se poraďte předem doma se svým lékařem.

Fyzikální faktory a zdraví
Při delším letu mezi dvěma vzdálenými časovými pásmy dojde většinou v důsledku časového posunu k rozhození biorytmů, známému pod názvem letadlová nemoc (jet-lag). Počítejte proto s tím, že prvních pár dní po příletu do Asie budete unavení a ospalí. Situace se ale rychle upraví sama. Po příjezdu do tropického klimatu trvá také několik dní, než se člověk přizpůsobí horku. Pravidlem bývá zpočátku silná únava, pocení, nechutenství a nezájem o okolí. Všechny tyto příznaky po aklimatizaci odezní samy, doporučuje se jen dostatek tekutin a spánku. Pokud vás zajímá příslušný časový posun mezi jednotlivými asijskými zeměmi a Evropou, navštivte internetové stránky s časovým konvertorem.

V horku je vážným nebezpečím úpal (heat stroke), což je vlastně vnitřní přehřátí a selhání tělesných termoregulačních mechanismů (nezáleží přitom na tom, zda právě svítí slunce). Příznakem úpalu je slabost, náhlé zastavení pocení, suchá kůže, pocit nesnesitelného horka, vysoká teplota a poruchy vědomí. Postiženého je třeba rychle ochladit (studená sprcha, obklady) a dopravit k lékaři. Pokud je při vědomí, pomáhají studené nápoje s přídavkem soli. V horkém období před monzunem je dobré se průběžně ochlazovat sprchováním a přes poledne zůstávat v hotelu pod zapnutým větrákem.

Dalším vážným nebezpečím je v tropickém podnebí dehydratace (odvodnění) organismu, vyvolaná zvýšeným pocením. Je proto třeba hodně pít, i když třeba nemáte žízeň (v silném horku a námaze se udává spotřeba až dvaceti litrů denně). Příznakem dehydratace je suchost v ústech, silná únava a vyčerpání, zrychlené dýchání a ztráty vědomí. Subjektivní pocit žízně ale není nejlepším ukazatelem dehydratace organismu - náš kamarád Dáda jednou v Indii neměl tak dlouho žízeň, až skončil v nemocnici na kapačkách. Je proto třeba pít, i když žízeň nemáte. Hlídejte si také množství vylučované moči - mělo by jí být stejně jako doma a měla by mít stejnou barvu. Pokud tomu tak není, urychleně doplňte tekutiny. Protože se potem zvýšeně vylučují i minerální látky, doporučuje se v tropech alespoň zpočátku zvýšeně solit.

Úžeh (sunburn) je na rozdíl od úpalu přímo vyvolán slunečním zářením. Spálit se v tropech můžete velice rychle, i když je třeba slunce za mraky. Sluneční záření má obzvlášť velkou sílu ve větších výškách, v horách se navíc odráží od sněhu. Méně závažnou formou úžehu je popálená zčervenalá kůže, při silnějším úžehu se přidají křeče a bezvědomí (v tom případě se doporučují studené obklady). Protisluneční krém s vysokým ochranným faktorem nebývá v Asii všude k dostání, vezměte si jej raději z domova. Hlavu je dobré chránit před sluncem šátkem nebo čepicí. Na popálenou kůži použijte Panthenol gel, který ji uklidní a podpoří hojení. Podle našich zkušeností se člověk bez ochranného krému jednou pořádně spálí a pak už získá na slunce odolnost. V horách, zvláště zasněžených, můžete ze silného slunečního záření dostat sněžnou slepotu, což je vlastně akutní zánět spojivek. Trvá zhruba dva až tři dny, je velice bolestivý a postižený není prakticky schopen otevřít oči. Dobré jsou oční kapky, i bez nich ale zánět odezní sám. Do větších výšek byste měli vždy mít kvalitní brýle s UV- filtrem, optimálně i s koženými bočnicemi po stranách.

Horská (výšková) nemoc (altitude sickness) hrozí nejen při horolezeckých výstupech, ale třeba i při příletu z nížin do výše položených míst (Ladak, Tibet, Nepál) nebo v autobuse na vysokohorské silnici. Na výšku je každý citlivý jinak. Tam, kde jeden ještě nebude o ničem vědět, může už být jiný ohrožen na životě. Udává se, že horská nemoc potenciálně hrozí ve všech výškách nad 1500 m. Hlavním opatřením proti ní je pomalá aklimatizace a postupné přivykání na vyšší polohy (nejhorší je rychlý výstup o mnoho výškových metrů najednou). Menší bolesti hlavy, podrážděnost, nespavost, lehké zvracení a dušnost jsou příznaky aklimatizace a nemusejí vám proto v horách nahánět strach. Pokud se ale po výstupu objeví silné zvracení, závratě, motání, ztráta pohybové koordinace či dokonce bezvědomí, hrozí otok mozku a plic a smrt. Nemocný by měl být okamžitě dopraven do nižších poloh, kde tyto příznaky nepociťoval. Pozor - kromě klasické výškové nemoci mohou být výškou ohroženi i lidé se srdečními, cévními a dýchacími problémy.

Ve velkých výškách byste také měli hodně pít, protože zde tělo víc ztrácí vodu - lékaři doporučují na každých tisíc výškových metrů o litr vody více než normálně. Na horském treku, zvláště mimo letní sezónu, vás může při náhlé změně počasí postihnout prochladnutí a omrzliny. První pomoc zná jistě každý ze školní zdravovědy.